Článek
Plyšový medvěd na dovolené v Praze. Fotografie z výletu, vlastní cestovní pas, a když si majitel připlatí, také aromaterapie, masáž a krabice s polštářkem a peřinkou na cestu domů. Takové služby nabízela společnost Toy Traveling, jak zachytily Novinky v roce 2010. Tomio Okamura tehdy očekával návratnost své investice do dvou měsíců. Člověk se tomu může smát, ale obchodní logika je srozumitelná: zákazník neplatí za zážitek hračky, nýbrž za vlastní radost. Medvěd si Prahu nezapamatuje, jeho majitel ale dostane fotografie.
S nápadem přišel Marek Hlávka, který jej představil v pořadu Den D pod názvem Send Your Darling. Zaujal dva investory: Danu Bérovou a Tomia Okamuru. Každý nabídl 150 tisíc korun za patnáctiprocentní podíl. Archiv České televize popisuje i jejich podmínku, aby do firmy vstoupil marketingový poradce, který Hlávku při prezentaci doprovázel. Nebyl to tedy Okamurův vlastní vynález. Byl to cizí podnikatelský nápad, do kterého se rozhodl vložit peníze.
A nezůstalo u dohody před kamerami. V následném pořadu Den D – rok poté ČT uvedla, že oba skutečně investovali po 150 tisících. Popsala také zahraniční publicitu a nepřipravené webové stránky, kvůli nimž se nepodařilo zachytit první vlnu zákazníků. Existenci firmy i Okamurův patnáctiprocentní podíl dokládají rejstříkové údaje zveřejněné Finmagem. Jako společník byl z rejstříku vymazán v srpnu 2011. Firma skončila v likvidaci až později a zanikla v lednu 2022. Tyto události je fér oddělovat: Okamura už při jejím zániku společníkem nebyl.
Když mu nyní Martin Kupka plyšáky připomněl, Okamura nabídl jiné vysvětlení. Podle rozboru Novinek ze 17. září tvrdil, že projekt „vymyslela Česká televize“ a do pořadu jej poslali, „aby se diváci bavili“. Tentýž rozbor připomíná jeho slova z rozhovoru pro Lidové noviny v roce 2010: „Jsem investor a neinvestuju pro srandu králíkům.“ Tehdy tedy zdůrazňoval vážně míněnou investici, dnes televizní zábavu. Jenže vlastní obchodní podíl se do vysvětlení o pouhém scénáři příliš nehodí.
Česká televize navíc jeho podání odmítla. Její mluvčí Michal Pleskot pro FORUM 24 vysvětlil, že televize s investory konzultovala, do čeho by mohli investovat, aby byl pořad zajímavý. O vložení vlastních peněz ale rozhodoval každý sám. To je podstatný rozdíl. Ano, projekt se objevil v televizní reality show. Z toho však neplyne, že podnikání bylo jen hrané. Po skončení natáčení existovala firma, zákazníci i obchodní plány. Označení televizního formátu tu slouží jako zástěrka pro skutečnost, že Okamura byl také skutečným investorem.
S vlastní minulostí to znám. Byl jsem anarchista a antifák. Zpětně to považuji za chybu, ale nepopírám to. Nemám důvod předstírat, že jsem tehdy zastával jiné názory nebo že to celé někdo vymyslel za mě. Nesrovnávám tím své někdejší politické postoje s výlety plyšových medvědů. Jde mi o obyčejnou ochotu přihlásit se k tomu, co člověk skutečně dělal. Změnit názor je v pořádku. Tvrdit kvůli tomu, že vlastní minulost byla jiná, už méně.
Okamurovi přitom nevyčítám, že zkusil neobvyklý byznys. Ani podnikatelský neúspěch sám o sobě není důvod k odsudku. Mohl by jednoduše říct, že tomu nápadu věřil a dnes se na něj dívá jinak. Místo toho nabízí vysvětlení, které naráží na jeho vlastní někdejší vyjádření i na doložený podíl ve firmě. U politika mě mnohem víc než cestování hraček zajímá, zda dokáže pravdivě mluvit o sobě. Cestovka pro plyšáky je úsměvná historka. Způsob, jakým ji Okamura dnes vysvětluje, už vypovídá o něčem vážnějším.
