Rosslynská kaple: Jedna z největších evropských záhad. Proslavil ji film Šifra mistra Leonarda

Když jsem v roce 2000 poprvé navštívil Rosslynskou kapli nedaleko Edinburghu, bylo to okolnímu světu téměř neznámé místo. Přivedlo mě sem pár kusých zmínek o zvláštní výzdobě, svatém grálu a templářích. Tehdy u kaple nestálo žádné moderní návštěvnické centrum, turistů tu bylo pomálu a fotografovat se mohlo bez omezení, za což jsem dodnes vděčný. A pak přišel román Dana Browna The Da Vinci Code (Šifra mistra Leonarda), který vyvolal o kapli nebývalý zájem. Mnohé se změnilo, půl tisíciletí staré tajemství ale přetrvává.

Základní kámen mnoha hádankami a nejasnostmi opředené stavby byl položen L.P. 1446. Zakladatel kaple sir William St. Clair, 3. hrabě z Orknejí a jeden z nejmocnějších mužů skotského království, byl zasvěcencem středověké mystiky, fascinoval jej příběh o svatém grálu a věřil v ideu nebeského Jeruzaléma. Byl však zároveň obeznámen s pohanskými mýty, které dokázal organicky provázat s učením Ježíše Krista. Nelze vyloučit, že věděl i mnohé o tajemstvích templářského řádu, k němuž se v symbolice Rosslynské kaple několikrát odkazoval. Sir William sám navrhl podobu kaple, vytvořil i předlohy pro její výzdobu a zřejmě i plán celé stavby. Nepochybně šlo o velký a nanejvýš důležitý projekt zvláštního významu, v němž muselo být vše dokonalé a precizní.

Současná kaple měla být jádrem až pětkrát většího chrámu na půdorysu kříže, avšak kaple samotná, tak jak stojí v Roslinu dodnes, je zhmotněním Šalamounova jeruzalémského chrámu. Půdorys kaple odpovídá půdorysu 2. jeruzalémského chrámu, tzv. chrámu Herodova. O tom se lze přesvědčit pouhým porovnáním půdorysů obou staveb. Idea znovu vybudovaného Jeruzaléma prostupovala duchovní svět středověké Evropy a sir William se stavbou Rosslynské kaple pokusil ideu naplnit. S odkazy na nebeský Jeruzalém se setkáváme v kapli mnohokrát. Není to pouze půdorys, ale také velká západní zeď, chránící vnitřní svatyni. Původní západní zeď stojí v Jeruzalémě dodnes a je známá jako Zeď nářků. Její kopie chrání také svatyni uvnitř Rosslynské kaple. Bohužel, monumentální efekt byl narušen novodobou apsidou z 19. století, k západní zdi nevkusně přilepenou. Vnější vzhled Rosslynské kaple s mnoha věžičkami je pak zhmotněním vyobrazení nebeského Jeruzaléma ve středověké encyklopedii Liber Floridus z počátku 12. století.

Uvnitř kaple je celkem čtrnáct pravidelně rozmístěných sloupů, podpírajících stropní klenbu - symbolická nebesa. Dva z oněch čtrnácti sloupů se však od ostatních odlišují. Je to především jejich vzhled, který je činí výjimečnými a přeneseně pak i úloha sloupů, jakou ve svatyni hrají. Jsou totiž analogií dvou jedinečných sloupů, Boáze a Jakínu, které stály u vchodu do Šalamounova chrámu. Sloup Jakín je v Rosslynu reprezentován tzv. Mistrovským sloupem, štíhlým, pravidelným a ornamentálně zdobeným. Sloup Boáz je zastoupen tzv. Učednickým sloupem, který je překrásně zdobený třemi květinovými pásy a osmi draky ze severské mytologie na bázi. Oba tyto sloupy jsou na plánu půdorysu Rosslynské kaple na identickém místě jako na půdorysu 2. jeruzalémského chrámu. Je toho ale víc. Oba pilíře také symbolizovaly dva mýtické stromy, které bychom našli i v biblické Rajské zahradě. Učednický sloup představuje strom života a Mistrovský sloup je stromem poznání, což dohromady značí tajné vědomosti. A tajné vědomosti značí svatý grál, který byl podle legendy ukryt právě v Učednickém sloupu. Symbolem svatého grálu je také růže, kterou nacházíme v nesčetném množství na stropě Rosslynské kaple. Je zřejmé, že kromě zhmotnělé ideje nebeského Jeruzaléma, vytvořil sir William také kapli grálu, symbolu tajného vědění.

Už na první pohled se kaple svým vzhledem vymyká běžné sakrální architektuře. Ústřední oltář se sochou Krista byste hledali marně. Ať se v Rosslynské kapli pohnete kamkoliv, narazíte na nějaký symbol. Vedle symboliky křesťanské se objevují i ryze pohanské motivy. Velmi nápadné je to na výzdobě Učednického sloupu, který je obepínán nejen bujnými rostlinnými pásy, ale na bázi také osmi vzájemně propletenými draky. Již jsme o tomto sloupu mluvili jako o stromu života, analogii však lze nalézt také v severské mytologii. Zde hraje v uspořádání světa klíčovou úlohu strom Yggdrasil, který v severské mytologii představuje strom života a jako páteř vesmíru spojuje všech devět světů, včetně světa lidí a bohů. U jeho kořenů dlí drak, jenž strom obepíná. Stejně to vidíme i u Učednického sloupu v Rosslynské kapli.

Na stropě kaple, který je sám o sobě malým stavitelským unikátem, však hrabě St. Clair zanechal ještě jedno poselství. Mezi hvězdami je umístěna velká kamenná ozdoba, připomínající hrot šípu. Tento kamenný hrot míří přesně do středu kaple, na jeden konkrétní kámen. Toto místo je při porovnání půdorysů shodné se středem někdejšího jeruzalémského chrámu, kde podle tradice stávala archa úmluvy - věc nejsvatější ze svatých. Aby pozoruhodných zjištění nebylo málo, právě do tohoto středu ukazuje kamenná ozdoba, umístěná na stropě. Pokud se na shodném místě v Šalamounově chrámu ukrývala archa úmluvy, co asi skrývá podzemí Rosslynské kaple?

První čtyři roky byly budovány pouze základy stavby. Existenci neúměrně velkých základů potvrdil průzkum georadarem. Průzkum okolí odhalil, že základy sahají až pod hřbitov, který leží v blízkosti kaple. Stejným způsobem byl prozkoumán i vnitřek kaple. Pečlivý průzkum Groundscanem vyvrátil legendu o tom, že je Učednický sloup dutý a že rozhodně neskrývá svatý grál, ať už je to cokoliv. Naopak potvrdil staré zprávy o četných podzemních prostorách pod kaplí, a to nejméně ve dvou patrech. Co tyto prostory skrývají? Spisovatel Walter Scott v baladě na počest rodu St. Clair Píseň posledního minstrela líčí uložení dvaceti členů rodu do podzemí kaple. Nebyli pohřbeni v rakvích, ale uloženi na plochý kámen pouze v brnění. V uzavřeném, dokonale suchém podzemí, rozděleném na jednotlivé komory, leželi roslinští baroni netknuti, jako kdyby jen spali. Poslední průzkum staré zprávy potvrzuje.

Během průzkumu georadarem, jehož byl účasten i Andrew Sinclair, potomek slavného rodu, byly pod kaplí odhaleny velké dutiny, s největší pravděpodobností krypty. Radar rovněž detekoval kov v podzemí. Šlo o brnění pohřbených St. Clairů? Byla lokalizována také dvě schodiště a jedno odkryto. Následovaly tři schody, zbytky tří rakví, fragmenty kostí a hlavně mistrně zbudovaná masivní zeď. Bohužel neuspěl ani pokus proniknout do tajemství podzemí kaple s pomocí mikrokamery. Navršená suť a písek zapuštění sondy znemožnily. Tajemství Rosslynské kaple tedy zatím zůstalo neodhaleno. Že je ale v podzemí něco ukryto, je zřejmé.

Magický paprsek

Jeden z posledních objevů učinili Skotové Alan Butler a John Ritchie, kteří na základě místní legendy, jež vyprávěla o podivném světle, objevujícím se v kapli na den sv. Matouše, tedy 21. září. Na východní stěně kaple objevili stovky let zapomenuté okénko ve tvaru pětiúhelníku, kterým skutečně 21. září prochází světlo vycházejícího slunce. To je poté přetvořeno v rudě zbarvený paprsek, protínající příšeří kaple. Kdysi rudé světlo dopadalo na konkrétní místo na podlaze, avšak dnes je tajemné okénko z části zastíněno rosetovým oknem z 19. století. Objev způsobil nejen senzaci, ale také vyvolal další otázky. Jak hluboké musely být znalosti stavitelů kaple? Jaký je pravý význam paprsku a co se skrývá na jeho konci? Badatelé zjevně odkryli jednu z indicií, vedoucích nejen k pokladu v podzemí, ale i k pochopení celé stavby.

Rosslynská kaple je úžasnou syntézou křesťanského a pohanského, starého a nového, zjevného a skrytého. Sama o sobě je pokladem nevyčíslitelné hodnoty, který zůstává zahalen rouškou tajemství.

Další literatura:

Hrdina, Jan: Skotsko - Země dávných tajemství, Praha 2017.

Knight, Ch. - Lomas, R.: Klíč k Chíramovi, Praha 1998.

Sinclair, Andrew: Rosslyn, Praha 2007.

Wallace - Murphy, T. - Hopkins, M.: Rosslyn - Guardian of the Secret of the Holy Grail, London 2002.