Článek
Reformní učení mistra Jana Husa, stejně jako jeho tragický konec, zapůsobily jako magnet na mnoho význačných i naprosto neznámých osob v českém království. Husovy myšlenky našly širokou odezvu ve všech vrstvách společnosti. Prvními stoupenci byli účastníci jeho kázání v Betlémské kapli a samozřejmě také kolegové z pražské univerzity, instituce, která se sama stala srdcem husitského hnutí. Tuto dějinnou úlohu brzy přenesla na celou Prahu. Mezi prvními významnými stoupenci mistra Jana, kteří události posouvali dále kupředu, byli vedle univerzitních učenců také příslušníci českých šlechtických rodů. Objevují se jména předních královských i zemských úředníků.
Obecně to byl samotný dvůr krále Václava IV., kde se husitství velmi rychle uchytilo a i sám král byl vůči němu poměrně tolerantní. Husovo učení, obohacené o víru v oprávněnost přijímání laiků z kalicha, našlo odezvu i v řadách duchovenstva, avšak zdaleka ne takovou jako v případě šlechty, měšťanstva či chudiny. Je to pochopitelné. Husitské ideje mířily právě proti katolickému kléru a jeho bohatství, jen těžko by si tedy katoličtí kněží vypustili vlastní rybník.
Zemřít pro víru
Když roku 1415 upálili Jana Husa v Kostnici, zdržoval se jistý Pavel z Kravař na pařížské Sorbonně, kde právě ukončil studia. Ta, jako student medicíny, již dříve zahájil na universitě v Montpelier. Následujícího roku se vrátil do Čech, aby nastoupil na artistickou fakultu pražské university, kypící Husovým učením. Když Pavel zjistil, že univerzita ztrácí svou prestiž, opustil Prahu a odebral se do služeb polského krále Vladislava II. Jagella, jemuž sloužil jako lékař. Své husitské přesvědčení si však ponechal a nepochybně zůstal s českými husity ve spojení. Po mnoha letech husitských bouří i jiných sporů v církvi se sešly znesvářené strany roku 1431 na koncilu v Basileji. O rok později se Pavel z Kravař zřejmě vrátil do Čech, aby zanedlouho poté zahájil svou osudovou pouť do Skotska.
Ruiny katedrály v St. Andrews, kde vznikla první skotská univerzita.
Jeho cílem jako husitského emisara byla toho času jediná skotská universita v St. Andrews. Právě zde, zřejmě v naději získat pro Čechy spojence mezi skotskými lollardy, následovníky anglického reformátora Johna Wycliffa, se rozhodl obhajovat husitské učení. Bohužel, situaci dobře neodhadl a brzy musel čelit vážným potížím. Jeho myšlenky byly proti srsti zejména biskupovi ze St. Andrews Henrymu Wardlawovi, který proti Pavlovi vystoupil s obviněním ze šíření kacířských myšlenek Husa a Wycliffa. Český husita se odvážně bránil a oponoval, nebylo mu to ale nic platné. Byl za kacířství odsouzen a aby nemohl dál mluvit k lidem, zacpali mu ústa bronzovou koulí. Poté byl odveden na hranici a jako usvědčený kacíř 23. července 1433 upálen. Podle tradice ho upálili uprostřed městského trhu. Toto místo v srdci St. Andrews je dnes označeno červenou dlažbou a na blízkém domě událost připomíná pamětní deska s nápisem v angličtině a češtině.
Později, v 16. století, se Pavel z Kravař stal jedním z mučedníků skotských protestantů, vedených reformátorem Johnem Knoxem, věčným kritikem a odpůrcem královny Marie Stuartovny.
Pamětní cedule, která v St. Andrews připomíná smrt Pavla z Kravař.
Geniální buříč Jeroným
Podobným světoběžníkem jako byl Pavel z Kravař, byl také mistr Jeroným Pražský. I on se vypravil za kanál La Manche, navštívil ale pouze Anglii. Pocházel z Nového Města pražského, patrně z bohatých poměrů, což mu umožnilo dlouhé studijní cesty do zahraničí. Jeho první cesta směřovala do Oxfordu, kde studoval v letech 1399 – 1401. Právě zde se seznámil s dílem a myšlenkami anglického učence Johna Wycliffa, které pak celý život obhajoval. Poté, co opustil Anglii, zamířil do Paříže, kde roku 1405 získal na Sorbonně titul mistra. Mistrovské hodnosti následně dosáhl také na univerzitách v Heidelbergu a Kolíně nad Rýnem. Kam se během svého života hnul, tam se projevoval jako radikální wycliffista a brilantní řečník, čímž si popudil církev i světskou moc. Zajímala se o něj i inkvizice. Cestoval rovněž do Svaté země, navštívil i polského krále, Litvu a Bílou Rus.
S Janem Husem se seznámil za dob svých studií na univerzitě v Praze. Roku 1407 působil na pražské artistické fakultě. Tehdy se výrazně zasloužil o Dekret kutnohorský. Během svých cest zřejmě získal sympatie k pravoslavnému křesťanství, což ho vedlo k formulování odvážných tvrzení. Roku 1414 v Praze vystoupil proti zobrazování světců, Krista i Panny Marie. Svá slova pak demonstroval u sv. Jakuba, kde „lajny lidskými a nečistotami všudy jest zmazal“ údajně zázračný kříž. Jeroným byl velmi osobitý, učený, okázalý a světa znalý buřič. Nevíme jak, ale roku 1415 se ocitá v Kostnici. Po roce stráveném v nedůstojných podmínkách žaláře byl za své postoje, přihlášení se k Husovi i Wycliffovi odsouzen k smrti upálením. Stalo se tak 30. května 1416 na stejném místě, kde byl upálen Jan Hus.
Další literatura:
Čornej, Petr: Světla a stíny husitství, Praha 2011.
Šmahel, František: Husitská revoluce 1 - 3, Praha 1996.
