Článek
Pavel Šik šíří na sociálních sítích tvrzení, že prezident Petr Pavel „šíří dezinformace“, protože řekl, že prezident je automaticky vedoucím české delegace na summitu NATO. Jenže tento spor není možné rozhodnout tak, že si někdo otevře web NATO, nenajde tam větu „prezident je vedoucím delegace“, a prohlásí prezidenta republiky za dezinformátora. To není fact-checking. To je právní zkratka vydávaná za odhalení.
Pavelův výrok navíc nepadl ve vzduchoprázdnu. Reagoval na ministra zahraničí Petra Macinku, který po předběžném opatření Ústavního soudu tvrdil, že prezident sice bude členem delegace, ale v jejím čele stát nebude. Macinka argumentoval tím, že Ústavní soud vládě nenařídil, aby z Pavla učinila „vůdce delegace“, ale pouze aby mu zajistila účast. Prezident na to odpověděl, že pokud je prezident součástí státní delegace, je jako hlava státu automaticky jejím nejvýše postaveným představitelem. To je silné tvrzení, právně zatím neuzavřené, ale rozhodně nejde o tvrzení bez opory.
Zákonný a ústavní rámec je jasný alespoň v základních bodech. Podle čl. 63 odst. 1 písm. a) Ústavy prezident republiky zastupuje stát navenek. Podle téhož článku je také vrchním velitelem ozbrojených sil. Zároveň platí, že vláda je podle čl. 67 Ústavy vrcholným orgánem výkonné moci a odpovídá Poslanecké sněmovně. Jinými slovy: zahraniční politika není soukromým územím prezidenta, ale prezident také není úředník, kterého si vláda podle potřeby připíše na seznam účastníků. Česká Ústava vytváří sdílenou kompetenci, nikoli jednoduchou hierarchii, v níž by ministr zahraničí mohl hlavě státu určovat, zda smí být při zastupování státu jen „členem výpravy“.
Ústavní soud zatím nerozhodl konečně, kdo přesně vede českou delegaci na summitu NATO. To je důležité říct. Předběžným opatřením ale vládě, ministrovi zahraničí a ministerstvu uložil, aby NATO a organizátorům summitu oznámili, že prezident je součástí oficiální delegace České republiky, zajistili mu i jeho doprovodu příslušnou akreditaci a zdrželi se kroků, které by jeho účasti bránily nebo ji ztěžovaly. Současně soud vysvětlil, že vychází z dlouhodobé praxe od vstupu ČR do NATO: pokud prezidenti nebyli zdravotně indisponováni, summitů se jako součást české delegace účastnili a vlády jim v tom nekladly překážky. Soud výslovně uvedl, že tím nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci samé.
Šik má pravdu v jedné věci: NATO samo na veřejných stránkách neurčuje, zda má konkrétní národní delegaci vést prezident, premiér nebo monarcha. Summity NATO jsou jednání Severoatlantické rady na nejvyšší úrovni, tedy na úrovni hlav států a vlád. Jenže právě tato formulace potvrzuje opak Šikovy zkratky: NATO neurčuje vnitrostátní kompetenční pořádek členských zemí. Ten se řídí ústavou daného státu, jeho politickou praxí a protokolem. Německo posílá kancléře, Británie premiéra, Česká republika má prezidenta s ústavní pravomocí zastupovat stát navenek.
Přesný závěr tedy zní: Pavlovo slovo „automaticky“ je právně tvrdé a konečný výklad bude muset dát až Ústavní soud. Není však pravda, že prezident šíří dezinformaci jen proto, že NATO nemá na webu větu opsanou podle českého kompetenčního sporu. Šik ve skutečnosti zaměňuje absenci výslovného aliančního pravidla za neexistenci české ústavní a protokolární opory. To není přesné. Fakta říkají něco jiného: spor není o tom, co „povoluje NATO“, ale o tom, jak český stát podle Ústavy zastupuje navenek hlava státu ve vztahu k vládě.
