Článek
Z mandátu prezidenta Pavla už odkapává jeho druhá polovina, a tak již tu a tam začíná prosakovat otázka, kdo bude kandidovat příště. On sám čím dál více naznačuje, že bude obhajovat. Otázka tedy zní - kdo se mu postaví?
Z průzkumů by se sice zdálo, že nikdo proti němu nemá šanci, jenomže ještě nikdo jiný (a nikdo jiná!) kandidaturu naohlásil, takže takový průzkum nelze brát příliš směrodatně.
A já si myslím, že porazit by ho měla - tedy stát se prezidetkou - žena. V České politice zoufale chybí otvírání feministických a vůbec ženských témat. A ač prezidentka nemá u nás výkonné pravomoce, může být skvělou „nadhazovačkou“. A právě to je něco, co česká politika potřebuje.
Sám Pavel mě zklamal především svým neuvěřitelně licoměrným přístupem k problematice změn klimatu, kdy sice po dlouhých dvaceti letech, kdy jsme měli na Hradě jen ostudné popírače, hovoří o tématu správně, ale bohužel jen hovoří. Pak si sedne na spalovací motocykl a chlubí se, jaký je to frajer.
Tak takto si „slušného člověka“ opravdu nepředstavuji.
Ale vraťme se k našemu pomyslnému hledáčku a porozhlédněme se po vhodné kandidátce.
Hledá se žena
V minulých třech přímých volbách se ukázalo, že české voličstvo je značně konzervativní. Nemělo tak ve větší míře odvahu zkusit poslat alespoň do druhého kola například Vladimíra Franze či Michala Horáčka jako osoby z úplně nepolitického prostředí, tedy z kultury. Zde tedy nemá smysl uvažovat například o Lucii Bílé.
Dále bych byl osobně nejraději, kdyby se příští prezidentkou stala žena-ekoložka. A zde by na prvním místě mohla být Saša Uhlová.
Ovšem co naplat - i tu by většina voličstva jistě brala spíše jako kuriozitu. Mnoho lidí u nás je přesvědčeno, že na Hrad musí zasednout někdo s politickými zkušenostmi.
Pravda, Pavel v tomto vybočuje, ovšem nezapomeňme, že i on byl jakýmsi polopolitikem, když reprezentoval ČR v NATO, v OSN apod.
Ačkoli je česká politika stále téměř pánským klubem, přesto dokázala vygenerovat několik význačných žen, které bych si jako kandidátky klidně dovedl představit. Například Miroslava Němcová či Markéta Pekarová Adamová. Jenomže je tu malý problém, že tyto ženy jaksi „kopou za jeden tým“ spolu s Pavlem. Proti němu tedy nepůjdou - jen by tříšily hlasy.
Nabízí se také logická možnost, že by Danuše Nerudová zkusila „reparát“, ale to také nevidím příliš reálně. Jednak je také ze stejného týmu (byť ona hraje 1. ligu v EU, naše politika je proti tomu jen béčko z 2. ligy), ovšem hlavně - je to europoslankyně a nemyslím si, že by se chtěla mandátu vzdát. Spíše to vidím tak, že bude chtít obhajovat.
Musíme tedy nahlédnout do opačných stran politiky. A jako jasné protiváha Petru Pavlovi se vyprofilovala vláda a zejména Babiš. Vždyť v minulé volební kampani šlo ve druhém kole hlavně o to, že jeden je antiPavel a druhý antiBabiš.
To, že by Babiš také zkusil reparát a dočkali bychom se tedy déja-vu ve druhém kole (kam by na 90 % postoupil), také nevidím příliš reálně, protože je jasné, že premiérské křeslo je pro něj mnohonásobně lukrativnější a vzhledem k tomu, že má suverénní náskok v průzkumech, umožní-li mu to věk a zdraví, bude podle mého soudu kandidovat do parlamentu s premiérskými ambicemi i za tři a půl roku.
Jenomže souboj ve druhém kole Pavel vs. antiPavel velmi pravděpodobně nastane. Kdo jím tedy bude? Tedy - jaká žena by mohla kandidovat proti Pavlovi?
Nabízí se v zásadě dvě jména:
1. Alena Schillerová. Známá politička, která jako ministryně financí už jednou dokázala vytáhnout rozpočet do plusových čísel (třebaže poté přišel covidový pád). To, že v politice působí dlouhou dobu, má další výhodu - je již důkladně „přepraná“ a prolustrovaná. Nehrozí tedy, že ze skříně vypadnou nějací kostlivci, jak se stalo v případě Pavla, kdy se v zákulisí odehrála hádka, čím vlastně za minulého režimu byl a jak moc si s ním zadal.
Opět je ale otázkou, zda jí samotné nevyhovuje ministerská kancelář víc než Hrad a Lány. Navíc, pokud Babiš zřejmě bude premiér i nadále. A pokud už by mu to věk nedovolil, bylo by zajímavou variantou, kdyby kandidovala na premiérku.
Pokud by Česko mělo premiérku i prezidentku zároveň, dalo by se hovořit o skutečném „zářezu“
Jenomže stále jsme nenašli onu hlavní kandidátku na prezidentku. Tou je:
2. Tünde Bartha
Tünde Bartha je již roky šedou eminencí české politiky, dnes ředitelka Úřadu vlády. Není to sice osoba s přímou politickou zkušeností, ale jako osoba, která se v ní roky pohybuje, má politických zkušeností více než kdejaký pomatený Motorista.
Babiš s ní počítal už jako vedoucí kanceláře v případě, že by se stal prezidentem. Je to sebevědomá, úspěšná žena, které by mnoho mužů mohlo její manažerské schopnosti jen závidět.
Paní Bartha by tak nebyla „jen“ prezidentkou, ale mohla by se stát skvělým vzorem pro mnoho žen, jak prorazit skleněný strop. V neposlední řadě také její nepřechýlené příjmení by mohlo iniciovat konečné zrušení tohoto neblahého jevu patriarchální společnosti, kde ženy s koncovkou -ová jsou stále symbolicky vlastněny muži.
Ano, Tünde Bartha je v současnosti ideální kandidátkou na prezidentku.
Ostatně, i Babiš už hovořil o tom, že by Česku prezidentka slušela.
Dočkáme se konečně první prezidentky?
