Článek
Každý rok před Prague Pride slýcháme, že účast na festivalu údajně dětem škodí. Letošní ročník proběhne od 3. do 9. srpna, průvod Prahou je naplánován na sobotu 8. srpna. Spolu s festivalem se nepochybně znovu objeví varování před „ohrožením dětí“. Jako pedagog však vidím mnohem konkrétnější problém jinde: v kultu luxusu a spotřeby, který dětem předávají někteří jejich internetoví idolové.
V posledních dnech vyvolala kritiku videa z Tary Campu influencera Tarase Povoroznyka, známého jako Tary. Na jednom z nich dětem ukazuje svůj Mercedes upravený společností Brabus a vysvětluje jeho cenu. „Je to značka. To dělá hodně. Máte rozdíl jako Nike nebo Adidas versus vietnamská tržnice,“ říká ve zveřejněném záznamu. Následně dětem sděluje, že úprava automobilu stála přibližně tolik jako dvě nová auta.
Samotné vlastnictví drahého vozu samozřejmě není nic zavrženíhodného. Problém není ani to, že se děti o automobil zajímaly. Záleží však na způsobu, jakým jejich idol vysvětloval jeho hodnotu. Místo techniky, řemeslného zpracování nebo vlastní práce se hlavním měřítkem stala značka a cena. Přirovnání značkového oblečení k „vietnamské tržnici“, doplněné poznámkou vůči chlapci asijského původu, navíc působilo přinejmenším nevkusně a stereotypně.
Nešlo přitom o jedinou spornou ukázku. Na táboře se dětem nabízel Taryho merch – například míč za 550 korun nebo tričko za 600 korun. Pořadatelé tvrdili, že prezentace byla nadsázkou, oslovený marketingový odborník však upozornil na problematičnost prodeje dětskému publiku. Kritiku vyvolalo také video, na němž děti tančily na píseň s vulgárním textem. Organizátoři v tomto případě uznali chybu a skladbu z playlistu odstranili.
Tary se brání tím, že děti si prohlídku automobilu samy přály a veřejnost posuzuje celý tábor podle několika krátkých záběrů. V jednom má pravdu: sprosté urážky adresované jemu nebo organizátorům nejsou přijatelnou kritikou a dětem dávají stejně špatný příklad. Jeho vyjádření však neodpovídá na podstatu problému – proč se dětem hodnota věcí vysvětluje především prostřednictvím cenovky a prestiže značky a proč se na placeném táboře současně prodává zboží spojené s jejich idolem.
Děti totiž influencery nevnímají jako běžné obchodníky. Vytvářejí si k nim jednostranný vztah, důvěřují jim a napodobují je. Výzkum mezi 800 finskými dospívajícími zjistil souvislost mezi intenzivním sledováním influencerů na Instagramu, TikToku a Snapchatu a vyšší mírou materialistických hodnot. Aktivní sledující youtuberů zase vykazovali vyšší nákupní záměry. Autoři poctivě upozorňují, že korelační studie sama neprokazuje příčinu a následek. Výsledky ale potvrzují, že influenceři fungují jako významní socializační činitelé, od nichž mladí lidé přebírají postoje ke značkám a spotřebě. Studie byla publikována v časopise The Journal of Social Media in Society.
Opatrnost je namístě také proto, že rozsáhlá metaanalýza 259 výzkumných vzorků zjistila stabilní souvislost mezi silnou materialistickou orientací a nižší osobní pohodou. Nelze tedy tvrdit, že jedno video s drahým autem dítěti způsobí psychické problémy. Stejně neoprávněné by ale bylo předstírat, že dlouhodobé spojování úspěchu, štěstí a společenské hodnoty s majetkem nemůže mít žádný výchovný dopad.
A nyní zpět k Prague Pride. Není pravda, že každá festivalová akce je automaticky určena dětem. Rodiče mají vybírat podle věku a programu stejně jako u jakéhokoli jiného festivalu. Pořadatelé však jednotlivé akce označují podle přístupnosti. Samotný duhový průvod, Pride Park i nedělní rodinný Pride Picnic jsou výslovně uváděny jako vhodné také pro děti a dospívající.
Dítě tam může vidět různé podoby rodin, lidi, kteří se nemusí stydět za to, kým jsou, i veřejné odmítnutí šikany a ponižování. To nejsou škodlivé hodnoty. UNESCO naopak upozorňuje, že 54 procent dotázaných LGBTQI mladých lidí v Evropě zažilo ve škole šikanu související se svou identitou a 83 procent alespoň někdy slyšelo negativní poznámky vůči LGBTQI lidem. Respektující a inkluzivní prostředí proto není ideologický rozmar, ale součást prevence šikany.
Jako pedagog bych tedy děti na vhodně zvolenou akci Prague Pride klidně vzal. Mnohem větší rozpaky ve mně vyvolává prostředí, v němž dětský vzor demonstruje svůj úspěch autem za miliony, rozděluje svět podle prestižních značek a současně nabízí dětem vlastní zboží. Ne proto, že by se luxus měl zakazovat, ale protože dítěti nemáme vnucovat představu, že cenovka určuje hodnotu věci – a už vůbec ne hodnotu člověka.
Je příznačné, kolik lidí dokáže v různých rodinách a duhových vlajkách spatřovat hrozbu, zatímco komercializaci dětství přijímá jako neškodnou zábavu. Děti však nepotřebují další lekci o tom, že úspěch poznají podle loga na tričku nebo značky na volantu. Potřebují vědět, že hodnotu člověka určují jeho činy, charakter, vztah k druhým a schopnost nezvyšovat vlastní cenu tím, že poníží někoho, kdo má méně.
