Článek
Tam, kde dnes stojí Karlův most a spojuje Staré město pražské s Malou Stranou, stával původně jiný kamenný most, známý jako most Juditin. Juditin most byl prvním kamenným mostem v Praze a nechal ho vystavět druhý český král Vladislav I. v letech 1158 – 1172. Vzhledem k tomu, že stavbu financovala jeho žena, královna Judita Durynská, získal po ní most své jméno. Monumentální stavba s dvaceti oblouky a délkou přes půl kilometru sloužila svému účelu téměř dvě staletí. Až roku 1342 Juditin most smetla velká povodeň. Ale ne tak docela …
Královna Judita Durynská, manželka krále Vladislava I. z rodu Přemyslovců. Forenzní rekonstrukce podoby podle kosterních pozůstatků.
Nejen, že se z mostu dodnes dochovala řada architektonických pozůstatků, které je možné vidět v Muzeu Karlova mostu na Křižovnickém náměstí a také na druhém břehu Vltavy ve sklepeních domů na Malé straně, ale dosud stojí i jeden z mostních oblouků. Ten tvoří průplav pod Křižovnickým náměstím. Především je to ale tzv. Juditina věž, menší ze dvou Malostranských mosteckých věží.
Malostranské mostecké věže Karlova mostu.
Zapomenuté poselství
Juditin most měl stejně jako most Karlův na obou březích věže. Na Malé Straně, i když s pozdějšími architektonickými úpravami, se dochovala Juditina věž tak, jak kdysi stála. Dnes kolem ní procházejí deseti tisíce místních i turistů. Jen málokdo ale ví, že uvnitř věže v 1. patře, na místě běžně nepřístupném, se skrývá unikátní monumentální románský basreliéf. Juditin most byl významnou kamennou stavbou, symbolizující moc panovníka. A tomu tak odpovídala jeho výzdoba. Monumentální reliéf tak mohl původně zdobit východní průčelí věže. Později během přestaveb zmizel pod vrstvami novějších přístaveb a znovu byl objeven až v 19. století. Co znázorňuje?
Dílo zachycuje dvě mužské postavy. Postava vpravo majestátně sedí na trůnu, postava vlevo před ní klečí a gestem ruky od panovníka něco přijímá … a nebo možná odevzdává. Zatímco u klečící postavy se dochovala hlava s tváří, postava sedící je více poškozená a tvář jí chybí. Avšak dochovaný pozůstatek naznačuje, že sedící socha panovníka mohla mít vous. A význam zobrazené scény? S jistotou nevíme. Možná by mohlo jít o symbolický výjev, kdy stavitel mostu předává dílo králi Vladislavovi. Je tu však ještě jedna, pravděpodobnější možnost.
Románský reliéf z Juditiny věže.
Významný spojenec
Stavba mostu začala roku 1158 nikoliv náhodou. Ve stejném roce totiž získal český kníže Vladislav II. od císaře Friedricha I. Barbarossy královskou korunu. Jak k tomu došlo? Po smrti českého knížete Soběslava byl určen nástupcem jeho syn Vladislav. Mnozí velmoži Vladislavovou volbou doufali, že na trůn dosadí lehce ovlivnitelného panovníka, který by je neomezoval. Opak byl pravdou. Vladislav II. se brzy prosadil jako silný a energický vládce, který se se změnou na říšském trůně pokusil o větší nezávislost na Říši a samostatnou českou politiku. Vzájemný poměr nezlepšilo ani odmítnutí české účasti na Barbarossově římské jízdě, avšak náznak změny přinesl sněm v Řezně roku 1155, na který se Vladislav osobně dostavil. Následujícího roku došlo ve Wűrzburgu nejen ke smíření mezi oběma monarchy, ale i k uzavření tajné dohody, jejímž obsahem byla Vladislavova pomoc Barbarossovi v chystaném tažení proti Milánu, za kterou měl získat královský titul.
Roku 1157 „císař Friedrich, spojiv se s knížetem Vladislavem…, vtrhl se silným vojskem do Polska, jeho knížata Boleslava a Měška si pod svou moc podrobil, vzal nesmírné množství peněz v zlatě a stříbře, a přijav potom k utvrzení a upevnění míru jejich syny za rukojmí, vrátil se podle svého přání jako vítěz.“ Takto líčí Barbarossovo tažení letopisec Mnich sázavský v souvislosti se skutky druhého českého krále Vladislava. Císařova expedice proti Boleslavovi IV. byla velmi dobře připravena, podpořena silným spojenectvím a měla velmi rychlý spád. Říšské vojsko prošlo Polskem bez většího odporu a brzy stanul Barbarossa před Poznaní. Zde 30. srpna složil polský král císaři lenní přísahu a na kolenou jej prosil o odpuštění.
Sedící postava na reliéfu v Juditině věži, možná sám císař Friedrich Barbarossa.
Královská koruna pro českého knížete
Dohoda mezi Barbarossou a Vladislavem se naplnila roku 1158, kdy Vladislav dostál svému slovu a císaři výrazně přispěl v bojích v severní Itálii a zejména před hradbami Milána. „Dlouho by trvalo líčiti, kolik bitev tam čestně a vítězně, …, svedl spolu se svými velmoži slavný a vpravdě oslavy hodný král Vladislav,“ vypráví Kosmův pokračovatel Mnich sázavský. Poté jej císař skutečně korunoval českým králem. Vladislav, a tedy i český stát, byl tak pevněji svázán s říšskou politikou, samozřejmě na úkor vlastní politiky české. Barbarossa hojně využíval služeb svého schopného spojence, který v čele českých válečníků pomáhal uskutečňovat císařovy plány.
Co tedy znázorňují postavy z Juditiny věže? Mohlo by jít právě o udělení královské koruny knížeti Vladislavovi II., který se tak stal králem Vladislavem I., císařem Friedrichem Barbarossou. Postava klečící je Vladislav, postava sedící na trůně patří Barbarossovi. Udělení královského titulu stejně jako zahájení stavby mostu spadá do roku 1158. Král Vladislav I. byl panovník úspěšný a ambiciózní. Své úspěchy náležitě prodával a kde jinde zobrazit povýšení do královského stavu než právě na kamenném mostě, jediné spojnici vltavských břehů široko daleko a dopravní tepně středověké metropole království.
Klečící postavou z reliéfu v Juditině věži by mohl být český kníže a král Vladislav.
Ve Vladislavových šlépějích se pak vydal jeho syn Přemysl Otakar I., který pro Čechy získal dědičnou královskou korunu.
Další literatura:
Veselý, Jan - Patrný, Michal: Románská věž na malostranském konci Karlova mostu v Praze, In: Průzkumy památek, 2/2008, s. 3–35.
Vlček, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy - Malá Strana, Praha 1999.
Žemlička, Josef: Čechy v době knížecí, Praha 1997.
