Článek
Považujeme za samozřejmé, že drogy jsou nelegální. Snad každý měsíc čteme zprávy, že policie odhalila varnu pervitinu, říkáme si možná, jak je fajn, že je zase o jednu míň. Potom se rozčílíme nad další zprávou hovořící o tom, že zfetovaný muž někoho zavraždil, okradl, způsobil dopravní nehodu. A pak na ulici vidíme někoho zfetovaného či opilého a bereme to už tak nějak za městský folklor.
A v poslední době jsme mohli číst, že se šachuje s protidrogovým koordinátorem a že se vůbec tato agenda přesouvá pod ministerstvo zdravotnictví.
A krátce poté se rozjely zprávy o tom, že děti si dnes kupují syntetické kanabioidy, které jsou legální proto, že zákon je vždy o krok pozadu, ale mnohem nebezpečnější než „stará dobrá“ přírodní marihuana.
A víte, co si o tom myslím já? Že je to celé od začátku úplně špatně. Protidrogová politika nefunguje a naprostá většina problémů spjatých s drogami souvisí s tím, že jsou zakázané.
Mám dva nápady na zlepšení:
1. vešekeré drogy legalizujme
2. zakažme ale být pod jejich vlivem na veřejnosti.
Na následujících řádcích vysvětlím, co mě k tomu vede.
Zákazy nefungují a věc jen zhoršují
Dnes jsme s drogami na úrovni prohibice. Stát stanovil, které drogy jsou legální (alkohol, tabák, vape…) a které nelegální (LSD, heroin, extáze, houby…), aniž by přitom tyto kategorie stanovil na základě třeba nějaké jejich „tvrdosti“, protože alkohol je jistě tvrdá droga. Mnohem horší než například extáze.
A tyto stanovené prostě zakázal. Tedy, zakázal výrobu a distribuci. Nezakázal však jejich užívání. V ČR teoreticky smíte podle zákona drogy brát, jen nesmíte vyrábět (a to ani pro vlastní potřebu s výjimkou marihuany) a distibuovat.
Výsledek je však podobný jako za alkoholové prohibice v USA. Drogy se berou dál. Jen se vyrábějí nelegálně, což přináší několik problémů:
-Vysoká cena. Nutnost utajení a pašování primárních surovin s sebou přináší mnohem větší náklady na suroviny, než kdyby to bylo legální. Dále cenu zvyšují přirážky na každém stupni černé distribuční soustavy a ztráty v důsledku odhalení varen a likvidace hotových výrobků. V důsledku toho se mnoho narkomanů dostává do finančních potíží. Stává se, že takový často rozprodá majetek, zadluží se a s sebou stáhne celou rodinu. Zanedbává pak například své děti.
-Nemožnost zdanění. Ve vysoké ceně je ovšem ten paradox, že nelegální drogy není možno z principu zatížit zdaněním a z daní pak alespoň částečně sanovat náklady státu (resp. zdravotní pojišťovně) na lékařskou a adiktologickou péči. Dnes narkomani platí jen luxusní život svým dealerům. A veškeré náklady na péči o narkomany (včetně nákladů na policejní práci) nesou daňoví poplatníci z jiných daňových titulů. Kdyby si narkomani prostřednictvím daní sami platili péči a podporu, nebylo by to lépe?
-Nebezpečnost nelegálních drog. Dnes jsou pokoutně vyráběné drogy všelijak „špinavé“. Neúmyslně (nedostatečně kvalitními surovinami, špatnou hygienou výroby) či dokonce úmyslně (ředěním drog všelicčím, co je často pro zdraví horší než droga samotná). Tím, že žádný uživatel nemá garanci množství účinné látky, může snadno dojít k předávkování a v důsledku „špinavosti“ si ničí zdraví víc, než by mu ničila droga sama o sobě. Nikdo nikdy už nespočítá, kolik lidí zemřelo ne proto, že brali drogy, ale proto, že brali nelegální, pokoutně vyrobené drogy. Analogie s alkoholem: Všichni dnes vědí, že alkohol škodí zdraví. Ovšem všem je asi také jasné, že pořád je lepší vodka vyrobená legálně v kontrolovaném provozu než nějaká ve sklepě pálená samohonka. Proč si toto u jiných drog neuvědomujeme?
-Vývoj nových, ještě nebezpečnějších drog. Nenápadné automaty, v nichž se prodávají syntetické kanabinoidy, pak představují další vrstvu problému nelegálnosti drog. Tím je poptávka po vývoji zcela nových drog, které jsou sice legální, protože je stát ještě nestihl zakázat, ovšem jsou ještě silnější a nebezpečnější, protože nepředvídatelné. Jenomže kdyby marihuana byla zcela legální, nikdo by se neobtěžoval vývojem nových kanabinoidů. Pubertální děti holt budou asi vždy bažit po kouření a pití něčeho „zakázaného“, ovšem nebylo by lepší, aby - když už - užívaly standardní přírodní marihuanu? Ne, tím nechci říci, že by drogy měly být legální bez omezení věku, ovšem model Marihuana od 18 let, kterou si nějak seženou i patnáctiletí (jako dnes cigarety) je pořád lepší než nelegální marihuana, která je nahrazena legální, ale mnohem nebezpečnější syntetickou látkou.
Každý má právo zacházet s vlastním tělem, jak sám uzná za vhodné…
Další můj argument pro legalizaci drog je velice prostý a vychází z přesvědčení o individuální svobodě, práva na vlastní tělo a autonomii rozhodování. A kdo má v tomto případě morální právo mi mluvit do toho, co udělám já se svým tělem? Proč mi někdo zakazuje výlet do jiné galaxie na LSD či podporu výkonu pomocí pervitinu ve chvíli, kdy například pracuji na důležitém vědeckém projektu? Jemu tím nijak neškodím. Tak co je mu do mého těla? Právo na vlastní tělo znamená i právo si jej ničit. Sebepoškozování není a nemůže být nelegální. A jen já mám právo na to rozhodnout, zda mi hypotetické poškození těla pervitinem stojí za to, že podám vysoký výkon.
Nemůže zde uspět argument, že stát (potažmo společnost) se stará o to, abych byl zdráv. Protože v jiných oblastech mi svobodu ničit si tělo dává. Ať už je to pojídání nezdravých potravin či v nezdravém množství, ať je to třeba nedostatek pohybu nebo naopak jeho nadbytek, ať je to provozování rizikových sportů či nedostatek spánku nebo působení velkého množství stresu.
Kdo si tedy osobuje právo mi zakázat, abych si do svého těla aplikoval určité látky po vlastním uvážení všech rizik?
...jenomže nesmí zasahovat do práva druhého
Ovšem svoboda druhého zacházet se svým tělem končí u každého tam, kde by se nějakým způsobem dotýkal práv druhého. A jedním z těchto práv je také například bezpečnost a předvídatelnost ve veřejném prostoru. Nemám právo nikoho obtěžovat, tím méně ohrožovat, na veřejnosti. A drogy, tedy změněné stavy vědomí, k tomu jednoznačně mohou vést. Ať už je to agresivita na drogách, nebo třeba „jen“ znečištění chodníku pozvracením se cestou z hospody, kde jsem urazil deset kousků legálního piva.
Z tohoto důvodu by mělo být nelegální být pod vlivem drog na veřejnosti (což dnes není; za samotné „zfetování“ vám žádný postih nehrozí), včetně alkoholu (u nějž se dá stanovit nějaká hranice. 1 promile? 1,5?).
Ne, není mi příjemné potkávat narkomany na veřejnosti, ale ani opilce, kdy je známo, že alkohol zvyšuje odvahu a agresivitu.
Ovšem dnes se zákon chová úplně naopak - mně zakáže, abych si své vědomí ve svém soukromí a po zvážení veškerých rizik změnil psychoaktivní látkou, ale alkoholikovi nezakáže být na veřejnosti opilý a jen se čeká na to, až skutečně začne někoho ohrožovat (což už může být pozdě).
Co tedy navrhuji
Ideální by tedy bylo, aby se veškeré drogy - jejich výroba i distribuce - legalizovaly a přiměřeně daňově zatížily (jen do té míry, aby to nestimulovalo černou výrobu).
Na druhou stranu - aby se zakázalo být zfetovaný či opilý (ačkoli se z důvodu značné předvídatelnosti chování po požití alkoholu dá tolerovat nějaká hranice) na veřejnosti.
Každý, kdo by si legálně koupil drogy, by je tak mohl užívat pouze ve svém soukromí. Nikoli na veřejnosti.
Zlepšila by se tím kvalita života narkomanů, snížilo množství úmrtí a předávkování, ulehčilo by se policii (žádné razie na nelegální varny), vybralo se na daních, zmizela by poptávka po nových nebezpečných drogách, ale na druhou stranu zlepšila bezpečnost osob na veřejnosti.
