Článek
V prosinci 2025 vyšel s Denisem Doksanským rozhovor, jehož titulek zněl: „Dávám si velký pozor, abych nevypouštěl z úst žádné fámy.“ Byla by to chvályhodná zásada, zvlášť u poslance, jehož vyjádření mají mnohem větší dosah než příspěvky běžného uživatele sociálních sítí. Při pohledu na Doksanského komunikaci z posledních měsíců však tato věta působí přinejmenším ironicky. Neumím posoudit, zda poslanec šíří nepravdivé informace vědomě. Mohu ale hodnotit, co skutečně zveřejnil a nakolik to odpovídalo dostupným faktům.
Nejnověji Doksanský sdílel příspěvek Miloše Zemana se slovy „Sudetoněmecký landsmanšaft opět na scéně“. Zeman vycházel z dopisu, který mu poslal Johann Slezak z Mnichova, a názory pisatele spojil s oficiálním Sudetoněmeckým krajanským sdružením, sudetoněmeckým sjezdem v Brně a českými politiky včetně prezidenta Petra Pavla. Doksanský tuto konstrukci převzal a Slezaka zařadil mezi představitele sudetských Němců, se kterými se údajně sbližují jeho političtí soupeři.
Jenže jednoduché ověření ukázalo, že Slezak oficiální sudetoněmecký landsmanšaft nezastupuje. Předseda sdružení Bernd Posselt redakci INFO.CZ potvrdil, že Slezak byl před mnoha lety vyloučen a založil si vlastní organizaci s podobně znějícím názvem. Ta podle Posselta nemá politický význam a s oficiálním sdružením nemá nic společného. Prezident Pavel navíc poskytl záštitu festivalu Meeting Brno, nikoliv Slezakovi nebo jeho spolku. Z dopisu jednoho vyloučeného jednotlivce tak vzniklo obvinění celé organizace i českých politiků. To není důkaz. To je manipulace pomocí falešné viny z pouhého spojení.
Ještě průkaznější je případ vrtulníku Čestmír. Doksanský sdílel tvrzení Thomase Pauknera, podle kterého organizátoři sbírky vybrali desítky milionů korun, ale vrtulník na Ukrajinu nikdy nedodali. Poslanec psal o závažném zjištění a černé díře na peníze státu i dárců. Ve skutečnosti Paukner zaměnil dva různé vrtulníky. Stroj vystavený v roce 2023 na Letné sloužil k představení sbírky, později byl ale ve spolupráci s ukrajinskou vojenskou rozvědkou vybrán jiný, novější a levnější Black Hawk. Ten byl v srpnu 2025 Ukrajině skutečně předán. Paukner své původní tvrzení stáhl a organizátoři oznámili, že se budou bránit soudně. Podrobnosti popsaly také Novinky.cz. V tomto případě už nešlo pouze o vynechaný kontext, ale o šíření konkrétního a prokazatelně nepravdivého obvinění.
Podobný problém se objevil u útoku na novinářku Zdislavu Pokornou. Doksanský ve svém příspěvku použil obrázek, na kterém měla redaktorka Deníku N plakat poté, co nebyla vpuštěna na tiskovou konferenci ministerstva zahraničí. Jenže snímek nebyl autentickou fotografií. Šlo o obraz vytvořený umělou inteligencí, který nebyl jako uměle vytvořený označen. Kritika práce novináře je samozřejmě legitimní. Podvržený obraz ale není argument a jeho použití v útočném příspěvku pouze pomáhá vyvolat emoci, kterou skutečnost nepodporuje.
Ne vždy Doksanský šíří úplnou nepravdu. Někdy pracuje s pravdivým základem, ke kterému přidá nepodložený výklad. Studentské protesty například přirovnával k poslušně organizovaným akcím z doby socialismu, aniž doložil, že by studenti byli k účasti nuceni nebo „nahnáni“. V případě debaty o počtu nemocnic zase prezentoval výrok Petra Pavla tak, jako by prezident jednoduše navrhoval omezit zdravotní péči a peníze přesunout do obrany. Původní vyjádření se přitom týkalo poměru akutních a následných lůžek, dostupnosti kvalitní péče a efektivity nemocniční sítě. To jsou ukázkové příklady manipulace vynecháním podstatného kontextu.
Mně osobně nevadí, když se politik jednou splete. Chybu může udělat každý, kdo veřejně komunikuje. Problém nastává, když se opakuje stále stejný postup: objeví se dramatické tvrzení, politik si neověří jeho původ, okamžitě ho využije proti názorovým soupeřům a oprava už nedostane srovnatelný prostor. U vrtulníku Čestmír naletěl Doksanský Pauknerovi, u údajného představitele sudetských Němců zase Miloši Zemanovi. V dalším případě pomohl šířit obrázek vytvořený umělou inteligencí.
Proto považuji označení „šiřitel fake news“ za obhajitelné. Nejde o tvrzení, že Denis Doksanský každou nepravdu sám vyrábí nebo že ji šíří úmyslně. Jde o popis opakovaného jednání: veřejně předává dál nepravdivý či zásadně zavádějící obsah a přidává k němu vlastní politické závěry. Pokud chce dostát svým slovům o tom, že si na fámy dává velký pozor, měl by začít právě u těchto případů. Opravit je, omluvit se a příště ověřovat dříve, než stiskne tlačítko „sdílet“.
