Článek
Už když mi bylo pět let, koukal jsem na nebe ve snaze zjistit, co přesně znamenají ty maličké světélkující objekty na černočerném panoramatu. Jeden den jich bylo více, pak zase méně. A někdy se ztratily úplně. Můžete sice svým ratolestem vysvětlovat, čím doopravdy hvězdy jsou, nejspíš však zůstanete oslyšeni, dokud nenavštívíte planetárium. Tam spadne čelist každému.
Kdybych měl vybrat jeden jediný objekt, který mě svou silou a mocí přitahuje, připadal bych si jako někdo, kdo bude nespravedlivý a dopustí se diskriminace. Bez Slunce nemůžeme žít, Země je samozřejmostí a zbytek sluneční soustavy vám rychle zevšední. S prvními snímky z Hubblova (a později Webbova) teleskopu jsem však víc a víc propadal nadšení pro galaxie a mlhoviny. Tou nejkrásnější a mnohými nejvíce obdivovanou galaxií je tzv. Velký Magellanův oblak, nepravidelná galaxie sousedící s Mléčnou dráhou. Své jméno získala po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi a je natolik jasná, že ji už v roce 964 popsali v Persii.
Hubblova observatoř pořídila během svého působení řadu dechberoucích snímků.
Svou krásu a výjimečnost nám nabízí prostřednictvím několika zajímavých objektů - tak například mlhovina nazvaná Tarantule, velmi nápadně připomínající obřího pavouka, má sama o sobě tisíc světelných let. Supernova 1987A je pak první takto dobře zdokumentovanou supernovou svého druhu.
Astronom Benjamin Armstrong však poukazuje ještě na jednu pozoruhodnou zajímavost. Hvězdokupy ve Velkém Magellanově mračnu jsou buď příliš staré, nebo naopak tuze mladé. Poetická duše by tak mohla snadno vidět podobenství střídání generací.
Ač je v zorném poli teleskopu na hvězdárně tak blízko, zdání klame. Vesmír rád zkresluje, asi jako když jsem coby dítě zkoumal, co jsou zač ty světélkující mrňavé tečky. Od Země je tato galaxie vzdálena 160 000 světelných let, což je jen stěží představitelná míra, když uvážíme, že jeden světelný rok činí odhadem deset bilionů kilometrů.
Zdroje:
