Článek
S nástupem vlády, která otevřeně klade důraz na nacionalismus, se ve veřejné debatě často objevuje téma energetické soběstačnosti. Musíme prý mít za každou cenu dostatek vlastní elektřiny.
To ovšem naráží na prostou nemožnost pokračování tepelných (tedy uhelných) elektráren z důvodu klimatických závazků, problematičnost výstavby nových jaderných bloků a zároveň také odporu velké části veřejnosti k obnovitelným zdrojům, zejména větrným elektrárnám.
Je přitom zajímavé, že tento odpor razí přesně ti politici, kteří se hlásí k nacionalismu.
Když si tedy vystavíme jednoduchou rovnici:
Uhelné elektrárny - do budoucna nemožné
Jaderné elektrárny - problematická bezpečnost i cena
Obnovitelné zdroje - odpor vládních politiků a nepříliš dobré povětrnostní podmínky
Takže jaké elektrárny tedy postavit? Zdá se to jako neřešitelný rébus, ale já si myslím, že řešení je velmi jednoduché - žádné. Česká republika nemusí být soběstačná v energetice. Je to pouze ideologie, nikoli ekonomická či jiná nutnost. Stejně jako není soběstačná například v těžbě ropy či banánech.
Jsme jen regionem Evropské unie
Evropská unie vytvořila jeden z největších propojených energetických trhů na světě. Elektřina dnes běžně překračuje státní hranice a obchoduje se podobně jako jakékoli jiné zboží.
Pokud si uvědomíme geografii, vidíme, že Česko je jakýsi klín vražený do Německa a zároveň podbřišek Polska, z nichž a od nichž normálně vedou dráty a eletřina se skrz ně dováží i vyváží.
Proč by tedy tento region Evropské unie měl být energeticky soběstačný? Je to podobná hloupost, jako bychom žádali energetickou soběstačnost každého kraje v ČR.
Pokud bychom jako národní stát nikdy nevznikli a byli bychom dnes rozděleni například mezi Německo (Čechy), Rakousko (Morava) a Polsko (Slezsko), nejspíš by vůbec nikoho nenapadlo, že by zrovna tento kout Evropy měl být energeticky soběstačný.
Požadavek na soběstačnost je tedy pouhým nacionalistickým konstruktem.
Jaderné elektrárny se nevyplácí a jsou nebezpečné
Ekonomky a ekonomové dlouhodobě upozorňují na to, že jaderná elektrárna se ekonomicky nevyplácí, protože vyžaduje astronomické náklady na výstavbu, i na hospodaření s jaderným odpadem. Taková elektrárna se splácí desítky let, na což člověk nemusí být zrovna ekonom, aby mu bylo jasné, že v době zadluženého státu nedává taková výstavba smysl, když se elektřina dá dovézt.
Kromě toho je to skoro podfuk na daňové poplatníky. Jadernou elektrárnu nelze postavit bez státních dotací, žádná firma ji nepostaví na své náklady (a ty firmy, které by na to měly, zase mají obvykle velmi schopné osoby v ekonomických radách, aby jim řekly, že je to hloupost), daňový poplatník tedy platí a platí, aby nakonec měl elektřinu stejně ještě dražší než okolní státy.
Přesto je to ta samá vláda, která chce peníze daňových poplatníků prý šetřit a tak například odmítá podporovat tradiční knihovny (což jsou z hlediska státního rozpočtu jen drobné, droboučké halířky), ale zároveň jim chce pustit žilou výstavbou obrovských elektráren, přičemž to beztak ani jim, a nejspíš ani jejich dětem, to elektřinu nezlevní.
Kromě toho jsou jaderné elektrárny nebezpečné. Nejde ani tak o riziko přímého výbuchu ála Černobyl, jako spíš o to, že v případě například vojenského konfliktu (který je prý na spadnutí, jak již roky slýcháme) je taková velmi zranitelná (vizme Záporožskou JE), stejně jako v případě vážného teroristického či hackerského útoku. A dále není moudré nechávat zde dětem, vnoučatům, pravnoučatům i praprapra… vnoučatům na tisíce let dopředu nebezpečný odpad, kterým vyhořelé palivo je.
Efektivita. Banány zde také nepěstujeme
Moderní globalizovaná ekonomika funguje na prosté dělbě práce, nikoli na hraní si na vlastním písečku.
Pokud někde nejsou pro určitý průmyslový segment podmínky, je zbytečné to lámat přes koleno a tvořit uměle. Zle se to vymstilo například Sovětskému svazu, když chtěl pěstovat bavlnu i v nepříznivých podmínkách a umělým zavlažováním zničil Aralské moře.
A naše snahy o výrobu elektřiny v ČR mi připadají podobné. Česko nemá dobré podmínky pro vodní elektrárny (jako Rakousko), ani pro větrné (jako Polsko či Německo díky přístupu k Severnímu moři), není proto žádná „ostuda“ (nebo nevím, jak to nazvat) nemít dostatek vlastní elektřiny.
Zmínil jsem již banány. Nuže, nezbývá než shrnout, že snahy o soběstačnost ve výrobě elektřiny, jsou stejně absurdní jako snahy o soběstačnost v banánech. Také stát nedotuje nějaké gigantické skleníky.
Ušetřené prostředky by bylo možné investovat jinam – například do modernizace přenosové soustavy, zateplování budov, rozvoje lokálních obnovitelných zdrojů nebo podpory průmyslu. Místo budování několika obřích elektráren by stát mohl vytvářet pružnější a odolnější energetický systém.
Jen nacionalistická ideologie, nic víc
Volání po energetické soběstačnosti je tedy jen jednoduchým (pro část veřejnosti bohužel velmi líbivým) nacionalistickým sloganem. Který ovšem nemá oporu ani v ekonomice, ani ve zdravém rozumu.
Plány na výstavbu jaderných a jiných velkých elektráren nechť spadnou pod stůl. Nepotřebujeme je.
