Smrt knížete Václava. Úkladná vražda, nebo nešťastná náhoda?

Svrchovaným vládcem nad přemyslovským panstvím byl Václav nejpozději od roku 925, kdy došel uznání svých nároků a vzápětí se zbavil nevlastní matky Drahomíry, pravděpodobně hlavy opozice, kterou vykázal z Prahy mimo hlavní dění. Můžeme tušit, že se pokusil i o vlastní nezávislou politiku, která byla, stejně jako jeho ostatní skutky, motivována snahou zajistit své zemí větší slávu, prospěch a jasnou perspektivu do budoucna. Tento kurz ale usměrnil východofrancký král Jindřich I. Ptáčník zřejmě roku 929, když českému knížeti připomněl staré závazky jeho země vůči silnějšímu sousedovi. Nebylo to však formou pokoření knížete. Naopak, můžeme říci, že byl mezi oběma vládci nastolen korektní vztah. Dohoda zřejmě prospěla zemi, což se ukázalo později, avšak aktuální domácí poměry spíše zkomplikovala.

Dalších šest let Václavovy vlády, až do osudného zářijového dne roku 935, obklopuje hradba mlčení a vše, co bychom chtěli o těchto letech tvrdit, by byla čirá spekulace. Pojďme tedy trochu zauvažovat o možných zákrutách dějin Václavovy vlády. Legenda praví, že někdy v této době se Václav chtěl vzdát vlády a jako mnich odejít do Říma. Na straně jedné toto tvrzení legendistů dokonale zapadá do obrazu zbožného a světským životem znechuceného světce, avšak na straně druhé to nelze zcela odmítnout. Známe totiž i další případy z vládnoucích kruhů, kdy se tak stalo. Například roku 688 se vzdal vlády vládce Wessexu Caedwalla, aby v Říme získal křest a roku 709 odešel král anglické Mercie Coenred do Říma, kde se stal mnichem.

Pokud Václav odchod do Říma opravdu zvažoval, mohla být příčinnou deziluze z vývoje po roce 929, kdy se dohoda s Jindřichem mohla ukázat jako nepřínosná, navíc komplikující domácí vztahy s některými velmoži, přívrženci Boleslava a Drahomíry. Václav nakonec zůstal českým vévodou až do podzimu 935. Co bylo hlavní příčinnou sváru? Problém měl patrně dvě roviny. Část velmožů byla nespokojena s Václavovou vládou zejména proto, že nesouhlasila s odváděním poplatku říši. Zátěž pro domácí ekonomiku to jistě byla a mnozí v tom neviděli žádný přínos. Navíc tu svou roli mohl sehrát i Václavův autoritativní přístup. Tyto důvody nespokojenosti poskytly novou sílu kněžně Drahomíře, jež zůstávala nablízku syn Boleslavovi a společně s předáky opozice vyvíjela nemalé úsilí k oslabení autority knížete. Odpůrci však byli v menšině a otevřený odpor by je mohl stát některý z údů nebo i hlavu. Záměr uskutečnit převrat a prosadit na knížecí stolec Boleslava snad uzrával delší dobu. Čekalo se však na vhodný okamžik, kdy by mohl být proveden konkrétní čin – odstranění vládnoucího Přemyslovce.

Skupině kolem Boleslava a Drahomíry se naskytla příhodná šance na podzim roku 935. Tehdy kníže Václav objížděl se svou družinou hradiště a kostely, jak to bývalo za oněch časů běžné, aby nad jednotlivými úděly neztratil kontrolu. Jedním z takových hradišť, která patřila k důležitým sídlům přemyslovského patrimonia, byla také (Stará) Boleslav, kde sídlil Václavův mladší bratr. Revize proběhla patrně bez obtíží. Staroslověnské legendy praví, že ještě před odjezdem Václav navštívil mši, pak už ale spěchal zpět do Prahy. Že by měl důvod nezdržovat se přes noc v Boleslavově sídle? Bratr ho však uprosil, aby zůstal na slavnostní hostinu. Václav nakonec svolil.

Mohla dostat Boleslavova skupina ještě jiný impuls, který ji přiměl k útoku na knížete? Možná ano. Někdy na podzim 935, bohužel přesně nevíme kdy, byl chorobou trvale upoután na lůžko král Jindřich I. Ptáčník, potenciální Václavův ochránce. Zpráva o zdravotním stavu krále se mohla dostat i do Čech a poskytnout očekávanou příležitost. Pokud by opozice Václava odstranila a provedla v zemi převrat, nebyl tu nikdo akceschopný, kdo by do českých záležitostí vstoupil. Je tu však jeden nesoulad. Poslední Jindřichova listina je datována k 12. říjnu 935. Tehdy už ale měl být Václav dva týdny po smrti, neboť se jeho vražda datuje k 28. září. Došlo k Václavově vraždě jindy, než se uvádí? Mohl poslední Jindřichovu listinu potvrdit někdo jím pověřený? Vše je samozřejmě pouhá spekulace …

Václav zůstal na hostině po bratrově boku. Legendy dále vyprávějí, že původně mělo dojít k likvidaci knížete přímo na hostině, ale situace nebylo zrovna příhodná. Spiklenci proto museli improvizovat a připravit náhradní řešení. A nebo už ho dávno měli, protože si uvědomovali, jak moc riskantní krok je čeká. Navíc lze předpokládat, že na hostině nebyl Václav sám, ale že tu s ním hodovali i jeho družiníci, či mu alespoň byli na blízku. Václava prý dokonce jeden z jeho věrných varoval, že mu jde o život, ale kníže přesto na hostině zůstal a pronesl přípitek na počest sv. Michala. Možná nechtěl přikládat větší váhu varování před něčím, co bylo z jeho pohledu jen těžko myslitelné. Byl právoplatným vládcem, obklopen svou družinou, poddaní jej respektovali, země nebyla ohrožena a on sám měl dostatek sebevědomí k tomu, aby věděl, že se o sebe umí postarat.

Dva převraty už Václav zažil. Jeden po smrti svého otce, kdy mu bylo nevlastní matkou Drahomírou upřeno nástupnictví a během něhož přišla o život jeho pramáti Ludmila. Nepochybně bylo mrtvých více, možná se do šarvátky dostal i sám Václav. Druhý převrat naopak Václavovi dopomohl k vládě. Památkou na bouřlivé děje uplynulých let mu byla starší zhojená rána na hlavě, jak odhalil antropologický průzkum. Možná ale mohlo jít o šrám z některé z bitev. V každém případě měl Václav dostatek zkušeností. Uměl bojovat a jak rovněž odhalily jeho kosterní pozůstatky, byl nejen nadprůměrně vysoký, ale také dobré fyzické kondice a pevné muskulatury.

Co se odehrálo během noci, nevíme. Podle legendistů se právě pod rouškou tmy spiklenci dohodli, jak knížete sprovodí ze světa. Základním předpokladem bylo, že Václav půjde sám a neozbrojen brzy ráno na mši do zdejšího kostela sv. Kosmy a Damiána. Pokud by se rozhodl bohoslužbu vynechat, nebo by jej doprovázeli jeho družiníci, akce by byla ohrožena a spiklenci by od útoku upustili. Riziko bylo příliš veliké. Za úsvitu se však objevil osamocený kníže, mířící do kostela. Před vraty na něj čekal ozbrojený bratr Boleslav, ostatní zatím zůstávali ve skrytu. Všude byl klid. Václava bratrova přítomnost překvapila. Něco tu nebylo v pořádku. Podle legendistického znění Václav Boleslava pochválil za včerejší hostinu. Nervózní Boleslav, ať již odpověděl, či nikoliv, na Václava zaútočil mečem. Avšak kníže, mnohem zkušenější a zdatnější, bratrův útok odrazil, odzbrojil ho a srazil na zem.

První útok Václav ustál, přesile už čelit nedokázal. Odzbrojený Boleslav začal volat o pomoc, říká legenda. Dost možná se ani pomoci dovolávat nemusel. Ti, kteří byli dosud skryti a spor pouze pozorovali, nyní vyrazili ze stínů a knížete obklíčili. Únikové cesty byly odříznuty, jedinou naději na záchranu představovaly zdi kostela. Jenomže kněz měl své instrukce. Podle Kristiánovy legendy Boleslav přikázal, aby knížeti, „až bude přicházeti, zabránil vůbec vkročiti do kostela, aby snad nebyl vysvobozen od svých věrných bojovníků nebo komorníků, kteří se dosud na lůžku zdržovali, nebo od sběhnuvšího se lidu“.

Václav byl v pasti. První staroslověnská legenda praví: „Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva ďábli řečení Tira a Cesta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši …“

Kníže Václav zůstal ležet před dveřmi kostela v kaluži krve. Kdo byl hlavním viníkem? Pod vlivem pozdějších legend se synonymem Boleslavova jména stalo slovo bratrovrah. Byl Boleslav skutečně vrahem? Svou roli jistě sehrál, byl vraždě přítomen, samotný čin se stal na jeho hradišti a prospěch z Václavovi smrti měl především on. Smrtící rány však zasadili jiní, ať už se jmenovali jakkoliv. Byl Boleslav mozkem celé akce?

Legendy poměrně obšírně hovoří o jistém Hněvsovi, jenž byl patrně Boleslavovým pobočníkem, možná vychovatelem. Je tu ale ještě jedna osoba, která v celé kauze mohla sehrát nezanedbatelnou roli – kněžna Drahomíra. Už jednou stála u převratu. Kněžna Ludmila byla zardoušena z její vůle. Václav představoval překážku v cestě jejího syna Boleslava, navíc tu mohly existovat osobní neshody. Je pravděpodobné, že za vraždou Ludmily i Václava stála stejná skupina. Zda u toho byl roku 921 také Hněvsa, nevíme. Drahomíra však představuje logický svorník mezi oběma vraždami.

K čemu ve Staré Boleslavi ve skutečnosti došlo? Byl to atentát, který měl vést ke státnímu převratu nebo pouhá náhoda? I taková interpretace boleslavské vraždy se totiž nabízí. Jestli mělo jít o připravenou akci, skutečně by Boleslav svolil k vlastní diskreditaci bratrovraždou? Ano, i jiní Přemyslovci si razili cestu k moci vraždami a mrzačením, nikdy ale nebyli vykonavateli. Nebo byl plán připraven jinak, ale nevyšel a tak bylo nutné improvizovat? Představme si následující scénář:

Soumrak byl na dosah. Václav, unavený a hladový, vstoupil v doprovodu svých věrných do hodovní síně. Hostitel, jeho bratr Boleslav, už seděl v čele stolu. Vstal a pokynul bratrovi, aby se k němu připojil. Zábava byla hlučná, stoly překypovaly jídlem. Toho nedělního večera se hodně pilo. Možná až příliš. Nad ránem Václava probudil chlad. Hlavu měl těžkou, přece ale vstal, aby se vydal k ranní modlitbě. Vyšel z nízkého dřevěného domu a rozhlédl se. Všude byl klid, v úzkých ulicích mezi domy se převalovala mlha, jen neúnavné slepice přehrabovaly odpadky a hledaly něco na zob. Václav si to namířil známou cestou k malému zděnému kostelíku. Ušel sotva několik metrů, když mu cestu zastoupil bratr Boleslav. Zaznělo pár slov a už se mezi bratry rozhořela hádka. Boleslav na Václava vytasil meč, ohnal se po něm, ale zkušený Václav útok ustál, bratra odzbrojil a srazil ho na zem. Zaskočený Boleslav začal volat na pomoc své družiníky. Ti se seběhli a uviděli svého pána v ohrožení. Jali se jej tedy chránit. Václav tváři v tvář přesile zahodil bratrův meč a dal se na ústup. Doufal nalézt útočiště v nedalekém kostelíku, ale nestihl to. Byl ubit na dosah dveřím kostela…

Hypotéza náhodného zabití knížete Václava má v sobě několik logických rozporů. Přesto ji ale nemůžeme zcela odmítnout. Nikdo totiž neví, jak to bylo doopravdy.

Další literatura:

Charvát, Petr: Václav, kníže Čechů, Praha 2011.

Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců, Praha 1997.

Vaníček, Vratislav: Svatý Václav - Panovník a světec v raném středověku, Praha - Litomyšl 2014.