Článek
Začít to může docela nevinně. Mladý muž prožije odmítnutí, nedaří se mu navázat vztah, připadá si osamělý nebo má pocit, že nesplňuje představu okolí o úspěšném chlapovi. Na internetu proto hledá radu, podporu či alespoň někoho s podobnou zkušeností. Nehledá nenávist. Jenže může narazit na komunitu, která jeho bolest nejprve uzná, aby mu vzápětí nabídla jednoduché vysvětlení: problém není v jeho konkrétní situaci, ale v ženách, feminismu a společnosti, která údajně muže připravila o postavení, jež jim náleží.
Takzvaná manosféra není jediná organizace ani jednotné hnutí. Patří do ní různé internetové komunity – od fór zaměřených na svádění žen přes hnutí The Red Pill a MGTOW až po incely, tedy muže, kteří svou absenci partnerského či sexuálního vztahu považují za nedobrovolnou. Ne všechny tyto skupiny jsou stejně radikální a ne každá debata o mužských problémech nebo právech je projevem misogynie. Hranice se překračuje ve chvíli, kdy se z žen stane nepřátelský monolit a z mužova osobního neúspěchu důkaz údajného spiknutí feminismu.
Rozsáhlá studie zveřejněná v roce 2021 analyzovala 28,8 milionu příspěvků ze šesti fór a 51 subredditů. Výzkumníci zaznamenali výrazné překrývání uživatelů a jejich přesuny ze starších a relativně mírnějších komunit k prostředím spojeným s The Red Pill, MGTOW a incely. Novější komunity zároveň vykazovaly více toxického a misogynního jazyka. Je však fér dodat, co studie neprokázala: nesledovala reprezentativní vzorek „obyčejných osamělých mužů“ a nedoložila, že samotná návštěva jednoho fóra člověka zákonitě zradikalizuje. Její data navíc sahají převážně jen do roku 2019. Ukazuje síť možných přesunů, nikoli předem daný osud každého uživatele.
Novější výzkumy ale pomáhají pochopit, proč může být takové prostředí přitažlivé. Rozhovory s bývalými incely ukázaly, že jim internetová komunita zpočátku poskytovala bezpečný prostor pro sdílení nejistoty a odmítnutí. Současně však podporovala pocit bezvýchodnosti, izolaci a přesvědčení, že jejich situaci nelze změnit. Jiná studie porovnávající incely s ostatními muži zjistila u incelů větší osamělost a slabší sociální oporu. Komunita tedy dokáže nabídnout pocit sounáležitosti, ale zároveň člověka utvrzovat v tom, že svět je proti němu a pomoc nemá smysl.
Jednoduchý viník je přitažlivý právě proto, že skutečné problémy jednoduché řešení nemají. Budování sebevědomí, vztahových dovedností a přátelství vyžaduje čas a někdy i odbornou pomoc. Manosféra místo toho nabízí uzavřený výklad světa: ženy jsou povrchní a manipulativní, feminismus muže připravil o jejich přirozené postavení a úspěch u žen je něco, na co by měli mít nárok. Výzkum z roku 2025 zjistil souvislost mezi pocitem ohrožení feminismem a přijímáním postojů manosféry. Šlo o korelační studie, takže ani zde nelze tvrdit, že jedno automaticky způsobuje druhé. Mechanismus je však dobře čitelný: osobní nejistota dostane politického viníka.
Odpovědí nemůže být zesměšňování osamělých mužů ani těch, kterým se nedaří navazovat partnerské vztahy. Posměch jejich pocit ponížení jen posílí a může potvrdit vyprávění, že o jejich problémy nikdo nestojí. Mužská osamělost, psychické potíže, tlak na výkon i strach z odmítnutí jsou reálné. Brát je vážně ale neznamená přikyvovat misogynii. Právě tady se podle mě láme hranice mezi pomocí a manipulací: pomoc člověku vrací schopnost něco ve svém životě změnit, zatímco extremistická komunita mu nabídne nepřítele a přesvědčí ho, že změna není možná.
Manosféra nevytvořila mužskou samotu ani frustraci. Naučila se však z nich těžit. Člověku, který přišel pro radu, může dát pocit, že konečně někam patří – ovšem za cenu přijetí světa rozděleného na viníky a oběti. Skutečná pomoc musí přijít dřív než internetový obchodník s nenávistí. Osamělému muži totiž nepomůže tvrzení, že za jeho život mohou ženy. Potřebuje slyšet, že jeho bolest je skutečná, ale není rozsudkem. A už vůbec mu nedává právo nenávidět někoho jiného.
