Článek
Máme Ukrajině za co děkovat? Rozhodně ano. Ne proto, že by Ukrajina byla bezchybná, každý Ukrajinec svatý a každé rozhodnutí kyjevské vlády správné. Máme jí děkovat proto, že pátým rokem vlastní krví zadržuje stát, který napadl sousední zemi, zabírá její území a otevřeně vyhrožuje dalším evropským státům. V české kampani proti Ukrajincům se o tom příliš nemluví. Snazší je počítat dávky, hledat konflikty na ubytovnách a tvrdit, že nás Ukrajinci stojí příliš mnoho. Mnohem méně se počítá, kolik by nás stála Ukrajina poražená a ruská armáda posunutá dál na západ.
Nedávný případ ruské streamerky Ksenije Guzaevové ukázal, jak hluboko je imperiální pohled zakořeněn i mimo oficiální politiku. V Kazachstánu prohlásila, že Pavlodar je „náš“, protože jeho název zní rusky, Almaty označila za vesnici a urážela místní obyvatele. Kazašské úřady jí udělily pokutu, zajistily její odjezd a zakázaly vstup do země na pět let. Jedna nevychovaná streamerka samozřejmě nereprezentuje všechny Rusy. Její samozřejmé přesvědčení, že rusky znějící město musí patřit Rusku, však nápadně připomíná slovník, kterým Kreml ospravedlňuje své územní nároky.
Pobaltské státy vědí, že nejde jen o internetové řeči. V září 2025 pronikly tři ozbrojené ruské stíhačky MiG-31 na více než deset minut do estonského vzdušného prostoru. NATO incident označilo za součást širšího vzorce stále nezodpovědnějšího ruského chování. Ve stejném prohlášení připomnělo rozsáhlé narušení polského vzdušného prostoru ruskými drony a další incidenty ve Finsku, Lotyšsku, Litvě, Norsku a Rumunsku. Aliance varovala, že podobné jednání ohrožuje lidské životy a může vést k nebezpečnému chybnému vyhodnocení situace. To už není diplomacie ani škádlení sousedů. To je testování, co si Rusko ještě může dovolit.
Rumunsko od začátku invaze opakovaně nachází na svém území trosky dronů používaných při ruských útocích na ukrajinské přístavy u Dunaje. Dne 16. srpna 2026 musela španělská stíhačka F-18 v rámci mise NATO sestřelit další dron, který neoprávněně pronikl do rumunského vzdušného prostoru. Jeho původ byl v době zveřejnění ještě předmětem vyšetřování, úřady jej však považovaly za pravděpodobně ruský. Polský prezident Karol Nawrocki mezitím přesně pojmenoval strategický význam ukrajinského odporu: zájmem Polska je, aby Ukrajinci drželi Rusko co nejdále od polských hranic. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová jej za to obvinila z „klinické rusofobie“ a výhrůžně připomněla, že Rusko a Polsko mají společnou hranici.
Ani Česko není pro Rusko neutrální zemí, které se nic z toho netýká. V květnu 2021 nás Moskva společně se Spojenými státy zařadila jako první dvě země na svůj seznam „nikoli přátelských států“. Stalo se tak po české reakci na zjištění, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích stáli příslušníci ruské vojenské rozvědky. České ministerstvo zahraničí tehdy ruské rozhodnutí oficiálně potvrdilo. Seznam byl později rozšířen o další státy, ale prvenství Česka je výmluvné. Rusko nás mezi protivníky zařadilo dávno předtím, než jsme mu údajně začali „škodit“ podporou Ukrajiny.
Ukrajina přitom ruské útoky pouze nepřijímá. Její drony zasahují vojenská letiště, sklady, rafinerie a další infrastrukturu, která umožňuje pokračovat ve válce. Při operaci Pavučina v červnu 2025 Ukrajinci dopravili malé drony hluboko do Ruska a zaútočili na základny strategických bombardérů. Záběry i satelitní snímky potvrdily zásahy několika letadel používaných k odpalování střel na ukrajinská města. Operace zasáhla cíle tisíce kilometrů od fronty a ukázala Rusům, že válku nelze donekonečna vést pouze na cizím území. Neznamená to jásat nad civilními oběťmi. Znamená to uznat právo napadené země ničit vojenské kapacity agresora.
Podpora Ukrajiny tedy není jen charita ani projev romantického přátelství. Je to investice do vlastní bezpečnosti. Každý ruský bombardér zničený na letišti už nemůže nést střely nejen proti ukrajinským městům. Každá ruská jednotka vázaná na ukrajinské frontě není u hranic NATO. A každý další rok, kdy se Ukrajina brání, dává Evropě čas posílit vlastní obranu. Můžeme s Ukrajinci nesouhlasit, kritizovat jejich vládu nebo se přít o historii.
Neměli bychom však zapomenout na to nejpodstatnější: oni dnes bojují s nepřítelem, který nás sám označil za nepřátelskou zemi. Ano, máme jim za co děkovat.
