Kulturní války na český způsob

Už na první pohled je celá věc podivná. Nakladatelství knihu nejen zařadilo do edičního plánu, ale dokonce pracovalo i na její propagaci v míře, o které se většině odborných titulů může jen zdát. Mělo jít o jeden z taháků nové řady, která má představovat ,,témata, která ve společnosti rezonují, jsou inspirativní a lidi baví. Spolupracujeme s různorodými autory, kteří mají co říct – od zkušených matadorů po nové tváře plné čerstvých nápadů. Chceme, aby naše knihy byly nejen zdrojem poznání, ale staly se impulsem pro otevřené rozhovory a krokem k lepší společnosti.“

To zní lákavě, jako většina marketingových upoutávek. Kámen úrazu však spočívá v tom, že více než o seriózní zdroj poznání a nastolování zásadních otázek jde o obyčejnou popscience na komerčně atraktivní témata. Kniha ve snaze zodpovědět otázku po nárůstu genderové dysforie u mladistvých dívek využívá pár vědeckých studií, ale v kostce je její odpověd prostá: Můžou za to sociální sítě, kde se o transgeder problematice mluví.

Problém knihy nespočívá v tom, že se odvažuje kritizovat „převládající“ transgender ideologii, jak se celou věc snaží prezentovat sama autorka. Ono je vůbec otázkou, je-li akceptační přístup k osobám s genderovou dysforií vůbec tím převládajícím. Problém je v tom, že se ohání vědeckými poznatky pochybným způsobem. Pokud chceme pracovat s vědeckými hypotézami, je nutné tak činit s vědeckou poctivostí. Podle odborníků to však Abigail Shrier rozhodně nedělá.

Hlavním objevem knihy má být zpráva o novém fenoménu spočívajícím v rychle narůstajícím počtu diagnóz genderové dysforie u adolescentních dívek. Shrierova přichází s tezí, že za to může internet a sociální sítě, a na nich prezentovaná trangender ideologie. Dokonce neváhá používat pojmy jako „indoktrinace“. Problémem je, že autorka to neprezentuje jako soukromý názor, ale jako hypotézu vycházející z výzkumu. Problém je v tom, že její práce s vědeckými poznatky je značně výběrová. Hlavní tezi opírá o studii sbírající data od rodičů dětí s genderovou dysforií. Tento výzkům ale zkoumá vnímání rodičů dětí potýkajících se genderouvou dysforií. Žádný div, že došla k výsledkům k jakým došla. Není těžké si představit, že mají rodiče problémy s přijetím genderové dysforie u svých potomků. A ani nepřekvapí, že za hlavního viníka označí sociální sítě či internet, univerzálního obětního beránka pro lidi nostalgicky vzpomínajících na to, jak se za jejich mladých let „lítalo po venku v teplákách“. S trochou nadsázky se dá říct, že je to asi jako napsat hodnocení práce současné vlády na základě rozhovorů s Andrejem Babišem.

Ani nemusíme být kovanými sociology, abychom se podivili nad dalším absurdním tvrzením, tedy že k transgendrové identifikaci dochází proto, že je to společensky přijatelnější, než přijít s coming outem homosexuální orientace. Transgender otázky jsou nepochybně mnohem kontroverznější než otázky spjaté s homosexuální orientací. Dalším problémem je, že autorka nevěnuje pozornost rozdílům a nuancím spjatým s poměrně komplikovanou terminologií. Do problematiky spadá široká škála projevů, které není možné volně zaměňovat, od malých kluků hrajícími si s panenkami, přes genderovou dysforii, která vyžaduje, aby se osoba explicitně (ať už slovy či chováním) vymezovala vůči svému biologickému pohlaví, až po různé typy tranzice, od sociální po biologickou.

Asi netřeba zmiňovat, že autorka zcela opomíjí studie, které prokazují pozitivní efekt hormonální terapie a tranzice na mentální zdraví osob s genderovou dysphorií. Za zmínku stojí hlavně dramatický úbytek počtu sebevražd. Výzkumné studie i klinické zkušenosti se shodují, že akceptující reakce může významně snižovat riziko vzniku následných duševních problémů (deprese, úzkosti, sebepoškozování, sebevražední myšlenky).

Poměrně vtipně působí i její tweet ve kterém cis-osoby přirovnává k cis-židům, cis-černochům apod. Nelze se než ubránit úsměvu, protože to je argumentace kterou známe i od českých konzervativců, neboť jde o slavný argument „hovězí je hovězí“. Vypadá to, že konzervativci mají globální argumentační šablony.

Jinou zásadou každého poctivého vědce je snaha nenechat politické a ideologické síly zasahovat do bádání a jeho prezentace. Shrier ale celkem nepokrytě spolupracuje z různými konzervativními jedinci i společnostmi. Irreversible damage také nakonec vyšlo u nakladatelství prezentujícího se jako „hlavní nakladatelství konzervativních knih v Americe“. Svou knihu propagovala u známého guru konzervativců Joe Rogana. Opakovaně útočí na Biddena, woke lidi a obecně liberály. K dezinformacím má také blízko, kromě LGBT+ problematiky byla i mezi „antirouškaři“ a dlouhodobě má problém s fact-checkingem velkých technologických společností. Dost možná proto, že ona sama si s důkladnou kontrolou faktů hlavu neláme.

Zaklíná se přitom americkou ústavou a svobodou slova. Také všude hlasitě vykřikuje, jak je cenzurována, přitom není problém během pěti minut googlení zjistit její názor na cokoli, co se týká moderní liberální politiky (samozřejmě negativní). Tento způsob obhajoby (stejně tak dobře tomu můžeme říkat marketingová kampaň) použila i po vyřazení knihy Irreversible damage z nabídky nakladatelství Target (případ v lecčems podobný našemu Albatrosu). Nejde jí ovšem o zásadní právní či etickou debatu. Chce jen zahrát melodii, na kterou konzervativní Američané velmi dobře slyší - obrana před cenzurou a woke-propagandou.

Celá kauza v česku není nic jiného než selhání nakladatelské práce Albatrosu. Není možné knihu několik měsíců připravovat, začít s její propagací a hřát se představou snadné reklamy poháněné rádoby kontroverzními odhaleními a pak se zaleknout toho, že její obsah je (možná) problematický. Navíc po upozornění vlastních zaměstanců. Představitelé Albatros media alespoň nezastírají, že si byli pověsti knihy vědomi. Pro posouzení českého případu je však nutné zodpovědět si dvě zásadní otázky - Může svoboda slova někoho nutit k tomu, aby prodával/nabízel něco co nechce? A znamená svoboda slova svobodu lhát či dezinformovat? Debata o tom, jestli je to kniha, která si zaslouží české vydání, měla proběhnout dávno předtím, než se kniha dostala do edičního plánu. A pokud proběhla, tak měla být vedena tak, aby si za svým názorem bylo schopno nakladatelství stát. Jinými slovy, kdyby Albatros udělal svou práci pořádně, mohli bychom řešit debatu o svobodě slova a kontroverzních názorech. Takto vidíme spíše frašku o vzpouře uvědomělých zaměstnanců. Nakonec prohráli všichni. Čtenáři si nebudou moci udělat vlastní názor. Nakladatelství se ztrapnilo a místo snadného zisku přišla rychlá ztráta. Uvědomělí lidé, progresivní liberálové a LGBTQ+ komunita však prohrála také, protože na její konto se snesou nařčení z cenzury a prosazování kultury zákazu. Na bezplatné reklamě vydělá rozhodně nakladatelství Bourdon, které překlad knihy odkoupilo a plánuje její vydání. Ale hlavně na tom vydělá autorka, která si odnese honorář za prodej práv a bezplatnou reklamu na svou knihu, která se zapíše i do povědomí v Česku více, než si zaslouží. Shrier tak získá slušný výdělek i prostor pro propagaci své ideologie, což je rozhodně víc než si za nepovedenou analýzu komplexní problematiky zaslouží.

Zdroje:

https://primadoma.cz/clanek-394433-albatros-media-otevira-prostor-tematum-ktera-rezonuji-ve-spolecnosti

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-komentar-nevydani-knihy-ceske-transgender-komunite-nepomuze-40466116

https://www.lp-life.cz/na-ferovku-anti-trans-kniha-dostala-v-cesku-stopku-kultura-zakazu-nepomuze-ani-lbtq?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

https://www.psychologytoday.com/us/blog/political-minds/202012/new-book-irreversible-damage-is-full-misinformation

https://www.irozhlas.cz/kultura/literatura/legitimni-pohled-rika-kalenda-o-knize-nevratne-poskozeni-nerespektuje-trans-lidi_2404092341_cen

https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0202330