Článek
Motto:
„Ve svobodné společnosti nakonec nerozhoduje vláda, ale duševní stav společnosti.“
Ferdinand Peroutka, 1976
Řekl mi předevčírem Václav Žák, šéfredaktor dvouměsíčníku Listy: „Četl jsem znovu v Listech (č. 8/1995 a 1 a 2/1996) vaši provokující studii ‚Dluhy českých vzdělanců‘, kterou jste přednesl 15. října 1995 na shromáždění českých intelektuálů v klášteře Teplá a dramatickou debatu, kterou vaše přednáška vyvolala. Ty věci, které jste v Teplé říkal, jsou nyní, po dvou a půl letech, neobyčejně aktuální. Otevřte tuto diskusi nyní znovu. Uveřejněte tyto texty v Britských listech. Jde o neobyčejně důležité otázky, závažnější, než mnohá témata, jimiž se BL dnes zabývají.“
Václav Žák má pravdu.
Předkládám tedy ctěným čtenářům k zamyšlení dnes toto víceméně monotematické číslo, věnované přednášce „Dluhy českých vzdělanců“ a vášnivé následné diskusi.
Vzdělanci v dnešní České republice
Předneseno 15. října 1995 na shromáždění českých intelektuálů v klášteře Teplá
Chtěl bych předeslat, že to, o čem tu budu hovořit, neříkám pouze svým jménem. Je to mimo jiné výsledek rozhovorů s Ivanem Kytkou, donedávna zpravodajem ČTK ve Velké Británii a nyní londýnským reportérem České televize a dr. Ondřejem Hausenblasem z pražské filozofické fakulty.
Významný vliv malých časopisů v Americe - proč ne v ČR?
Ve Spojených státech existuje celá řada intelektuálních časopisů, které mají relativně velmi malý náklad, debata, která v nich probíhá, je však v ohnisku zájmu čelných amerických politiků. Tak například začátkem devadesátých let byla ve světě nejdiskutovanějším námětem teze historika Francise Fukuyamy, autora článku Konec historie. Článek vyšel v malém intelektuálním časopise jménem The National Interest, Národní zájem. Časopis vznikl v roce 1985 a má ve Spojených státech s téměř dvěma sty milióny obyvatel náklad pouhých deset tisíc výtisků. Fukuyama v článku předložil veřejnosti tezi, nyní už překonanou, že s pádem komunismu skončila dlouhodobá historická válka idejí mezi liberalismem a totalitarismem a že vítězství liberální demokracie se rovná dosažení konečného cíle historie. Fukuyamova článku si v roce 1989 povšiml Peter Tarnoff, tehdejší předseda americké vládní Rady pro zahraniční vztahy. Tarnoff pak napsal v americkém deníku New York Times, že Fukuyamův článek položil základy vládní doktríny prezidenta Bushe. To byl docela úspěch pro šestnáctistránkový článek amerického intelektuála, otištěný ve skoro neznámém časopise, jehož náklad tehdy nedosahoval ani 6000 výtisků. V roce 1988 obdržel šéfredaktor levicového židovského časopisu Tikkun, který se kromě politiky zabývá různými druhy mystického učení, dopis od Billa Clintona, v němž mu budoucí americký prezident děkoval: „Pomohl jste mi vyjasnit některé myšlenky.“ Podnětné nové ideje převzala z časopisu Tikkun například i Hilary Clintonová.
Neokonzervativní měsíčník Commentary má náklad jen 30 000 výtisků. Čtou ho vzdělanci ve Washingtonu a v New Yorku. Koncem sedmdesátých let varoval časopis Commentary opakovaně před nebezpečím sovětské expanze. Tohoto varování si povšiml Ronald Reagan a učinil boj proti sovětské expanzi hlavním tématem své předvolební kampaně.
Intelektuální, pravicový týdeník New Republic vyvolal nedávno ve Spojených státech obrovskou veřejnou debatu, když otiskl teorii Charlese Murrayho, podle níž jsou běloši inteligentnější než černoši.
Američtí politikové berou malé americké intelektuální časopisy vážně. Je to prý tím, že se v moderním, bouřlivě se technologicky rozvíjejícím a rychle se měnícím světě dostala americká kultura a politika do stavu nejistoty. V posledních několika desetiletích bylo v Americe postupně zpochybněno všechno, co kdysi Američané považovali za skálopevné, neměnné hodnoty. Intelektuální nejistota je ve Spojených státech dnes velmi hluboká. Přitom Američané stále hledají nové podněty, neboť dosud věří, že je třeba neustále zkoušet nové myšlenky.
Myšlenková nejistota v Čechách
V Čechách vládne dnes také myšlenková nejistota, anebo naopak - u některých lidí - až příliš velká myšlenková sebejistota, daná izolovaností od světové debaty o nejaktuálnějších otázkách. Zajímavě se zde včera hovořilo o občanské společnosti. Kdosi však poznamenal, že debata zdá se probíhá bez napojení na mezinárodní debatu o těchto otázkách. Není-li v českých knihovnách nejnovější zahraniční literatura na toto téma, myslím, že by velmi mohla pomoci počítačová síť Internet. Opatřete si software Netscape. Na Internetu jsou desítky tisíc debatních debatních stránek, určitě také politologické. Dále jsou tam katalogy světových knihoven. Prostřednictvím Internetu by bylo možno zapojit české intelektuály do celosvětové debaty o otázkách, o nichž uvažují dosud izolovaně v Čechách.
Snad nejdůležitější jsou rychle se měnící životní podmínky pod vlivem bouřlivé technologické revoluce, která ve smršťujícím se světě otřásá veškerými dosavadními jistotami, hospodářskými, politickými i kulturními. Veřejný diskurs v Čechách však byl ale víceméně umlčen a nahrazen zjednodušenou, agresívní řečí reklamy a primitivní, schematické konzumní zábavy.
Už jsem se tu jednou zmínil o tom, že si podle mého názoru vypěstovala intelektuálská „hlava“ českého národa, nezávislí disidenti doma i v exilu, hlava, kterou za totality uměle od národa izoloval komunistický režim, zcela jiné hodnoty a zásady, než jakými se posléze řídilo tělo národa, skládající se z obyčejných lidí. Bezhlavé tělo národa, bez styku s intelektuální hlavou, slepě odešlo jinam. Podlehlo konzumním pseudohodnotám, které byly o to atraktivnější, že jim nebylo možno za komunismu holdovat zcela volně. Za komunismu se lidé museli vzdát své dospělosti, samostatného, rozumného rozhodování jako zralí jedinci. Naplnili své životy různými náhražkovými, vlastně dětskými činnostmi.
Po pádu komunismu zavládla v Čechách demokracie. Rozhodoval hlas většiny, tedy hlas bezhlavého těla národa. Tělo národa intelektuální elitu pohltilo.
Zdroj: Britské listy
