Článek
Po útoku na účastníky berlínského pochodu za práva LGBT+ komunity premiér Andrej Babiš prohlásil, že jde o „zbabělý a odporný teroristický čin“. S tím se bezesporu lze ztotožnit. Dodal však, že všechny podobné útoky jsou důsledkem neřízené migrace a politiky Wir schaffen das, kterou podle něj Evropská unie dlouhé roky uplatňovala. V jediné reakci tak spojil oprávněné odsouzení terorismu, legitimní kritiku německé migrační politiky a zároveň poněkud účelové přepsání událostí roku 2015.
Samotný čin je ohavný. Podle dosavadních závěrů německých úřadů šlo o islamistický terorismus a není důvod tuto skutečnost zamlčovat ani schovávat za obecné fráze o extremismu. Útok mířil na lidi účastnící se akce LGBT+ komunity, kterou islamisté považují za nepřítele svého vidění světa. Nebezpečnost této ideologie musíme umět pojmenovat stejně otevřeně jako kterýkoliv jiný politický či náboženský extremismus.
Německo přitom svou migrační a integrační politiku rozhodně nezvládlo dobře. Přijalo příliš mnoho lidí během příliš krátké doby a možnosti jejich prověřování, ubytování i integrace měly své hranice. Bylo by nepoctivé tvrdit, že to nemělo také bezpečnostní důsledky. Většina migrantů samozřejmě žádné násilí nepáchá, ale stačí velmi malá radikalizovaná část, aby vznikl vážný problém. Německo navíc v tomto případě selhalo konkrétně: podezřelého znaly bezpečnostní orgány, pokoušel se připojit k Islámskému státu a byl považován za nebezpečného islamistu.
Spojení tohoto konkrétního útoku s Merkelové rozhodnutím z roku 2015 ale časově nevychází. Podezřelý je německým občanem narozeným v Německu už roku 2005 a jeho matka získala občanství v roce 2002. Nepřišel tedy s uprchlickou vlnou před jedenácti lety. Jeho případ patří do širší debaty o dlouhodobě nezvládnuté integraci, islamistické radikalizaci a selhání bezpečnostních orgánů, nikoliv mezi přímé následky výroku Wir schaffen das.
Babiš navíc zapomíná, že Německo přijetím statisíců lidí převzalo tlak, který by jinak zůstal rozložen mezi státy na migrační trase. Jednou z jejích větví bylo také Česko. Vím to z osobní zkušenosti: v roce 2015 jsem jako jeden z dobrovolníků pomáhal v Iniciativě Hlavák. Nebyl jsem v jejím vedení ani hlavním koordinátorem, pouze jedním z lidí pomáhajících uprchlíkům projíždějícím přes Prahu. Přijížděly celé rodiny a skupiny lidí, které pokračovaly do Německa. Policie o jejich pohybu věděla a v určitém období jejich další cestu fakticky tolerovala. Také cizinecká policie označila Česko za tranzitní zemi a dobová bilance Iniciativy Hlavák popisuje stovky lidí přijíždějících z Budapešti nebo z detenčních zařízení a pokračujících na západ.
Současně tedy mohou platit dvě věci. Německo přijalo příliš mnoho lidí příliš rychle a podcenilo integraci, islamistickou radikalizaci i bezpečnostní rizika. Jeho tehdejší rozhodnutí však zároveň uchránilo Českou republiku před podstatně větším migračním tlakem. Islámský terorismus nesmíme maskovat. Neměli bychom ale ani zapomínat, že německé Wir schaffen das v kritické chvíli nepomohlo pouze migrantům. Pomohlo také Babišovu Česku.
