Článek
Čeština má tu zvláštní vlastnost, že ženy mají dvě označení - slečna a paní, zatímco muži jen jedno - pán. Bez ohledu na to, zda jde o muže ženatého, v partnerství či svobodného.
Tato asymetrie je sama o sobě diskriminační a zavdává vznik pro ženy často ponižujících společenských okolností - a nejde jen o trapné situace, kdy řekneme „slečno“ vdané ženě. Výraz „slečna“ je tak jazykovým ekvivalentem téměř plácnutí po hýždích. A stejně jako ono, mělo by zmizet i slovo „slečna“.
Barbaric relic - barbarský přežitek
Oslovení slečna v minulosti označovalo neprovdanou ženu. Pochází to nejspíš z toho, že dříve byly urozené ženy označovány prostě „šlechtična“, než sňatkem získaly nějaký šlechtický titul.
Později, v přísně patriarchální společnosti, kde ženy byly téměř majetkem otce, či manžela, to bylo důležitou společenskou charakteristikou. Neprovdaná žena měla jiné postavení, jiná očekávání a často i omezenější možnosti než žena vdaná.
Dnes, kdy se snažíme odstraňovat sexistické bariéry a narovnat postavení žen ve společnosti (a že stále je co narovnávat), již takové označení nemá smysl, rodinný stav už není označení společenské identity, „slečna“ je tak pouhým přežitkem minulosti a měla by zmizet z jazykové výbavy.
V minulosti také neprovdaná znamenalo pouze mladá. V minulosti bylo nemyslitelné, aby třeba třicetiletá (neřkuli čtyřicetiletá) žena byla svobodná.
Věk, nebo stav? Zdroj trapných okamžiků
V dnešní době jsou tak ženy (a s nimi i muži) vystavovány trapným situacím ve chvíli, kdy například někdo ví, že čtyřicetiletá žena je svobodná, ale jiný ne. První ji osloví „slečno“, čímž „práskne“ její stav a ženě to může být krajně nepříjemné.
Podobně když oslovovatel či oslovovatelka řekne mladé ženě automaticky „slečno“, přestože již vdaná je. Je potom mimořádně trapné vysvětlovat „už paní, ne slečna“.
A co takhle, když se ještě mladá žena rozvede? (Což v minulosti rovněž nepřicházelo v úvahu, takže tento problém neexistoval.) Je to stále paní, nebo se zase "zeslečňovatěla"?
Pro někoho je „slečna“ pouze mladší žena
Mnozí a mnohé argumentují tím, že „slečna“ pro ně neznamená označení stavu, ale pouze věk. Myslí si tedy, že je to zdvořilé a vlastně kompliment. Dokonce i samotné ženy někdy přiznávají, že je toto označení těší, protože se cítí stále mladé. Je to ovšem dvousečná zbraň. Protože ve chvíli, kdy okolí už se „slečněním“ přestane, najednou se z komplimentu stane kruté a ponižující označení a informace, že již není mladá, tedy žádaná, tedy že už míří do společenské neviditelnosti.
Mužům také neříkáme pan a panic
Nerovnost je sama o sobě problémem. Ať už „slečnu“ myslíme jako označení věku, či stavu, u mužů nic takového nepožadujeme. Tam nás od prvního kontaktu nezajímá, jak to muž má. To je prostě pán. Jistě, jsou zde výrazy označující mladost, jako kluk, chlapec či hoch, ovšem ty nepoužíváme při běžném oslovení. Říci někomu „kluku“ si můžeme dovolit jen u velmi mladého, maximálně tak čerstvě pubertálního muže.
Navíc i u žen máme ekvivalenty označení k rozlišení věku jako dívka či holka, ale slečna má ještě specifické postavení. To není vyloženě označení věku, to je - ať to mluvčí zamýšlel, či ne - označení společenské role.
A to u mužů není. I když je tu slovo „panic“, které se dříve zcela běžně používalo k označení svobodného muže, ale dnes se již tento význam úplně vytratil a používá se pouze jako označení muže, který ještě neměl pohlavní styk.
A mužští čtenáři, nechť si sami odpoví - jak by se vám líbilo, kdyby vás v mladém věku označovali jako "panici"? Kdy by vám došla trpělivost s vysvětlováním, že vy konkrétně už panici nejste? A chtělo by se vám do takového vysvětlování na veřejnosti, ve škole, v práci…?
Angličtina a němčina už od toho upustily
V angličtině už současný jazykový úzus předepisuje pouze „Ms.“ namísto dosavadního „Miss.“ a „Mrs.“. Což je ekvivalent našeho paní/slečna. Němčina rozvněž. A jak vidíme, funguje to. Ničemu to neškodí, pouze pomáhá. Proč to tedy nezavést i u nás?
Všechny ženy tedy bez výjimky paní.
