Článek
Někdy ke vzniku konspirace stačí dvě nefunkční adresy a rozhodnutí neověřovat si data. Kandidát do Senátu David Moos ve virálním videu na Facebooku říká, že když někomu zruší profil a web v jeden den, „zavání to profesionální akcí na úrovni tajných služeb“. Video mělo v době kontroly přibližně 1,7 tisíce sdílení. Ačkoliv to zní jako dramatická shoda, oba případy se liší datem, důvodem i tím nejzákladnějším: komu odstavený web vůbec patřil.
Facebooková stránka anonymního autora vystupujícího jako Thomas Paukner skutečně 27. srpna zmizela. Podle snímku obrazovky, který zveřejnil na záložním profilu, ji Meta pozastavila kvůli porušení pravidel týkajících se nenávisti vůči menšinám či ženám. Deník N zároveň upozornil, že podrobnější veřejné vyjádření Mety k případu chybí. Nelze tedy poctivě tvrdit ani to, že zásah byl určitě správný, ani to, kdo jej údajně zařídil. Radovat se z mazání názorového protivníka by bylo stejně hloupé jako z každého zásahu automaticky vyrábět politickou cenzuru.
Webová část příběhu je ovšem podstatně méně tajemná. Paukner už na konci července varoval, že doména thomas-paukner.cz není jeho oficiálním webem. Tvrdil, že jeho jedinými oficiálními kanály jsou Facebook a HeroHero. Po odstavení domény pak na záložním účtu výslovně napsal, že web nebyl jeho, poškozoval jej a jeho odstranění sám inicioval. Pokud je toto vyjádření pravdivé, nelze současně vydávat znepřístupnění domény za cenzurní útok na Pauknerův vlastní web.
Nesedí ani tvrzení o zásahu „v jeden den“. Oficiální seznam CZ.NIC uvádí u domény thomas-paukner.cz administrativní vyřazení ze zóny s platností od 12. srpna. Důvodem byly nesprávné údaje držitele, případně nesdělení jeho zástupce. Facebooková stránka byla pozastavena až 27. srpna, tedy o patnáct dní později. Nešlo navíc o posuzování publikovaných názorů, ale o registrační údaje domény. Časová shoda, na níž stojí celé video, zkrátka neexistuje.
Ve videu se tak během několika sekund spojí tři nepodložené předpoklady: že web patřil Pauknerovi, že zmizel současně s jeho Facebookem a že za oběma událostmi musela stát koordinovaná „profesionální akce“. Pro zapojení tajných služeb ani jiných státních orgánů přitom není předložen jediný doklad. Vysoký počet sdílení nevypovídá o pravdivosti tvrzení; ukazuje pouze, jak dobře funguje příběh, v němž jsou technické a administrativní události bez důkazů povýšeny na politické pronásledování.
Paukner obviňuje Štít demokracie. Bez důkazů
Ani Paukner sám se spekulacím úplně nevyhýbá. Na záložním profilu obvinil z blokace Facebooku lidi kolem několika neziskových iniciativ, avšak veřejně nepředložil ověřitelné podklady, které by dokazovaly, kdo stránku nahlašoval nebo kdo rozhodnutí Mety způsobil. To jsou ale dvě odlišné věci: Pauknerovo nepodložené obvinění a Moosova úvaha o tajných službách. Opakováním se z nich důkaz nestane. Paukner samozřejmě nemůže ručit za každou větu svých příznivců. Když však sám označuje web za cizí a škodlivý, férovým závěrem je opravit legendu o „jeho zrušeném webu“, nikoli ji dál používat jako doklad totality.
V komentáři pod novým statusem Paukner napsal, že uvádí původce podnětu „podle mých informací“. O jaké informace jde, kdo mu je poskytl a jak je ověřil, ale nevysvětlil. Když se jej jiný diskutující přímo zeptal na důkazy, žádný důkaz ve veřejně dostupném vlákně nepřidal.
Je možné, že někdo ze Štítu demokracie Pauknerův obsah skutečně nahlašoval. Ve veřejně dohledatelných příspěvcích jsem však nenašel přiznání Ludwiga, Pášmy ani Štítu demokracie. Především ale neexistuje doklad, že právě jejich případné hlášení způsobilo pozastavení stránky.
Pauknerova úvaha, že „bez podnětu by Meta neměla potřebu účet uspávat“, navíc neodpovídá fungování platformy. Meta sama sleduje takzvanou proaktivní míru zásahů, tedy obsah a účty odhalené ještě před uživatelským nahlášením. Facebook také výslovně uvádí, že počet hlášení nerozhoduje o odstranění obsahu. Podnět tedy mohl existovat, ale ze samotného pozastavení nelze zjistit, kdo jej podal ani zda byl rozhodující.
