Článek
Dříve tato lebeční nauka patřila k uznávaným oborům. Koncem 18. století s touto myšlenkou přišel rakouský lékař Franz Josef Gall, přestože označení frenologie jako název oboru se začalo uplatňovat až začátkem 19. století. Smyslem této vědy bylo uvést do praxe dosavadní znalosti z psychologie a kraniální anatomie, kdy záměrem zkoumání bylo dojít ke zjištění, jaké duševní vlastnosti má zkoumaný jedinec na základě tvaru lebky - ať už mozkovny, nebo faciální části.
Hlava respondenta byla rozdělena do několika částí, o nichž se zastánci frenologie domnívali, že symbolizují určité mozkové funkce - což je předpoklad, který je ve své zásadě správný, avšak dnešní vědecký pohled jej vykládá poněkud odlišně. Zatímco moderní přístup je veskrze praktický a opírá se o čistě anatomické vlastnosti mozku a jeho center (tedy řeč, sluch, zrak…), frenologové prohlašovali, že z tvaru jednotlivých partií dokáží vyčíst inteligenci, literární vlohy, ale také smysl pro přátelství a empatii.
Již v první polovině 19. století se ale začali hromadit odpůrci, kterým se nelíbilo, že mozek, potažmo jeho lebeční schránka, je považován za centrum všech duševních a charakterových vlastností člověka. Ačkoli řady odpůrců se s nástupem nových oborů rozšiřovaly, původní negativisté pocházeli především z komunity vitalistů, kterým tělesný materialismus příliš nevoněl. Paradoxem zůstává, že jak frenologie zažívala čím dál větší úpadek a stále častější spojování s šarlatánstvím, tím více lákala všemožné spiritisty a alternativně smýšlející jedince. Jde o skutečný rozpor, neboť původně těmto skupinám lidí frenologie čelila.
Ve 20. století se zájem téměř vytratil, jelikož byla frenologie oficiálně vyvrácena. Ve značně upravené podobě se však těšila zájmu především u Hitlerových nacistů, kteří chodili s posuvným měřidlem mezi vězni v koncentračních táborech a měřili jim délku nosu, rozestup mezi očima a další parametry, z nichž mínili odvodit mentální aspekty dotyčného. Sami také předpokládali, že Árijci mají svůj vlastní frenologický profil. Naměřené údaje pak porovnávali z edukačními pomůckami, jako je dnes dobře známá Fowlerova busta.
Ačkoli se moderní věda staví vůči frenologii jednotně a skepticky, nelze laickým okem nevidět, že v něčem se Gall a jeho stoupenci přece jen nemýlili. Kupříkladu mohutné spánky a vysoké čelo značí vysokou verbální inteligenci. Zapřít se dá cokoli, ale při pohledu na fotky úspěšných spisovatelů lze vidět, že minimálně pozorovací schopnosti měl Gall výborné. Ve světle těchto zjištění zůstává frenologie přinejmenším magickým oborem s nezaměnitelnou atmosférou.
Zdroje:
