Článek
Komunisté podle všeho odhalili hrozbu, které si bezpečnostní složky ani veřejnost dosud nevšimly. Českou republiku má údajně ohrožovat „český Majdan“. KSČM proto na dnes svolává na Malostranské náměstí demonstraci s hesly „Nebudeme druhá Ukrajina“ a „Zastavme Petra Pavla“. Na plakátu nechybí ukrajinská vlajka, výstražná značka ani tváře řečníků. K bezprostřednímu ohrožení už schází snad jen odpočítávání do katastrofy.
Demonstrace proti prezidentovi je samozřejmě zcela legitimní. Stejně legitimní je požadovat jeho rezignaci nebo kritizovat jednotlivá rozhodnutí. Jenže oficiální popis akce KSČM žádné konkrétní důkazy připravovaného převratu nenabízí. Mluví obecně o politice Petra Pavla, „lžích České televize“, polarizaci společnosti a omezování suverenity. V další propagaci komunisté zmiňují také údajnou „neústavnost Petra Pavla“, opět však bez vysvětlení, v čem má spočívat.
Petr Pavel přitom není samozvaný vládce dosazený ulicí ani televizí. V lednu 2023 jej v přímé volbě podpořilo 3,36 milionu lidí, tedy 58,32 procenta hlasujících. Jeho pětiletý mandát začal složením slibu v březnu téhož roku. Můžeme nesouhlasit s jeho názory a rozhodnutími, ale právě respekt k mandátu politika, kterého jsme sami nevolili, patří k základům demokratického systému.
Pozoruhodné je také načasování. Demonstrace se koná 5. září, pouhých 34 dní před komunálními a senátními volbami, které proběhnou 9. a 10. října 2026. Prezident se v nich ovšem nevolí. Výsledek komunálních voleb jej nemůže odvolat a běžná obměna třetiny Senátu také ne. Předčasně může prezidentův mandát skončit rezignací; pro velezradu či hrubé porušení ústavního pořádku může o ztrátě úřadu na základě ústavní žaloby rozhodnout Ústavní soud. KSČM nic takového věcně nedokládá.
Slovo „Majdan“ proto na plakátu nepopisuje doložený plán. Má vyvolat obraz chaosu, násilí, cizího vměšování a nakonec války. Do jednoho balíčku se tak vejdou Petr Pavel, Milion chvilek, Česká televize, podpora Ukrajiny i každý, kdo veřejně nesouhlasí se současnou vládní politikou. Pokojná demonstrace však není státní převrat. Ostatně na jaře se v Praze skutečně konaly velké protesty proti krokům vlády. Účastníci ale neobsazovali úřady ani nerušili výsledky voleb. Využívali právo veřejně projevit nesouhlas – tedy přesně to právo, které nyní využije i KSČM.
V tom spočívá největší paradox celé kampaně. Když demonstrují odpůrci komunistů, je to podle nich hrozící „Majdan“, působení „chvilkařů“ a útok na demokracii. Když demonstraci pořádají sami komunisté proti demokraticky zvolenému prezidentovi, jde náhle o obranu demokracie. Stejný čin dostává opačnou nálepku podle toho, kdo stojí na pódiu.
KSČM tedy neobjevila žádný bezprostředně hrozící „český Majdan“. Objevila starou a osvědčenou předvolební metodu: označit protivníka za existenční nebezpečí, spojit jej s válkou a chaosem a následně nabídnout vlastní stranu jako poslední hráz. Nejde o převrat za dveřmi. Jde o obyčejnou volební mobilizaci převlečenou za stav národního ohrožení.
Zdroje:
https://www.kscm.cz/cs/aktualne/events/stop-ceskemu-majdanu/
