Článek
Víra v duši, jakožto jakéhosi hybatele, se odráží v lidských zvyklostech již od dob pravěku. Projevem mohou být kupříkladu pohřební rituály, které nám dokládají, jak důležitý byl pro naše předky posmrtný život. Lidé ovšem nebyli hloupí, věděli, že tělo spočívá i po letech v hrobě, kam je umístili. Oním ,,životem" tedy měla být další štace určená výhradně pro duši - a je v podstatě jedno, zda šlo o nebe, peklo či Hádův palác a jezírka paměti a zapomnění.
Staří Egypťané přišli s poměrně rozsáhlou mytologií, mapující zádušní svět. Laikům je známa především legendární ,,kniha mrtvých", avšak skutečné představy kultury na Nilu byly mnohem více fascinující. Všimnout si můžeme nejen obřadních příprav zemřelého - mumifikace, odstraňování a uchovávání orgánů do kanop, ale také otevírání úst knězem v šakalí masce boha Anupa. To vše jen proto, aby se jednotlivé části duše dostaly tam, kam patří. Ba se nejčastěji proměnilo v nějakého ptáka, Ka setrvávalo v hrobce a Ach odcházelo do vyšších sfér, odkud se mohlo zpátky reinkarnovat. Nový člověk tak obdržel do vínku třetinovou reinkarnaci někoho mrtvého.
Oproti tomu hinduisté zacházejí ještě dál a ,,bazarovou" duši přejímají celou. S každým dalším zrozením a tedy i vtělením (inkarnací) má totiž člověk k dispozici jakýsi reparát z toho, co nezvládl posledně. Zní to sice drsně, avšak zastánci této teorie věří, že chybami se člověk učí, a to i tehdy, když si vůbec nepamatuje, kým byl a co udělal špatně. Za účelem vlastní studie jsem se několikrát pustil do pouličního rozhovoru například i s příslušníky hnutí Hare Krišna, abych měl dostatek vědeckých materiálů - za tu dobu jsem zaznamenal mnoho nesouladů a protichůdných informací, ale to je jen banální problém (dozvíte se třeba, že všechno je dané, nicméně v tom případě chyby v životě jedince nejsou jeho chybami a domnělý ,,reparát" tak postrádá smysl).
Tématem reinkarnace jsem se zabýval již v seminární práci na střední škole a poté jsem mu věnoval celou pasáž v publikaci Život ve vesmíru. Jde o skutečně zázračný fenomén, jelikož v posledních desetiletích zažil zejména komerční renesanci. Míněním ve společnosti značně zavířily knihy jako Život po životě od Raymonda Moodyho, které se stávaly bestsellerem, a tak stále více lidí nacházelo v tématu reinkarnace potenciál slávy a zviditelnění obecně.
Přitom putující duše je fascinující a zasloužila by si fundovaný výzkum. Odlišit však fundovaného odborníka od senzacechtívého je takřka nemožné. Jeden z velkých objevů se uskutečnil již před víc jak deseti lety - to když vědci prohlásili, že duše existuje na bázi mikrotubul. Chatrná teorie však brzy upadla v zapomnění a dnes se jí ohanějí zejména oduchovnělí jedinci a konspirátoři. Stejně vratké jsou i pokusy s astrálním cestováním. Ačkoli jde o pozoruhodné stavy mysli a najdou se tací, kteří nepochybují, že jejich duše cestuje ve spánku dalekými galaxiemi, ve skutečnosti je stačí probudit a duše se vrátí z výletu vzdáleného světelné roky lusknutím prstu. Někdo dokonce zvládne i v noci násobilku. Stoupající natalita je pak už jen nepatrným ukazatelem, kterého si příznivci reinkarnace záměrně nevšímají. Vše se dá vyargumentovat tím, že určitě mezitím uhynulo mnoho komárů a mořských řas. Náš učitel psychologie, pan Hradil, vždy zdůrazňoval, že není možné žít život kohokoli jiného. To jsou důvody, proč v reinkarnaci nevěřit. Stále se však sluší uvést i důvody, proč věřit. Tím hlavním je, že nikdo doopravdy nemůže říct, jaká je realita, dokud neproběhne exaktní výzkum. Proto je správné věřit tomu, co nám pomáhá. K teorii reinkarnace tíhnou zejména ti z nás, které postihlo jakési životní neštěstí, duševní problémy či nespokojenost. Zdaleka ale nejde o pravidlo a pestrost názorů je jednoduše obohacující. Díky ní se lidské vědomí posouvá vpřed.
Zdroje:
Wikipedie.cz
Život ve vesmíru - Hlubek J.
Život pochází ze života - Šrímad Praphupáda Ś. A. Č. B. S.
Život po životě - Moody R.
