Článek
Zuzana Majerová sdílí obrázek tradiční rodiny s nápisem „Typičtí extremisté“ a přidává komentář o „normálním světě“ Trikolory a SPD. Jenže je to obyčejný slaměný panák. Žádná významná demokratická síla netvrdí, že manželství muže a ženy nebo rodina s dětmi jsou extremistické. Problém začíná ve chvíli, kdy si politici osobují právo rozhodovat, že pouze taková rodina je normální a všechny ostatní jsou méněcenné, nepřirozené nebo dokonce nebezpečné.
Přitom právě okolí SPD v posledních měsících ukázalo, jak pružné mohou být jeho vlastní „tradiční hodnoty“. Podle Seznam Zpráv Jindřich Rajchl v mládí účinkoval v profesionálně distribuované pornografii a později se objevil také na záznamu skupinového sexu s manželkou a dalším mužem. Rajchl svou účast veřejně nepotvrdil a proti šíření záběrů se ohradil; iROZHLAS také upozornil, že zejména u domácího videa jde o citlivou otázku ochrany soukromí. Samotný konsenzuální sex dospělých není žádný skandál. Skandální je spíše dvojí metr politika, který pro sebe žádá toleranci, zatímco jeho politické okolí ji jiným rodinám odmítá.
Zcela jinou a mnohem závažnější kategorií je případ Jaroslava Foldyny. Policie ho vykázala z domova a prověřuje podezření z dlouhodobého týrání manželky a nejméně dvou dětí. Soud následně vykázání prodloužil o další měsíc. Foldyna dosud nebyl obviněn, fyzické násilí odmítá a platí pro něj presumpce neviny. Už samotný případ ale připomíná jednoduchou věc: přítomnost otce, matky a dětí ještě automaticky nevytváří zdravou a bezpečnou rodinu. O její kvalitě rozhodují vztahy, nikoli sestava osob na obrázku.
Pozoruhodný je také poslanec SPD Josef Nerušil, který chce prosazovat zákony proti údajné „LGBT ideologii“. Deník N doložil, že Nerušil svůj osobní i pracovní život dlouhá léta spojoval s katolickým knězem Milanem Badalem, jenž se ve svém okolí netajil homosexualitou. Svědci jejich vztah popisovali jako partnerský a společné soužití, Nerušil to označil za pomluvu. Nesporné je alespoň to, že po Badalovi zdědil majetek za několik milionů korun. Jakou přesně povahu jejich vztah měl, není podstatné. Podstatné je pokrytectví politika, který buduje kariéru na útocích proti lidem, k nimž měl člověk z jeho nejbližšího okolí patřit.
Muž, žena a děti tedy skutečně nejsou extremisté. Stejně jako jimi nejsou dvě ženy vychovávající dítě, dva otcové, samoživitelka, pěstouni ani rodina vzniklá osvojením. Extremismus nezačíná odlišnou podobou rodiny. Začíná spíše ve chvíli, kdy politici vyrábějí neexistující nepřátele a chtějí jedněm lidem přiznat větší hodnotu a více práv než druhým. Obrázek Zuzany Majerové proto rodinu nebrání. Používá jeden typ rodiny jako klacek proti všem ostatním.
