Článek
Po nehodě Filipa Turka se mezi příznivci Motoristů vytvořilo několik opakujících se obhajobných linií. Adam Šejna přesouvá pozornost ke „špatné křižovatce“ a odpovědnosti Pirátů, František Kubásek zdůrazňuje údajně nepřehledné značení a způsob jízdy nemocničního vozu. Sám Turek popřel, že jel odbočovacím pruhem, a tvrdí, že svým manévrem zachránil druhému řidiči život.
Předem předesílám: Policie dosud neurčila viníka nehody. V tomto článku tedy neposuzuji konečnou právní odpovědnost, ale pouze konkrétní tvrzení, která lze porovnat s kamerovými záznamy, dopravním značením a platnými pravidly. Policie nadále vyhodnocuje záznamy a vyslýchá svědky.
Také předesílám, že tento článek není útokem na Adama Šejnu nebo Františka Kubáska, ale vybral jsem si je jako určitý vzorek toho, co o nehodě koluje na sociálních sítích.
1. „Je to nejnebezpečnější křižovatka v republice. Za nehodu mohou Piráti“
Verdikt: Pravdivé historické jádro, manipulativní závěr.
Křižovatka na I. P. Pavlova skutečně patří k nejrizikovějším místům v Praze. V březnu 2023 ji Portál nehod označil za nejrizikovější křižovatku v Česku, protože zde během předchozích dvou let zaznamenal 103 nehod a třináct zraněných. Jde tedy především o data z let 2021 a 2022, nikoliv o její automaticky platný titul pro rok 2026. Od začátku roku 2023 do konce června 2026 zde bylo podle novější analýzy evidováno dalších osmdesát nehod.
Z toho ale nijak nevyplývá, že nehodu Filipa Turka „způsobili Piráti“. To je klasické zaměnění časové či politické souvislosti za příčinu konkrétní události. Dočasná úprava provozu souvisela s opravou potrubí, jejím investorem byla Pražská vodohospodářská společnost. Policie značení po nehodě zkontrolovala a neshledala rozpor se schváleným dopravně-inženýrským řešením.
Šejnův argument má tedy podobu: Piráti měli na pražském magistrátu vliv na dopravu, křižovatka je riziková, a proto nesou odpovědnost za Turkovu nehodu. Poslední krok však z předchozích dvou vůbec neplyne.
2. „Turek nejel odbočovacím pruhem a značení nebylo řádné“
Verdikt: Tvrzení o pruhu je nepravdivé. O přehlednosti lze diskutovat, o platnosti značení podstatně méně.
Sám Turek napsal, že se „nejednalo o odbočovák“, případně že by odbočoval až za tramvajovými kolejemi. Později začal hovořit o „zmatečném pirátském značení“, nepřeškrtnutých původních šipkách a svislých značkách otočených údajně směrem k domu.
Policie ovšem potvrdila, že levý pruh byl v době nehody určen k odbočení vlevo. Řidiče na změnu upozorňovaly dočasné žluté šipky na vozovce i přenosné svislé značky. Žluté přechodné značení je nadřazené původnímu bílému. Kamerové záznamy navíc ukazují, že Turek z tohoto pruhu pokračoval do křižovatky rovně a pravým blinkrem naznačoval snahu zařadit se před automobily v průběžném pruhu.
Lze připustit, že souběh starých bílých a nových žlutých šipek nebyl esteticky ideální a někteří řidiči změnu ignorovali. Novinky skutečně zaznamenaly další automobily projíždějící rovně z odbočovacího pruhu. Podle jejich časosběru však šlo o zanedbatelné procento provozu. Především platí, že opakované porušování značky jinými řidiči neruší její platnost.
3. „Turek měl zelenou, takže byl jednoznačně v právu“
Verdikt: Zavádějící. Zelená není univerzální omluvenka.
Turek zřejmě skutečně vjížděl do křižovatky na zelenou. To mu ale dovolovalo jet pouze způsobem odpovídajícím dopravnímu značení. Zelená tedy neopravňovala k pokračování rovně z pruhu s přikázaným směrem vlevo.
Současně zákon ukládá ostatním řidičům umožnit vozidlu s právem přednostní jízdy bezpečný a plynulý průjezd a v případě potřeby zastavit. Soudy rovněž uvádějí, že řidič musí přiměřeně sledovat provoz kolem sebe, aby vozidlo s předností včas zaznamenal.
Zelený signál je proto okolností, kterou policie musí hodnotit, nikoliv automatickým důkazem Turkovy neviny. Stejně tak ale neplatí, že řidič nemocničního vozu mohl projet křižovatkou zcela bez ohledu na ostatní.
4. „Nebyla to sanitka, ale obyčejná Fabia. Neměla tedy zvláštní přednost“
Verdikt: Slovíčkaření s nepravdivým závěrem.
Vozidlo skutečně nebylo klasickou sanitkou převážející pacienta. Šlo o osobní nemocniční vůz, který urgentně přepravoval krevní destičky k pacientovi. Pro určení jeho právního postavení ale není rozhodující tvar karoserie ani to, zda se v něm nachází pacient. Rozhodující je oprávněné použití zvláštního výstražného světla, případně doplněného zvukovým znamením.
Na dostupném záznamu jsou vidět majáky a slyšet siréna. Označení „sanitka“ je tedy možné považovat za mediální zkratku, ale věta „nebyla to sanitka, takže neměla přednost“ je právně chybná.
5. „Nemocniční vůz vjel na červenou, jel po kolejích a příliš rychle“
Verdikt: Částečně pravda, ale právě toto musí ještě posoudit policie.
Kubásek zdůrazňuje, že nemocniční Fabia přijela na červenou, po tramvajovém pásu a místem, „kde auta ani jezdit nemají“. Ve svém rozboru srovnává její jízdu s jinými vozidly IZS, která před křižovatkou více zpomalovala.
Nemocniční vůz skutečně vjížděl proti červenému signálu a po tramvajovém pásu. Protože však používal právo přednostní jízdy, samotné využití kolejí nebylo podle dopravního experta protiprávní. Řidič ale ani s majáky nesmí ostatní ohrozit a před vjezdem na červenou musí zvolit takovou rychlost, aby ostatní měli možnost reagovat.
Dopravní expert Roman Budský označil příjezd Fabie za poměrně svižný a připustil možné spoluzavinění. Současně však upozornil, že Turek podle záznamu reagoval až při samotném nárazu, přestože mohl sirénu slyšet a před křižovatkou zpomalit. To je tedy legitimní otevřená otázka, nikoliv důkaz, že za vše mohl řidič nemocničního vozu.
6. „Turek strhnutím volantu doprava zachránil řidiči Fabie život“
Verdikt: Neprokázané tvrzení, které oslovení odborníci odmítají.
Toto tvrzení pochází přímo od Turka. Bez znalecké rekonstrukce ale nelze vědět, jak by střet dopadl při jiném pohybu volantu. Dostupné záznamy ukazují, že Mercedes zasáhl pravou zadní část Fabie, která se následně roztočila a převrátila poblíž chodců.
Dva instruktoři bezpečné jízdy oslovení serverem Garáž.cz Turkovu interpretaci odmítli. Podle jednoho nemohl Turek předem provést promyšlený záchranný manévr, protože nemocniční vůz pravděpodobně vůbec nezaregistroval. Druhý považuje pohyb doprava za instinktivní reakci či pud sebezáchovy a připouští, že bez něj ke střetu vůbec nemuselo dojít.
Co je už nyní doloženo a co zůstává otevřené
Za poměrně spolehlivě doložené lze považovat, že Turek jel pruhem určeným pouze k odbočení vlevo, pokračoval z něj rovně, značení bylo podle policie platné a nemocniční vůz používal světelné i zvukové výstražné znamení.
Otevřené naopak zůstávají přesné rychlosti obou vozidel, jejich vzájemná viditelnost, okamžik, kdy mohl Turek sirénu zaznamenat, možnosti obou řidičů střetu zabránit a případný podíl každého z nich na vzniku nehody. Proto není korektní předem prohlašovat Turka za jediného právního viníka. Stejně nekorektní je ale popírat již ověřené skutečnosti o odbočovacím pruhu nebo odvádět odpovědnost k Pirátům.
Společným rysem obhajoby není jeden rozhodující protiargument, ale skládání několika polopravd: riziková křižovatka, zelený signál, příliš rychlé vozidlo s majáky, nepřehledné značení a údajná mediální kampaň. Každá z těchto okolností může být součástí vyšetřování. Žádná však sama o sobě nemaže skutečnost, že Turek pokračoval rovně z pruhu, z něhož měl odbočit vlevo.
