Článek
Zvolení Petra Žantovského do Rady Českého rozhlasu, Stanislava Berkovce do Rady České televize a potvrzení Luboše Xavera Veselého ve stejné radě není soubor izolovaných personálních detailů. V kontextu posledních měsíců to vypadá jako součást širší politické operace: oslabit veřejnoprávní média finančně, zpochybnit je rétoricky a současně obsadit kontrolní orgány lidmi, od nichž nelze čekat ochranu jejich nezávislosti, ale spíše pokračování dlouhodobého tlaku. Sněmovna 5. června zvolila šest členů Rady ČT, mimo jiné Berkovce a Veselého; podle Lupy pět kandidátů prošlo pouze hlasy koalice ANO, SPD a Motoristů.
Nejde o to, že by veřejnoprávní média měla stát mimo kritiku. Právě naopak: Česká televize i Český rozhlas mají být pod kontrolou veřejnosti, mají být kritizovány, mají vysvětlovat chyby a mají čelit náročným otázkám. Jenže Rada ČT a Rada ČRo nejsou politické trestné lavice. Jejich úkolem není mstít se redakcím za nepohodlné zpravodajství ani připravovat půdu pro rozpočtové přiškrcení. Pokud do nich politická většina opakovaně posílá osoby s vazbami na protičétéčkářskou, protiveřejnoprávní nebo proruskou scénu, je zcela legitimní ptát se, zda nejde o zneužití kontrolních orgánů k politickému tlaku.
Nejsilnějším symbolem je Petr Žantovský. Ten byl zvolen do Rady Českého rozhlasu poté, co dlouhodobě poskytuje komentáře platformě 42TČen/neČT24. A to není obyčejné „alternativní médium“. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 označila 42TČen a telegramový kanál neČT24 za nástupce ruského státního média Sputnik v českém prostoru. Ministerstvo vnitra na webu Centra proti hybridním hrozbám rovněž popisuje linii Sputnik – NeČT24 – 42TČen jako příklad ruského vlivového působení v ČR. To neznamená, že máme bez důkazů tvrdit, že Žantovského řídí Moskva. Znamená to ale, že člověk, který opakovaně legitimizuje nástupnickou platformu Sputniku, je mimořádně problematickou volbou do rady veřejnoprávního média. Na Manipulátoři.cz jsme už dříve upozornili, že podobné útoky na média veřejné služby často pracují se záměnou kritiky a konspiračního rámování.
Žantovský přitom není novou ani okrajovou postavou české dezinformační scény. Manipulátoři.cz jeho veřejné výstupy rozebírali opakovaně už od roku 2017: šlo například o manipulativní výklad registrace RT a Sputniku podle amerického zákona FARA, útoky na neziskové organizace s využíváním polopravd a rámců přebíraných z proruského prostředí nebo opakování vyvrácené lži o údajném výroku Václava Havla k „humanitárnímu bombardování“. Pozdější texty se věnovaly i jeho obhajobě konspirátorů, útokům na Milion chvilek či zkreslování kolem Příčov. Nejde tedy o jeden problematický rozhovor pro nástupnickou platformu Sputniku, ale o dlouhodobý vzorec veřejného vystupování, který Manipulátoři.cz dokumentují roky.
Stanislav Berkovec je možná ještě přímočařejší případ. Už v roce 2020 se stal symbolem pokusu politicky „předtřídit“ kandidáty do Rady ČT podle jejich vztahu k hnutí ANO, tehdejšímu vedení České televize a zájmům politické moci. Server INFO.CZ tehdy zveřejnil e-mail, který Berkovec rozeslal poslancům a v němž hodnotil kandidáty podle toho, kdo je pro ANO přijatelný a kdo problematický; Berkovec později své jednání označil za chybu či „pitomost“. A právě tento člověk nyní usedá přímo do orgánu, jehož složení se dříve snažil zákulisně ovlivňovat. To není drobná epizoda z minulosti. To je učebnicový střet mezi veřejným zájmem na nezávislé radě a stranickým pohledem na veřejnoprávní médium.
Berkovcovy kontroverze přitom nekončí u České televize. V roce 2014 se zúčastnil „pozorovatelské“ mise u nelegitimního referenda na okupovaném Krymu. Cestu organizovala struktura kolem belgického extremisty Luca Michela; média už tehdy upozorňovala, že čeští účastníci mise fakticky pomáhali legitimizovat ruský zábor Krymu. Pozdější obhajování krymského „referenda“ jako právně přijatelného kroku není jen stará zahraničněpolitická chyba. V době ruské války proti Ukrajině jde o politickou stopu, kterou nelze oddělit od otázky, jaký typ osobností má dohlížet na nejdůležitější veřejnoprávní televizi v zemi.
Další Berkovcova kauza je neméně výmluvná. Jako předseda podvýboru pro média a svobodu slova zaštítil seminář ve Sněmovně, na němž vystupovaly zástupkyně hnutí AllatRa, respektive Tvořivá společnost. Seznam Zprávy popsaly, že šlo o akci, před jejíž organizací varovalo Ministerstvo vnitra, a že vystupující se vydávaly za neexistující spolek. Berkovec se hájil slovy, že přece nemůže „kádrovat jejich soukromý život“. Jenže od člena mediálního výboru a později radního ČT se nečeká „kádrování soukromého života“. Čeká se základní bezpečnostní a politická gramotnost. Pokud někdo opakovaně nerozpozná proruské vlivové prostředí — Krym, AllatRa, politické třídění radních — je otázka jeho způsobilosti k dozoru nad veřejnoprávním médiem zcela namístě.
Do toho zapadá i potvrzení Luboše Xavera Veselého. Nejde jen o to, že je spojen s XTV a dlouhodobě vyvolává odpor části veřejnosti. Podstatnější je, že jeho působení v Radě ČT bylo opakovaně kritizováno jako neslučitelné s důstojností funkce. Opozice při letošní volbě připomínala jeho výroky na adresu Magdy Vášáryové a kritizovala jeho etickou způsobilost pro výkon funkce radního. Aktuálně.cz už v roce 2024 upozorňovalo, že zákon o České televizi počítá s odvoláním člena rady, pokud závažně naruší důstojnost funkce. Koalice přesto Veselého znovu podržela. Signál je jasný: problémem není hrubost, politická vyhraněnost ani dlouhodobý konflikt s obrazem nestranného radního. Problémem je jen to, zda je dotyčný „náš“.
Největší riziko celé věci je ale širší kontext financování. Koalice ANO, SPD a Motoristů se shodla na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a na změně financování veřejnoprávních médií od roku 2027. Zároveň se už objevily návrhy, které by ČT a ČRo připravily o stovky milionů až miliardy korun a převedly jejich základní financování blíže ke státnímu rozpočtu. Kritici dlouhodobě varují, že tím vzniká politický „vypínač“: kdo má většinu, může médiím přidat, ubrat nebo je držet v permanentní nejistotě. Na Manipulátoři.cz jsme k tomu už připomněli zvlášť pikantní rozpor u Motoristů, kteří před volbami odmítali financování ČT a rozhlasu ze státního rozpočtu s argumentem, že by se tím stala vládními — a po volbách jejich ministr navrhuje přesný opak.
V této souvislosti nelze dokázat, že každá jednotlivá volba radního je aktem osobní msty za odpor ČT a ČRo ke zrušení poplatků. Takto jednoduše politika obvykle nefunguje a takové tvrzení by bylo zbytečně zkratkovité. Lze ale říci něco jiného: objektivní sled kroků působí jako koordinovaný tlak. Nejprve rétorické útoky na veřejnoprávní média, potom plán na zrušení poplatků, následně návrhy snižující jejich příjmy a nakonec obsazování rad lidmi, kteří mají buď přímou historii konfliktu s ČT, nebo působí v prostředí, jež veřejnoprávní média dlouhodobě vykresluje jako nepřátelskou propagandu.
Tohle není spor o „jeden pořad“ ani o „jeden nevyvážený rozhovor“. Je to spor o institucionální pojistky demokracie. Veřejnoprávní média nejsou nedotknutelná, ale mají být chráněna před tím, aby se z nich stala kořist momentální většiny. Jestliže politická moc zároveň sahá na jejich peníze a dosazuje do jejich rad lidi s takovou historií, jakou mají Žantovský, Berkovec a Veselý, pak nejde o normální kontrolu veřejné služby. Vypadá to jako pokus změnit pravidla hry: nevyhrát argumentem, ale ovládnout dohled, rozpočet a atmosféru strachu.
A přesně proto je třeba tuto volbu nazvat tvrdě. Ne proto, že by radní museli být názorově sterilní. Ne proto, že by ČT a ČRo neměly čelit kritice. Ale proto, že veřejnoprávní média mají sloužit veřejnosti, nikoli stranickému účtování. Jestliže se Rada ČT a Rada ČRo začnou měnit v prodlouženou ruku politické pomsty, nebude to reforma médií. Bude to jejich postupné ochočení. A až se jednou někdo bude divit, proč Česká televize a Český rozhlas přestaly být skutečně nezávislé, odpověď může být prostá: nezačalo to jedním velkým zákazem. Začalo to volbami radních, které příliš mnoho lidí bralo jako technikálii.
