Článek
Ratko Mladić zemřel jako člověk pravomocně odsouzený na doživotí za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Přesto jeho pohřeb v Bělehradě nepůsobil jen jako soukromé rozloučení rodiny a blízkých. Objevili se na něm vysocí srbští představitelé, vojenské pocty i ruský velvyslanec. A právě to vyvolalo ostrou reakci představitelů Evropské unie.Ratko Mladić zemřel jako člověk pravomocně odsouzený na doživotí za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Přesto jeho pohřeb v Bělehradě nepůsobil jen jako soukromé rozloučení rodiny a blízkých. Objevili se na něm vysocí srbští představitelé, vojenské pocty i ruský velvyslanec. A právě to vyvolalo ostrou reakci představitelů Evropské unie.Ratko Mladić zemřel jako člověk pravomocně odsouzený na doživotí za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Přesto jeho pohřeb v Bělehradě nepůsobil jen jako soukromé rozloučení rodiny a blízkých. Objevili se na něm vysocí srbští představitelé, vojenské pocty i ruský velvyslanec. A právě to vyvolalo ostrou reakci představitelů Evropské unie.Ratko Mladić zemřel jako člověk pravomocně odsouzený na doživotí za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Přesto jeho pohřeb v Bělehradě nepůsobil jen jako soukromé rozloučení rodiny a blízkých. Objevili se na něm vysocí srbští představitelé, vojenské pocty i ruský velvyslanec. A právě to vyvolalo ostrou reakci představitelů Evropské unie. z Bruselu se okamžitě stala terčem námitek o údajném dvojím metru. Proč EU odsuzuje pocty Mladićovi, když její nejvyšší představitelé jednají například se syrským prezidentem Ahmadem al-Šaraa, někdejším džihádistickým velitelem? Ta otázka může na první pohled znít logicky. Ve skutečnosti ale směšuje dvě velmi odlišné věci: diplomacii s kontroverzním současným představitelem státu a oficiální uctívání člověka pravomocně odsouzeného za genocidu.
Ratko Mladić zemřel jako člověk pravomocně odsouzený na doživotí za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Přesto jeho pohřeb v Bělehradě nepůsobil jen jako soukromé rozloučení rodiny a blízkých. Objevili se na něm vysocí srbští představitelé, vojenské pocty i ruský velvyslanec. A právě to vyvolalo ostrou reakci představitelů Evropské unie.
Kritika z Bruselu se okamžitě stala terčem námitek o údajném dvojím metru. Proč EU odsuzuje pocty Mladićovi, když její nejvyšší představitelé jednají například se syrským prezidentem Ahmadem al-Šaraa, někdejším džihádistickým velitelem? Ta otázka může na první pohled znít logicky. Ve skutečnosti ale směšuje dvě velmi odlišné věci: diplomacii s kontroverzním současným představitelem státu a oficiální uctívání člověka pravomocně odsouzeného za genocidu. tady je dobré připomenout, koho vlastně Srbsku a části veřejnosti EU vyčítá, že oslavuje. Ratko Mladić nebyl pouze „kontroverzní generál“ nebo voják, na jehož roli v dějinách existují dva stejně legitimní pohledy. Mezinárodní trestní tribunál jej odsoudil na doživotí a odvolací senát v roce 2021 pravomocně potvrdil jeho vinu za genocidu ve Srebrenici, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Rozsudek zahrnoval mimo jiné vraždy, pronásledování civilistů, teror během obléhání Sarajeva či braní rukojmích z řad pracovníků OSN.
Proto tentokrát považuji kritiku Ursuly von der Leyenové a Antónia Costy za zcela oprávněnou. Nepohoršovali se nad tím, že měl Mladić pohřeb. Kritizovali „prvky oficiální podpory“ a přítomnost vysokých srbských představitelů, které podle nich ukazují neschopnost vyrovnat se s temnou kapitolou evropských dějin. Přesně v tom je podstata celé věci. Srbsko je kandidátem na členství v Evropské unii a lze po něm legitimně požadovat, aby stát neposkytoval symbolickou legitimitu člověku odsouzenému za genocidu.
Ještě nápadnější je ale přítomnost ruského velvyslance Alexandra Bocan-Charčenka. Ten na pohřeb přišel, Mladićovi vzdal úctu a kondoloval rodině. Sama bosenskosrbská agentura SRNA tuto událost popsala titulkem, že „ruský velvyslanec vzdal generálu Mladićovi hold“. Přitom právě Rusko už roky staví velkou část své propagandy vůči Ukrajině na obviněních z údajného „oslavování nacismu“. Ruské ministerstvo zahraničí ještě letos vydalo rozsáhlý materiál, v němž obviňuje Ukrajinu z glorifikace nacistů, jejich kolaborantů a válečných zločinců.
Nejde přitom o tvrzení, že Mladić byl nacista nebo že lze mechanicky ztotožňovat války v Jugoslávii s druhou světovou válkou. Ten rozpor je jinde: Moskva požaduje mimořádně přísná měřítka pro to, koho smějí uctívat druzí, zatímco její vlastní oficiální představitel přichází vzdát úctu člověku, jehož odpovědnost za genocidu a další masové zločiny není propagandistickou nálepkou, ale závěrem pravomocného mezinárodního rozsudku. Jestli Rusko skutečně považuje glorifikaci válečných zločinců za morální problém, mělo by stejné měřítko používat i na své spojence.
Trikolora k tomu namítá, že von der Leyenová a Costa letos navštívili syrského prezidenta Ahmada al-Šaraa. Ano, tohle srovnání má reálný základ a al-Šaraa má za sebou mimořádně problematickou džihádistickou minulost, kterou rozhodně není důvod zlehčovat. Evropští představitelé s ním 9. ledna skutečně jednali v Damašku. Jenže diplomatické jednání s aktuální hlavou státu – jakkoli kontroverzní – není totéž jako pietně uctít zemřelého člověka odsouzeného za genocidu. A označit al-Šaraa jednoduše za „masového vraha“ jako právně prokázaný fakt navíc nelze stavět na stejnou úroveň s Mladićovým pravomocným rozsudkem.
Pohřeb Ratka Mladiće proto není především příběhem o „pokrytectví Bruselu“. Je příběhem o tom, jak obtížné zůstává pro část balkánské politiky přijmout odpovědnost za zločiny devadesátých let – a také o velmi selektivní ruské práci s historií. Válečný zločinec nepřestává být válečným zločincem podle toho, zda bojoval na „naší“, nebo „jejich“ straně. Právě proto si Mladić vojenské a oficiální pocty nezasloužil. A právě proto je kritika Evropské unie v tomto případě na místě.
