Článek
Skotští válečníci od počátku vynikali svou odvahou, houževnatostí a bojovým duchem. Byli postrachem Římanů, dokázali si poradit i s Vikingy a pár bezesných nocí připravili také Angličanům. Prosluli rovněž jako osobní stráž francouzských králů Garde Écossaise. Zejména horalé z oblasti Highlands, tedy skotské klany z Vysočiny, se zuřivě snažili uhájit vlastní nezávislost. Přesto se ale nakonec stalo, že skončili pod nadvládou Angličanů. Poslední naděje na nezávislost Skotska a návrat domácí dynastie Stuartovců zemřely spolu s mnoha skotskými horaly v bitvě u Cullodenu 16. dubna 1746.
Po tomto datu stihly skotskou Vysočinu tvrdé represe a pro mnohé muže skýtala jedinou naději na obživu právě armáda. Nedlouho po Cullodenu se navíc objevila zvýšená poptávka po vojácích, neboť Británie vstoupila do Sedmileté války v koloniích. Většina pluků z oblasti Highlands tak povstala právě v této době. Avšak již v předchozím století se začala psát historie skotských regimentů z oblasti Lowlands, tedy z Nížiny.
Royal Scots Greys v bitvě u Waterloo.
Za slávu impéria
Vůbec nejstarším skotským plukem byli The Royal Scots z oblasti Lowlands, který se zformoval za vlády krále Karla I. Stuarta roku 1633, což z něj činilo vůbec nejstarší pěchotní pluk britské armády. Nejstarším a patrně také nejslavnějším pěchotním plukem z oblasti Highlands pak byl The Black Watch (přezdívaný podle tmavého tartanového vzoru), jenž vznikl z šesti kompanií skotských klanů Campbell, Fraser, Grant a Munro, respektujících nadvládu Londýna po roce 1715. Jejich úkolem bylo dohlížet na pořádek na Vysočině, zajišťovat odzbrojování, předcházet loupežím, pohánět kriminálníky před soud a zabraňovat rebelům, aby se v oblasti usazovali. Samostatný pěchotní pluk vznikl roku 1742 a o tři roky později bojoval pod britskou vlajkou ve své první bitvě u Fontenoy ve válce o rakouské dědictví, kde na sebe upozornil odvahou a originální bojovou taktikou.
Od roku 1751 se 42nd (Highland) Regiment of Foot, přezdívaný The Black Watch, jménem Britského impéria účastnil všech velkých konfliktů 18. a 19. století. Našli bychom jej v Sedmileté válce (1756 - 63) v Americe i v Indii, v americké Válce za nezávislost (1775 – 83), ve válkách s revoluční Francií i Napoleonem (1793 - 1815), v Krymské válce (1853 – 56) byl součástí Highland Brigade, potlačoval povstání v Indii (1857) i Egyptě (1882) a v Africe bojoval se Zuly (1879) i Búry (1899 – 1901).
Postup 93. regimentu Sutherland Highlanders v bitvě u Almy.
Oblíbenci královny Viktorie
Podobné nasazení, jaké měl v průběhu dějin regiment The Black Watch, zažily i všechny ostatní skotské pluky. Samozřejmě, čím větší konflikt, tím početnější nasazení. To je patrné např. v Napoleonských válkách, kdy různé prapory jednotlivých pluků bojovaly současně na různých místech. Významnou roli Skotové sehráli také v porážce Napoleona u Waterloo. Ve viktoriánské éře význam skotských horalských pluků v britské armádě značně vzrostl, a to nikoliv pouze díky sympatiím a vazbám, které královna Viktorie ke Skotsku měla, ale zejména díky skvělé pověsti Highland regiments, samozřejmě s oporou v reálných bojových akcích. Významnou úlohu sehrály zejména v Krymské válce, kde byla ze tří skotských pluků ustavena celá brigáda Highland Brigade. Samostatné brigády highlanderů pak vznikly i během egyptského povstání a druhé búrské války.
Věhlas regimentů z Highlandu ovlivnil i pluky, které pocházely z oblasti Lowlands. Nejzřetelněji se to projevilo ve změně uniformy, neboť dlouhou dobu bylo obtížné od sebe rozeznat jednotky Irů, Velšanů, Angličanů a Skotů z Nížiny. Ti se však po vzoru svých spolubojovníků z Vysočiny nakonec rozhodli nosit tradiční skotský tartan, tedy kostkovanou látku, vzorem a barvou odlišující jednotlivé klany. A byly to rovněž skotské pluky, s nimiž se do celého světa rozšířil tradiční hudební nástroj, velké dudy ze skotské Vysočiny. Dnes jsou součástí nejen identity skotské, ale též americké, kanadské či australské.
Památník vojákům regimentu Black Watch v Edinburghu.
Organizace armády Jejího Veličenstva
V britské armádě byl a stále je nejvyšší stálou organizační jednotkou regiment (pluk). Ten se dále dělí na battalions (prapory), jež se skládají z company (rota). V některých případech byly regimenty naopak sloučeny do brigade (brigáda), jako např. v Krymské válce. Reformou Hugha Childerse, státního válečného tajemníka, došlo roku 1881 ke změně struktury britských pěchotních pluků. Nově se měly regimenty skládat ze dvou pravidelných frontových batalionů a dvou batalionů milice. Toho bylo dosaženo zejména sloučením některých regimentů a jejich přejmenováním.
Oficiálně byla jednotlivým plukům odebrána číselná značení a napříště se měly jmenovat podle místa svého původu. Některé regimenty si však vymohly zachování svého tradičního názvu, např. Cameron Highlandres nebo Black Watch. Neoficiálně pak důstojníci i vojáci v mnoha případech dále používali vlastní identifikaci dle původního číselného označení jako výraz hrdosti a identity. Důsledkem této reformy bylo logicky snížení počtu regimentů, tedy i těch skotských.
Reforma rovněž zaváděla standardizaci uniforem a barevné identifikace. Uniformy anglických a velšských pluků měly mít bílé lemování, zatímco skotské pluky žluté, irské zelené a královské modré. Byla rovněž snaha o sjednocení odznaků jednotlivých regimentů a odstranění tradiční „klanové“ odlišnosti. To se ale příliš nepovedlo, neboť je vojáci považovali za součást své národní identity a odmítli se jich vzdát.
Další literatura a informace:
Leask, Anthony: Sword of Scotland, Barnsley 2021.
Spiers, Edward M.: The Scottish Soldier and Empire 1854–1902, Edinburgh 2006.
