Článek
V současné době je však čtenářům znám především jako autor své poslední publikace - rozsáhlé biografie o Václavu Neckářovi Šíleně veselý princ.
Pavle, ahoj, srdečně tě vítám.
Prosím tě, jak se to takhle stalo, že se člověk jako ty rozhodl psát? Měl jsi už v začátcích utkvělou představu, že budeš úspěšný, jako jsi teď, nebo jsi měl pouze nutkání hodit nějaké myšlenky na papír bez jakékoli další potřeby?
Ke knihám jsem zahořel láskou už na základce hned při první návštěvě městské knihovny. Nejvíce jsem propadl indiánkám. Četl jsem opravdu hodně, ale bylo mi to asi málo. Netrvalo dlouho a začal jsem si do sešitu sepisovat vlastní dobrodružné příběhy z Divokého západu. Napsal jsem jich celou řadu a všechny je mám dodnes schované doma spolu se svými kresbami indiánů a kovbojů. Už od malička jsem měl tedy psaní jaksi zakódováno v genech a spolu s kreslením bylo mým dětským koníčkem číslo jedna. Pak ale nastala několikaletá pauza. Studoval jsem na poměrně těžké střední škole, na vysoké zase přišly holky, divoké párty a jiná lákadla. Takže ke psaní jsem se vrátil až v roce 2000. A ano, v hlavě jsem si postupně vybudoval sen, že napíšu velký román a stanu se slavným spisovatelem. Na vydání románové prvotiny jsem si ale musel počkat celých sedmnáct let.
Ve svých románech hodně pracuješ s prvky dystopie. Čím tě tenhle žánr tak oslovil? Byl to jen čistý zájem, nebo to s naší společností vážně vypadá tak zle?
O tom, že to s naší společností vypadá zle, není pochyb. Přijde mi, že čím víc se lidstvo snaží konat dobro, tím víc to připomíná pohyb slona v porcelánu. Mě baví pohlížet na věci kritickým okem. Možná to plyne z toho, že i na sebe jsem přísný a snažím se odstraňovat své chyby. To mě možná dovedlo k těm dystopiím. Jako čtenář jsem tomuto žánru ale nikdy moc neholdoval. Vlastně jsem přečetl jen pár klasiků, abych si udělal přehled. Své romány spíš označuji za žánr „sociální sci-fi“. Baví mě na tom hlavně to, že si mohu vybrat aktuální žhavé téma, které samo o sobě působí dystopicky, popustím fantazii uzdu a zkouším si naprojektovat, jak to bude vypadat za dekádu či dvě. Možná, kdyby politici zkusili něco podobného, určitě by nerozhodovali tak pomýleně, jak se to děje nyní.
Od dystopií sis ale odskočil k napsání životopisu Vaška Neckáře. Myslím, že nejsem sám, koho bude zajímat, jak ses k takové hvězdě dostal a proč tě to táhlo zrovna k Vaškovi. Tak jak to celé bylo?
Abych byl upřímný, životopisy mě nikdy moc nebavily. Vlastně jsem ani žádný nepřečetl celý. Nudila mě ta kopa suchopárných dat, chyběl mi tam čtivý příběh. Logicky jsem tedy ani nikdy na psaní životopisů nepomýšlel. Ale jak se říká, odříkaného největší krajíc. Nakladatelství Knihy Dobrovský mne nejprve oslovilo, zda bych se nepodílel jako redaktor na životopisné knize filmového fotografa Miloše Schmiedbergera. Přestože to bylo náročné, spolupráce klapla na jedničku. Následně mi tedy stejný nakladatel nabídl, zda bych nechtěl sám napsat životopis Václava Neckáře, který by vyšel formou velké fotografické publikace u příležitosti zpěvákových osmdesátin. Byl jsem z toho paf, pár dní to rozdýchával a přemítal, jestli na to mám. Ale pak jsem si řekl, že když tu knihu pojmu po svém a dám do toho vše, co jsem se o psaní doposud naučil, tak tu výzvu určitě zvládnu. Na nabídku jsem tedy kývnul a pustil jsem se s vervou do psaní. Tomu samozřejmě předcházely rozsáhlé rešerše. Bylo to opravdu náročné, stálo mě to spoustu energie, ale zpětně jsem za tuto příležitost velmi vděčný. Mým cílem bylo napsání poutavého příběhu, který by byl dárkem nejen fanouškům, ale také samotnému Václavovi. Podle reakcí, které mám jak od Václava a jeho bratra, tak od čtenářů, vyvozuji, že se mi to podařilo.
Z vlastní zkušenosti vím, že ať jdu do kteréhokoli knihkupectví, musím si dávat pozor, abych o tebe nezakopl. Je skvělé, že se ti tak daří. Můžeš prozradit nejbližší plány? Na co se můžeme těšit?
Plánů mám opravdu hodně, stejně tak jako námětů v různé fázi rozpracovanosti. Aktuálně pracuji na dvou knihách. Jedna je povídková antologie EPIZODY 2084. Jak název napovídá, jedná se o příběhy dějově posazené do roku 2084. Na těchto povídkách pracuji přes tři roky. Některé pointy jsou opravdu vymazlené a už se nemůžu dočkat, co na ně řeknou čtenáři. Kniha vyjde letos v září. No a druhá kniha, která by měla rovněž vyjít nadcházející podzim, je rozhovorová kniha. V rámci biografie o Václavu Neckářovi jsem vedl rozhovory s řadou osobností. To pro mne byla velmi cenná zkušenost, ze které nyní čerpám. Více o připravované knize ale zatím neprozradím, zmíním už jen to, že se jedná o rozhovor s člověkem, který má za sebou velmi drsný životní příběh, a že se jedná o téma, které je v současné době velmi diskutované.
Díky moc, přeji tobě i tvým knížkám hodně úspěchů.
