Článek
Kreacionismus a biblické učení je jedna věc, druhá věc je, že o ryboještěrech v té době skutečně nikdo nevěděl zhola nic.
Ichtyosauři patřili k poměrně rozvětvené skupině vodních predátorů a jejich morfologie je i laikům velice dobře známa. Charakteristické znaky lebky jsou vpravdě nezaměnitelné. V mnohém se podobají delfínům, třebaže z hlediska taxonomie si jsou na hony vzdáleni. Delfín je savec, i když to tak na první pohled rozhodně nepůsobí. Pravěcí mořští zabijáci však náleželi k plazům. Ichthyosaurus znamená doslova „rybí ještěr“, popřípadě „ryboještěr“ a zástupci této skupiny tvořili podmořskou protiváhu suchozemským dinosaurům (byť toto tvrzení je značně zevšeobecněné).
V kostce ovšem lze říci, že ichtyosauři - podobně jako mosasauři či plesiosauři - jsou chápani coby kumulativní označení pro všechny rody. Právě ty ale mohly mít nejrůznější rozměry. Od „mrňavého“ druhu Ichthyosaurus communis, který vážil jen necelých sto kil, až po podstatně větší kousky - například Ophthalmosaurus nebo Shonisaurus. Druhý zmíněný dorůstal běžně do velikosti přibližně patnácti metrů. To ovšem ještě stále není nic.
Jak odkazuje titulek článku, našli se i tací, kteří by si namazali na chleba i nejlegendárnějšího žraloka - megalodona. Toho proslavily především filmy, nicméně jeho skutečnou podobu nikdo nezná, a tím pádem ani velikost. Zuby o délce patnáct centimetrů jsou sice působivé, ale z hlediska chápání anatomie jsou v zásadě neprůkazné. Najít fosilní kostru paryb je totiž obecně obtížné.
Ryboještěři jsou plazi čili tyto problémy v jejich případě paleontology nesužují. Ichthyotitan byl nalezen v roce 2024 a následně popsán D. Lomaxem. Z údajů, jaké poskytly fosilní kosti, může jít o největšího predátora, jaký kdy vůbec žil. S odhadovanou délkou třicet metrů konkuruje i plejtváku obrovskému, z čehož lze usuzovat, že i pověstný Carcharocles megalodon by sklapl čelisti a raději odplul. I při sebelepší vůli tento žralok totiž jen stěží přesáhl patnáct metrů.
