Článek
V Pardubicích nešlo o nějaký okrajový incident. Policie vyšetřuje březnový požár v areálu LPP Holding jako terorismus, do případu se zapojily i BIS a Vojenské zpravodajství a do konce března úřady zadržely pět podezřelých. Mezi nimi jsou podle médií česká žena, egyptský občan a také americký občan zadržený na Slovensku; část z nich skončila ve vazbě a obvinění vinu odmítají. Ve veřejném prostoru se zároveň objevily informace o vazbách některých podezřelých na radikálně levicový, klimatický či propalestinský aktivismus.
Podstatné je i to, že napadená firma skutečně vyráběla drony vyvážené na Ukrajinu. Reuters uvedl, že útok neohrozil plánovanou dodávku čtyřiceti útočných dronů pro Ukrajinu, a později znovu napsal, že továrna vyrábí drony exportované do země bránící se ruské agresi. Současně firma popřela, že by reálně vyráběla pro Izrael nebo měla rozběhnutou spolupráci s Elbit Systems, jíž se útočníci a anonymní „propalestinská“ skupina zaštiťovali. Už to samo o sobě dává vyšetřovací verzi o jiném, skrytém motivu docela racionální základ.
Právě tady se mě ten případ dotýká osobně. Když jsem se kdysi pohyboval kolem radikální levice a akcí typu Ne základnám, vedle mladých lidí s upřímnými ideály jsem vídal i jiný typ aktérů. Nešlo jim ani tak o sociální spravedlnost nebo pacifismus, ale o tvrdě antiamerické a nápadně proruské vidění světa. Na demonstracích se to potkávalo s komunistickými symboly i s lidmi, kterým sovětský či ruský vliv zjevně nevadil. Tehdy jsem to neuměl úplně přesně pojmenovat, ale právě tohle byl jeden z důvodů, proč jsem se od toho prostředí začal odklánět.
Dnes víme, že podobná podezření nebyla jen přehnanou paranoiou. Evropský parlament v roce 2024 výslovně upozornil, že Rusko dlouhodobě udržovalo kontakty nejen s krajní pravicí, ale i s krajně levicovými stranami a hnutími v Evropě, aby podkopávalo podporu Ukrajině a oslabovalo evropskou jednotu. Analýzy Evropské rady pro zahraniční vztahy už dříve popisovaly, že mezi evropskými politickými silami vstřícnými ke Kremlu nejsou jen nacionalisté, ale i část radikální levice. To neznamená, že každý levicový aktivista je automaticky nástrojem Moskvy. Znamená to ale, že právě tato prostředí byla a jsou pro ruský vliv použitelné.
Ještě starší zkušenost je známá už ze studené války. Sovětský svaz budoval přes frontové organizace a „mírové“ struktury vliv v protestních a pacifistických kruzích na Západě. I deklasifikovaný materiál CIA o západoevropském mírovém hnutí popisuje, že Moskva považovala tato hnutí za prostor, v němž lze politicky pracovat a zesilovat rozpory mezi Evropou a Spojenými státy. Není tedy přitažené za vlasy připomínat, že radikální či protestní prostředí může být vedle autentického přesvědčení také terénem pro cizí vliv.
Podobně opatrně je ale potřeba mluvit o propalestinském prostředí. Není poctivé tvrdit, že by celé propalestinské hnutí bylo řízené Ruskem. To doložené není. Doložené ale je, že se do části propalestinských protestů v Evropě zapojovali i levicoví extremisté; německá kontrarozvědka to popsala ve své výroční zprávě. A stejně tak jsou zdokumentované ruské vlivové operace, které se snažily propalestinské protesty a kampusové nepokoje informačně využívat a přiživovat, aby dál štěpily západní společnosti. Přesnější je tedy říkat, že Moskva tato témata umí zneužívat, ne že by automaticky řídila všechny, kdo na demonstrace chodí.
Právě proto ve mně Pardubice nevyvolávají jen zděšení nad jedním útokem, ale i velmi nepříjemnou vzpomínku. Viděl jsem kdysi zblízka, jak snadno se idealismus může změnit v kulisu pro cizí propagandu, jak rychle se z odporu proti „systému“ stane slepota vůči tomu, komu člověk ve skutečnosti slouží. A když dnes někdo zapálí podnik, který vyrábí pro Ukrajinu, a zároveň se kolem případu objevují vazby na radikální levicové a propalestinské kruhy, je podle mě namístě nejen policejní vyšetřování, ale i velmi střízlivá společenská debata. Ne o tom, že každý aktivista je agent. Ale o tom, že extremistická prostředí jsou pro podobné zneužití nebezpečně vhodná.
