Článek
„Česko má novou Miss…“ hlásají od víkendu titulky médií, včetně těch, které vystupují jako seriózní. Jako by to byla nějaká medaile z mistrovství světa. Ve skutečnosti je ovšem Miss jedním z nejryzejších projevů patriarchátu. Výborně ukazují, že skutečně nemáme rovnost pohlaví. A to nejen v detailech a dílčích skutečnostech (např. pink tax), ale hlubokou, strukturální nerovnost, kdy žena je považována za bytost, jejíž hodnota je odvozena od toho, jak se líbí mužům.
Proč potřebujeme feminismus
Občas se setkávám s názorem „feminismus už je zbytečný. Dosáhl svého. Ženy mají volební právo, reprodukční práva, právo na studium, na práci… už je prostě k ničemu“. A každé takové osobě já namísto dlouhého vyjmenovávání, kde všude je nerovnost, řeknu jen: „podívej se na Miss a bude ti jasné, proč potřebujeme feminismus“.
Nezdravý ideál štíhlosti
Hlavním bodem Miss České republiky (nebo Česká Miss nebo jakákoli jiná, já to nerozlišuji) je stále promenáda v plavkách. A jak vidíme, všechny „soutěžící“ mají stejný typ postavy, tedy vysoká a velmi štíhlá s dlouhými hustými vlasy. Už od malých holčiček je dívkám vštěpováno, že musejí vypadat přesně takto, jinak nebudou v životě „dost dobré“, „dost hodnotné“, nebude je chtít žádný muž (!). Kolika z nich to způsobilo psychické potíže včetně například poruch příjmu potravy, už asi nikdo nikdy nespočítá.
Ale to také není ten hlavní problém. I kdyby účastnice miss byly všech typů postav (jak už se na západě začíná dít), onen základní princip zůstává: ženy jsou zde předváděny jako nějaký dobytek na trhu. Čekají ve frontě, až budou předvedeny před komisi a tam je muži budou hodnotit. (Ano, já vím, že v rámci pseudoobjektivity zasedá v porotě vždy i žena, ale to je jen alibismus.). Nebudou ale hodnotit ani ženu jako takovou, ale jen její vzhled.
A to je něco, co strukturálně prostupuje celou společností. Objektivizace, redukování ženy na její fyzickou atraktivitu, to je ta hlavní nemoc. A Miss je jen vnějším příznakem, jen vřídkem na kůži, který ukazuje, že nemoc je pod povrchem.
Holčičky jsou od nejútlejších věků učeny, že nejsou samostatnými bytostmi, které mohou existovat autonomně, nezávisle na něčí vůli, ale že jsou závislé na tom, jak se jejich těla líbí mužům. Že musí pasivně čekat, jak s nimi budou nakládat muži a jak je ohodnotí.
A hurá do náruče kosmetického průmyslu
Vlastně ne, pardon - nesmějí pasivně čekat. Musejí soupeřit, je to přece soutěž, závod, jen jedna může být vítězka. A to je další škodlivý aspekt těch pseudosoutěží Miss - vrhá ženy do pochybného zápasu krásy proti ostatním. V tom jim má napomáhat módní a kosmetický průmysl včetně byznysu medicínských úprav těl.
Ty ženy, které v boji o „hodnotu“ svých těl nezvítězí, ještě mají šanci se vykoupit tím, že zaplatí horentní sumy kosmetickým a medicínským korporacím. A že jejich vlastníky a špičkovými manažery, jsou povětšinou muži, to už je v dnešním světě přece „samozřejmost“.
A pozor - ani letošní vítězka není dokonalá! I ona musela zaplatit za plastiku nosu. Což proběhlo tak jako „nápadně nenápadně“ médii. Aby si o sobě na příště příliš nemyslely. „Ženo, zaplať za vylepšení tvé nedokonalosti, aby ses nám líbila. Pak možná uznáme, že nějakou hodnotu máš“.
Asi tak by se dal shrnout obecný vzkaz těchto pseudosoutěží typu Miss.
Doufám, že se civilizačně posuneme
Dříve se v cirkusech běžně předváděli postižení lidé. Pak to ustalo a následovala pouze zvířata. Už i to se (snad) odbouralo, což je zcela správně. A já doufám, že se jednou, v blízké době, podaří odstranit i tyto Miss.
Každý, kdo uznává rovnoprávnost pohlaví, by se na tyto soutěže měl přestat dívat. Žádná žena by se tam neměla hlásit. Nesledujme, bojkotujme. Bojkotujme firmy, co to sponzorují. To je feminismus!
