Článek
Možných scénářů vývoje je samozřejmě několik a všechny jsou čistě fiktivní, neboť i v případě, že jsme schopni na základě známých skutečností předvídat další vývoj, nedokážeme počítat s náhodnými událostmi, zdánlivými maličkostmi, které spolehlivě dokáží otočit kormidlem dějin. Navíc, o mnohém z toho, co se událo, se nedochovalo jediné svědectví, a tak naše informace o dějinách Čech na počátku druhého milénia jsou velmi kusé. Přesto zkusme zauvažovat o tom, jak se mohly dějiny vyvíjet po vyřazení Přemyslovců ze hry.
Kdo může vládnout?
Kníže Jaromír byl v již dospělém věku nejstarším bratrem Boleslavem vykastrován. Nevíme o tom, že by měl Jaromír nějaké potomky. Nemůžeme to samozřejmě vyloučit, neboť ostatní Přemyslovci měli potomky poměrně brzy, a tedy mohl i Jaromír. Ovšem fakt, že jej Boleslav III. cíleně zbavil možnosti založení vlastní pokrevní linie, napovídá tomu, že alespoň mužského dědice Jaromír neměl.
Nejmladší z bratrů Oldřich představoval z nějakého důvodu pro Boleslava III. mnohem větší riziko než Jaromír, neboť se ho pokusil rovnou zavraždit. Mohlo to být kvůli jeho nemanželskému synovi Břetislavovi, který byť ještě dítě, mohl v budoucnu Boleslava ohrozit? Nic nenapovídá tomu, že by s Břetislavem kdokoliv počítal jako s budoucím vládcem. A co Boleslav? Předpokládá se, že potomky neměl, a proto se snažil vyřadit ze hry své bratry. Ovšem podle Dětmara z Merseburgu mohl mít Boleslav zetě, a tedy i dceru. Relevantního dědice však nikoliv.
Socha Břetislava I. na Žižkově náměstí v Chrudimi.
Vláda cizinců
Netřeba příliš fantazie, abychom si představili, jak mohlo běsnění Boleslava III. dopadnout. Řekněme, že atentát na Oldřicha byl úspěšný, Jaromír potomky mít nemohl a Boleslav, oslepený a uvězněný v Polsku, žádné syny neměl. Co zbývalo? První možný scénář dalšího vývoje se vlastně již začal odvíjet s nástupem Boleslava Chrabrého, který byl po matce Přemyslovec. Český knížecí stolec by byl obsazen legitimním nástupcem a pokud by Boleslav přijal Čechy v léno, mohl knížectví podržet i pro svého syna Měška. Vládu Přemyslovců by tak vystřídala vláda Piastovců. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho by taková vláda vydržela, zejména ve světle sporů Boleslava Chrabrého s Jindřichem II. na polsko-říšské hranici. Příliš silný soused, natož pak s ambicemi, jaké měl Chrabrý, ohrožoval zájmy říše.
Musíme se rovněž ptát, zda mohl na český knížecí stolec vznést nárok ještě někdo další. Nemůžeme vyloučit, že by o knížectví projevil zájem sám římský král jako o říšskou marku. Jmenovaným správcem - markrabětem se mohl stát Jaromír. Čechové by jej přijali a zároveň nehrozilo, že by on sám chtěl stolec uchovat pro své dědice. Už víme, že s vojenskou podporou říše dokázal vyhnat polského knížete z Prahy. Stejně tak ale mohl římský král sáhnout po jiném kandidátovi. Kdo se nabízel? Což třeba nejstarší Slavníkovec Soběslav, který mohl získat podporu i části domácích velmožů. Jak by obstál do budoucna, těžko říci. Pokud bychom věděli, v jakém příbuzenském poměru a zda vůbec byli Slavníkovci a Přemyslovci, mohli bychom odhadovat další vývoj.
Polský král Boleslav I. Chrabrý na fiktivním portrétu z roku 1828.
Nový knížecí rod
Snesli by Čechové vládu cizinců? Po odeznění prvotní euforie, kdy by se poměry po krutovládě Boleslava III., a zřejmě též Vladivoje, uklidnily, by patrně došlo k dalším změnám na Pražském hradě. Je zřejmé, že i když by byl Boleslav Chrabrý českým knížetem, stále by upřednostňoval Polsko a v případě potíží by se z Čech stáhl. To se ostatně i stalo. Dříve či později by se mezi českými velmoži zformovala opozice, velmi pravděpodobně vedená Vršovci. Vzhledem k tomu, že tu nebyl nikdo, kdo by je mohl dále systematicky vyvražďovat, by se z Vršovců mohl stát nový český knížecí rod. Je tu ale další proměnná.
Výchozím předpokladem všech našich úvah je, že kněžic Oldřich zemřel v lázni rukou najatého vraha. Byl to totiž on, kdo nakonec přemyslovský stát vyvedl z krize a upevnil rodovou moc. Jeho nástupcem se stal levoboček Břetislav, který byl v době pokusu o Oldřichovu vraždu již možná na světě. Pokud tomu tak opravdu bylo a jestli by se mu podařilo přežít dětství, mohl se později pokusit přihlásit o přemyslovské dědictví. Těžko říci, zda by mu to prošlo. Možná kdyby získal přízeň císaře … V každém případě je to jediná možnost, kdy by se tok dějin nijak nezměnil a téměř vše by se odehrávalo podle z učebnic známého scénáře.
Socha Karla IV. na Staroměstské mostecké věži na Karlově mostě
České dějiny bez Přemyslovců i Lucemburků
Zbývá nám nejzábavnější a ovšem také nejvíce spekulativní část alternativní historie. Jaké dlouhodobé důsledky by měl pád Přemyslovců na přelomu 10. a 11. století? Variant je téměř nekonečné množství. V první řadě by se stal přemyslovský rod mnohem méně významným rodem na počátku českých dějin, čímž by se Přemyslovcům dostalo stejné historické úlohy jako franckým Merovejcům, případně Karlovcům či wessexské dynastii v Anglii. Bez Přemyslovců, kteří svou vládu zakončili až roku 1306, by se mnohé vůbec nestalo.
Velmi pravděpodobně by se Čechy nedočkaly již roku 1085 první královské koruny a stejně tak nelze odhadnout, zda by se dočkaly království dědičného, vydobytého Přemyslem I. Otakarem na přelomu 12. a 13. století. Čekal by snad Čechy osud Východní marky, pozdějšího Rakouska? Ve velmi pozměněné podobě by Kosmas sepsal svou kroniku a naprosto nelze odhadnout, jak by naše země vypadala bez rozsáhlé zakladatelské činnosti Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého. K něčemu podobnému dříve či později došlo, jen by vznikla jiná města, hrady i kláštery. Václav II. by nezískal polskou i uherskou korunu jednoduše proto, že by se vůbec nenarodil a světlo světa by nespatřila ani Eliška Přemyslovna, matka Karla IV., Otce vlasti. A zkusme si naši domovinu představit bez Karlštejnu, Svatovítské katedrály, Karlova mostu, Nového Města pražského nebo Karlovy univerzity.
Další literatura:
Hrdina, Jan: Bohemané: Prvních tisíc let českých dějin, Praha 2024.
Charvát, Petr: Zrod českého státu 568 – 1055, Praha 2007.
