Článek
Prezident Petr Pavel přijel na festival TrutnOFF, prohlédl si připomínky Václava Havla, poslechl si Jasnou páku a mezi návštěvníky se fotografoval. Podle reportáže Novinek ho lidé zdravili, tleskali mu a vyjadřovali podporu. Také iDNES popisuje prezidentovu návštěvu jako jednu z událostí festivalu. Na sociálních sítích se mezitím odehrával úplně jiný festival. Advokát Radek Suchý ve svém facebookovém statusu prezidenta označil za „bolševického zmetka“ a „agenta Pávka“, zatímco komentátor Petr Holec mluvil o „falešném Havlovi“ a tvrdil, že prezident „nezná žádný stud“. Jeho výpad následně převzaly Parlamentní listy.
Kritizovat Pavlovu minulost je samozřejmě legitimní. Členem KSČ byl, kariéru dělal v Československé lidové armádě a před listopadem 1989 nastoupil do zpravodajského kurzu. Právě proto není třeba nic přikrášlovat – ani na jednu stranu. Petra Rédová však prezidenta ve svém příspěvku označila rovnou za „ROZVĚDČÍKA VKR/GRU“. Jenže VKR byla vojenská kontrarozvědka začleněná do StB, zatímco GRU byla sovětská vojenská rozvědka. Petr Pavel nebyl příslušníkem VKR a dostupné prameny nedokládají, že by byl agentem sovětské GRU. Jeho negativní lustrační osvědčení rovněž potvrzuje, že nebyl příslušníkem ani spolupracovníkem StB. Rozdíl mezi vojenskou rozvědkou, kontrarozvědkou a StB podrobně vysvětlil také Demagog.cz. Kritika je jedna věc, vytvoření kombinace „VKR/GRU“, která Pavlovu minulost posouvá někam jinam, už druhá.
A když nestačí politici a komentátoři, přidá se lidová tvořivost. V diskusi na Lidé.cz se objevují otázky, zda Pavel nepřijel „s pohotovostním plukem a pendrekem“, připomínky represivního aparátu nebo představa, že mu David Koller písní Pal vocuď, hajzle! poslal osobní vzkaz. Podobně vyhrocené soudy najdeme i v diskusi iDNES, kde se z Pavlovy skutečné předlistopadové kariéry opět dovozuje jeho osobní spojení s represí proti undergroundu. Pro takovou účast ale žádný důkaz není. A také údajný Kollerův „vzkaz Pavlovi“ má drobný problém: reportér Novinek, který koncert sledoval, popsal Kollerova slova jako odsouzení ruských agresorů. Nikoli prezidenta republiky.
Celá záležitost pěkně ukazuje mechanismus, který se kolem současného prezidenta opakuje. Jeho minulost poskytuje kritikům skutečný a legitimní materiál. Jenže pro část z nich očividně nestačí. Z členství v KSČ se musí stát agent StB, z přípravy pro vojenské zpravodajství VKR a GRU, z návštěvy festivalu téměř návrat represivního aparátu mezi jeho někdejší oběti a z Kollerovy kritiky Ruska vzkaz prezidentovi. Přitom i historie samotného festivalu TrutnOFF ukazuje, že spojování hudby s politikou, disentem a občanskými tématy pro něj není nějakou novinkou posledních let. Fakta jsou v podobných příspěvcích pouze výchozí surovinou, ze které se následně vyrábí mnohem dramatičtější příběh.
A pak je tu Andrej Babiš. Jen krátce poté vyrazil spolu s Alešem Juchelkou, Karlem Havlíčkem a desítkami příznivců na Lysou horu. Žádná nenápadná soukromá turistika: Seznam Zprávy akci zasadily přímo do období před komunálními volbami a připomněly, že podobným způsobem Babiš oslovoval voliče už před volbami sněmovními. Také iDNES výstup zahrnul do přehledu způsobů, jakými strany před volbami oslovují voliče, a Deník N popsal i Babišovo setkávání s fanoušky během cesty. Jinými slovy: evidentní budování osobního politického obrazu. A není na tom samo o sobě nic překvapivého. Politici to dělají běžně.
Právě proto působí poněkud absurdně předstírat, že samotná Pavlova přítomnost na hudebním festivalu představuje důkaz morálního úpadku země. Můžeme debatovat, zda se prezident fotografuje příliš, zda jeho tým dobře pracuje s veřejným obrazem nebo zda je vzhledem k jeho minulosti účast na festivalu spojeném s disentem symbolicky nešťastná. To jsou legitimní otázky. Ale když kvůli jedné návštěvě potřebujete přimíchat neexistující službu ve VKR, sovětskou GRU, pendreky a vymyšlený Kollerův vzkaz, už nekritizujete prezidenta. Vyrábíte si prezidenta, kterého se vám kritizuje lépe.
A možná právě v tom je celý problém. Petr Pavel může přijet na festival, jet na motorce, navštívit kraj nebo si někde připít pivem – pro některé jeho kritiky bude správný verdikt dopředu známý. Teprve potom se k němu hledají argumenty. A když skutečná fakta nejsou dostatečně pobuřující, některá se jednoduše trochu „vylepší“.
