Barbarossa: Císař, který chtěl osvobodit Jeruzalém od muslimů a podmanit si Itálii

Roku 1163 povstala lombardská města, aby společně čelila železné vůli císaře Friedricha Barbarossy, který ve stejné době plánoval vytáhnout proti sicilským Normanům. Chtěl tím jednou provždy vyřešit vleklý spor s papežem Alexandrem a sjednotit Itálii pod svou vládou. Jenomže severoitalská města mu plán opět překazila. Osud se zemí srovnaného Milána byl natolik odstrašující, že se proti císaři zformovala Veronská liga. A tak se již třetí Barbarossovo tažení omezilo opět na sever Itálie …

Spor s papežem Alexandrem byl soupeřením dvou autorit, v němž se počítal každý bod. Aby se papež mohl opřít o vojenskou moc, uzavřel spojenectví s Byzantinci. Barbarossovy dosavadní úspěchy se ocitly v ohrožení, bylo tedy na čase opět vytáhnout na jih. Během čtvrté italské expedice, započaté roku 1167, hodlal císař zabezpečit nárok zvoleného vzdoropapeže Paschala III., jenž měl poté korunovat Barbarossovu novou ženu Beatrice Burgundskou císařovnou. Na italské půdě císař neváhal všem připomenout, kdo je tu pánem. Oblehl město Anconu, které nedlouho před tím uznalo svrchovanost byzantského císaře Manuela a zároveň uštědřil v bitvě u Monte Porzia tvrdou porážku římskému vojsku papeže Alexandra. Cesta na Řím byla volná, papež na útěku, a tak císař zanechal obléhání Ancony a vydal se spěšně do Říma. Zde Paschal III. korunoval císařovnu a podruhé i samotného Friedricha Barbarossu.

Události se pro císaře vyvíjely více než uspokojivě do okamžiku, než v císařském vojsku vypukl mor. Smrtonosné epidemii podlehlo mnoho předních mužů Barbarossova doprovodu, vojsko se náhle ocitlo v troskách. Sám císař, včera vítěz, nyní uprchlík, se musel v přestrojení vrátit do říše, kde zůstal dalších šest let. Tato katastrofa poskytla dostatek času jeho nepřátelům, aby se sjednotili a připravili na další boj. Tak vznikla Lombardská liga a roku 1169 byl obnoven zničený Milán.

Friedricha I. Barbarossu, svrchovaného vládce a odhodlaného vojevůdce, celých šest let sžírala touha po odvetě, neodbytné nutkání srovnat účty a odčinit své pokoření. Doba nazrála v září 1174, kdy se císař s 8 000 rytířů vypravil na své páté italské tažení. Cíl byl jednoznačný. Zničit Lombardskou ligu a odstranit papeže. Stejně jako v předchozím případě, ani tentokrát se k tažení nepřipojil bavorský vévoda Jindřich Lev, slíbenou podporu naopak poskytl český král Vladislav. Lombardská liga v čele s papežem Alexandrem III. byla toho času semknuta v obraně proti císaři, navíc podporována Benátkami, sicilskými Normany i Byzantinci.

Barbarossova odveta byla rychlá a drtivá. Vypálil zrádné město Susa, dobyl Asti a poté upřel svůj zrak k pevné Alessandrii. Město, založené roku 1162 uprchlíky ze zničeného Milána a nazvané po papeži, Barbarossovo vojsko obléhalo téměř půl roku, ale bez úspěchu. Pokus o dobytí města s pomocí tunelů byl odražen protiútokem milánských, kteří způsobili nepříteli citelné ztráty. První vítězství ligy roku 1175 přimělo císaře ustoupit do Pavie.

Následná jednání o příměří i další jednání s Jindřichem Lvem o účasti na tažení selhala. Jindřich sledoval vlastní cíle a strýci pomoc odmítl. Když však dorazila císaři podpora od německých knížat, rozhodl se k otevřenému střetu. Barbarossovo vojsko, čítající na 3 000 mužů, mělo převahu v rytířské jízdě, zatímco vojsko ligy tvořila především pěchota. Síly byly téměř vyrovnané, Italové však měli početní převahu 500 bojovníků. K rozhodnému střetu došlo 29. května 1176 poblíž Legnana. Úvodní srážku jízdy s přehledem vyhráli němečtí rytíři. Povzbuzeni úspěchem zaútočili na osamocenou pěchotu ligy, která však kladla nečekaně houževnatý až sebevražedný odpor, čímž na sebe navázala veškeré Barbarossovy síly.

Zatímco zuřila bitva, přeskupila se italská jízda, navíc posílená o kavalerii z Brescie a zcela nečekaně vpadla císařským do boku. Barbarossa, sevřený v kleštích, se bil jako lev, bitva však byla ztracena. Císař byl sražen z koně a zraněn, jeho strážci i vlajkonoš padli. Někteří věřili, že je Barbarossa mrtev. Ztráty byly zdrcující, zajatců mnoho a kořist tučná. Císaři nezbývalo než s ligou a papežem jednat o míru. Nakonec Friedrich uznal papeže Alexandra III. a uzavřel s ním spojenectví. Spojenectví, které využil, aby se vypořádal se zrádným Jindřichem Lvem, kterého činil odpovědným za porážku u Legnana.

Severní Itálie byla ztracena, válečnických ambicí se však Barbarossa nevzdal. Pouze změnil bojiště. Na sklonku života, roku 1189, se velký císař rozhodl přijmout kříž. S velkým vojskem se připojil ke společné akci králů Francie a Anglie, Filipa Augusta a Richarda Lví srdce, aby s 3. křížovou výpravou vyrval Jeruzalém z rukou nevěřících. V čele patnáctitisícové armády pochodoval z Německa přes Uhry a Balkán ke Konstantinopoli. Zde se s pomocí byzantských lodí, které poskytl byzantský císař v plné míře jen proto, aby se Barbarossova vojska, hrozícího město dobýt, co nejdřív zbavil.

Poté, co se Barbarossa objevil v Malé Asii, začaly opravdové potíže. Na každém kroku na německé vojsko útočili Turci. Barbarossa však opět prokázal své vojevůdcovské schopnosti a Turky porazil v bitvě u Iconia. Rychlý postup a úspěchy Barbarossova vojska značně znepokojily Saladina i další muslimské vládce. Než však mohl mocný sultán změřit síly s velkým císařem, Friedrich Barbarossa zemřel. Psal se 10. červen 1190, když se nezlomný vojevůdce pokoušel přebrodit řeku Salef a utopil se, dost možná v důsledku infarktu.

Když císař Friedrich Barbarossa utonul při přechodu řeky Salefu (dnes Göksu), zavládlo v jeho vojsku zděšení a chaos. Nikdo si nedokázal představit, že by velký císař nebyl. A přesto se stalo. Německý kontingent se rozpadl a jen malá část pokračovala na Jeruzalém. Císařovo tělo se rytíři pokusili uchovat v octu, ale nepříliš úspěšně. Tak byli z těla vyjmuty vnitřnosti a uloženy v Tarsu. Maso z kostí nechal císařův stejnojmenný syn pohřbít v Antiochii a kosti měly spočinout v osvobozeném Jeruzalémě. To se však nezdařilo, a tak je uložili do hrobky v Tyru. Tělo velkého císaře se rozplynulo a za nějaký čas se začaly německými zeměmi nést zprávy o tom, že císař nezemřel, ale pouze odpočívá a čeká na dobu, kdy se bude moct vrátit.

Mrtvolu velkého vládce, jenž byl už za života legendou, nikdo neviděl. Lidé odmítali uvěřit císařově smrti. Obrazotvornost a víra středověkého člověka byla nezměrná. Postupně se zrodila legenda o hrdinném vůdci, který se svými rytíři spí uvnitř durynské hory Kyffhäuser (podle jiné verze je to hora Untersberg v Bavorsku) a čeká až havrani přestanou létat kolem hory. Pak povstane, vyjede z hory a vrátí Německu jeho bývalou slávu a velikost. Zní to povědomě. V Británii se obdobně vypráví o králi Artušovi a u nás čeká na svou příležitost vojsko uvnitř hory Blaník …

Další literatura:

Mundy, John H.: Dějiny vrcholného středověku, Praha 2008.

Opll, Ferdinand: Fridrich Barbarossa: císař a rytíř, Praha 2001.

Procacci, Giuliano: Dějiny Itálie, Praha 2007.