Článek
Monumentální jehlany budily úžas v dobách svého vzniku stejně jako dnes. Kdokoli se na ně podíval, věděl na první pohled, že jde o stavbu bohů. A právě o to faraonům šlo.
Řecký historik Hérodotos se o pyramidách zmiňoval poměrně podrobně. Egyptská říše jej fascinovala, tak jako každého, kdo ji navštívil. Jeho výzkum se stal významný, neboť byl prvním seriózním vědcem, který se tamní kulturou zabýval. Jelikož ale neměl k dispozici dostatek hmatatelných pramenů, z nichž by čerpal, spoustu následně použitých faktů si vymyslel. Například stavbu pyramid, proces, o kterém nemohl vědět vůbec nic. Vycházel proto z vyprávění domorodců, kteří však stavbu nezažili, proto se mu dostalo především lidových povídaček, jež putovaly od úst k ústům po generace. Právě ti měli v úmyslu příchozí cizince náležitě ohromit, proto se na základě těchto vyprávění začal Herodotos domnívat, že pyramidy stavěly statisíce otroků po dobu takřka celého života panovníka, který měl ve své hrobce spočinout.
Dnes již víme, že stavba probíhala zcela odlišně, než jak ji Hérodotos vylíčil a jak si mylně vykládají dodnes mnozí z nás. V závislosti na velikosti pyramidy bylo dostačující množství pár tisíc pracovníků na dobu přibližně deset let. A rozhodně nešlo o otroky. Faraoni si mohli dovolit zaplatit kvalitní pracovní sílu, ostatně naleziště v Gíze odhaluje i někdejší ubikace. Také již víme, co bylo obvyklým „závodním“ jídlem. Ryby, čočka, ale také obiloviny, které Egypťané zapíjeli pivem. Právě zlatavý mok ale vyráběli jinak, než jak jej známe dnes. Šlo o svrchně kvašený nápoj, který však byl vyroben a uchováván velice kvalitně, aby se v teplém podnebí okamžitě nezkazil.
Tito zaměstnanci také dostávali mzdu v závislosti na pozici, na které pracovali. Ta byla v kontextu doby vyplácena v naturáliích. Hérodotovy zápisky však měly za následek, že z takto nepředstavitelných čísel (ať už šlo o roky či o počty pracovníků) těžili senzacechtiví konspirátoři z pseudooborů, jakým je například dobře známá archeoastronautika, jejímž vrcholným představitelem se stal Erich von Däniken. Tito lidé se pro peníze neštítí překrucovat historii a jejich teze se ne vždy daří efektivně vyvracet. Je to jako u deliktů, kde platí presumpce viny - bylo to tak a tak, a teď dokaž, že ne. Ačkoli seriózní obec nemůže takovéto fabulační výstřelky brát vážně, najde se spousta lidí, kteří žijí v přesvědčení, že filmy jako Hvězdná brána mají reálný základ a že pyramidy jsou dílem neznámé vyspělé rasy. Odkazují se na Dänikena, na absolutně symetrické proporce staveb, na jejich astronomickou polohu vůči obloze, a někteří sveřepí manipulátoři budou tvrdit i to, že se dá v pyramidě levitovat nebo brousit jejich energií žiletky (koneckonců podle jedné z teorií jsou pyramidy energetickým zářičem).
Když však odhlédneme od podobných absurdit, pyramidy jsou doopravdy fascinující i bez zásahu mimozemšťanů. Jejich naprosto rovných ploch stavitelé docílili použitím vodní hladiny, díky níž mohli účinně suplovat vodováhu. Kvádry kamene dopravovali k výšinám s pomocí systému ramp a plášť každé z pyramid tvořil bílý vápenec, jehož zásluhou se hrobka třpytila jako skutečný boží chrám. Bohužel, jak šla staletí a tisíciletí, svrchní plášť byl strhán a znovu použit, takže dnes můžeme poslední zbytky obdivovat na Chafreově (Rachefově) pyramidě. Za zmínku určitě stojí také falešné pohřební komory, které měly zmást případné zloděje, kteří by se opovážili narušit faraonův věčný klid.
Zdroje: Mimozemské civilizace: mýtus, nebo skutečnost?; Grün, Marcel
Mumie; Tyldesley, Joyce
Život ve vesmíru; Hlubek, Jan
