Článek
Armada, jak je historickými prameny flotila nazývána, čítala 130 lodí, z toho 65 mohutných galeon. Král Filip předpokládal, že se jeho námořnictvu podaří Angličany zaskočit a převzít držení stěžejních přístavů.
13. července Armada dosáhla britských břehů. Na Španěly ovšem čekalo nepříjemné překvapení. Když vítr zahnal jejich galeony zpět na moře, vyrazily hbité anglické bitevníky a „neohrožené“ Armadě způsobily těžké ztráty. Španělé doufali, že v Calais se již připravují posily knížete z Parmy, avšak když do onoho přístavního města dopluli, s hrůzou seznali, že nové oddíly je nechaly na holičkách. Admirál Howard nikam nespěchal, věděl, že si může připravit sofistikovaný útok. Bez posil knížete z Parmy byli Španělé nuceni setrvat celý měsíc v Calais, kde doufali, že jsou ve větším bezpečí než na otevřeném moři. Admirál Howard však počkal na příznivý vítr a poté vyslal do přístavu osm zápalných lodí. Nekoordinovaný ústup Armady dal definitivní sbohem snům o zdrcující invazi.
Po dvou nepředstavitelných týdnech na volném moři se viceadmirál, druhý velící důstojník španělského loďstva, Don Alonso de Leiva dostal se svou galeonou La Rata Sancta María Encoronada ke břehům Irska. Jeho loď na tom byla vpravdě zle. Přišel o mnoho námořníků, lodi scházely stěžně, zato v podpalubí spočívalo hotové bohatství - španělská smetánka totiž přepravovala své osobní pokladnice a šperky. V jedné zátoce nalezl de Leiva další galeonu - La Duguesa Santa Anna -, která byla plavby schopná a dala mu tedy naději, že se i se svými šlechtici vrátí do rodné země. Plavba nicméně netrvala dlouho, neboť „Duguesa“ uvízla na mělčině a de Leiva byl znovu postaven před řešení krizové situace. Poslové na výzvědách mu ale přišli sdělit, že v zátoce Killybegs, jen pár kilometrů vzdálené, kotví několik poškozených lodí.
Právě tu začíná příběh kapitána Fabrizia Spinoly, který velel galease jménem La Girona. Nebyla honosná jako lodě de Leivy, ale zato rychlá , jelikož ji krom plachtoví poháněla také vesla. Galeasa je tedy označení pro loď, která je něco mezi galeonou a galérou. Don de Leiva přemístil všechen náklad (včetně pokladnic ze čtyř lodí) na La Gironu a převzal velení. 27. října se ovšem strhla bouře, pro toto období typická, a vlny roztříštily nekvalitně opravené kormidlo. Neovladatelná loď narazila na skálu poblíž hrabství Antrim a s sebou vzala na věčnost velitele de Leivu, kapitána Spinolu, téměř celou posádku a veškerý náklad.
Místo odpočinku legendárního vraku dokázal detekovat až v roce 1967 potápěč Robert Stenuit, kterému se v následujících letech podařilo z hlubin vyzvednout náklad přesahující na tehdejší peníze jeden milion dolarů.
Zdroje:
Poklady na dně moří: Grobicki, Aleksander, 1974
Tajemství hlubin: Barberová, Nicola, Ganeriová, Anita, 1997
