Článek
V létě roku 1795 objevil Daniel McGinnis na malém ostrůvku Oak Island tajemnou šachtu a spolu s dvěma přáteli začal kopat v malé prohlubni. Jejich první myšlenky patřili pirátskému pokladu, o kterém se domnívali, že je téměř na dosah. Opak byl pravdou. Zjistili, že šachta je čtvercového půdorysu s průměrem asi dva metry a že bude pravděpodobně hlubší než předpokládali. To se potvrdilo, když se dostali do hloubky šesti metrů a stále nic nenašli. Skrývá šachta vůbec něco? Práce jsou přerušeny na celých devět let.
Bezedná šachta
Roku 1804 se rozběhl nový pokus o průzkum celé šachty. Dělníci se postupně prokopali až do hloubky patnácti metrů, přičemž po každých třech metrech naráželi na vrstvu dubových kulatin utěsněných buď zvláštní mazlavou hmotou či kokosovými vlákny. První nález je čekal až v hloubce sedmadvaceti metrů, kde odkryli podivný zploštělý kámen, na němž byly vyryty zvláštní znaky, které nedokázali přečíst. Šlo snad o tajnou šifru? Je možné, že kámen mohl být klíčem k oné „třinácté komnatě“, ale jak už to bývá, po nějakém čase se po něm slehla zem, aniž by se ho podařilo dešifrovat. Jak se brzy ukázalo, Oak Island nechtěl vydat své tajemství levně – chtěl-li vůbec.
Replika kamene s tajemným nápisem, nalezeného roku 1804.
Dělníci dosáhli hloubky sedmadvaceti metrů. Zde však byli nuceni své snažení ukončit, šachta se totiž začala plnit vodou až po úroveň osmnácti metrů. Vzhledem k dostupné technice je nemožné vodu odčerpávat tak rychle, jak je zapotřebí. Ať se kopáči snaží sebevíc, hladina neklesá ani o centimetr a práce musejí být opět zastaveny. S téměř identickými problémy se potýká i další skupina Truro Company, která dělá pokrok alespoň v tom, že odhaluje perfektní systém zavodňovacích kanálů, jež přivádějí vodu do šachty z nedalekého zálivu. Píše se rok 1854 a také Truro Company nakonec krachuje. V neúspěšných pokusech se pokračovalo i v dalších desetiletích. Byly vyhloubeny desítky vedlejších šachet, které měly posloužit k průniku do původní šachty a nebo ještě lépe pod ní, aby konečně vyšly na světlo ony „tajné truhly s pokladem“. Vše bylo marné. Pokaždé, když už se zdálo, že je cíl na dosah, zmizel ve vodní temnotě jako ještěrka v trávě.
Překvapivá datace
V současnosti se Oak Island podobá švýcarskému ementálu. Je doslova provrtán desítkami různých šachet, ale ani jedna nepřinesla výsledky – s vyjímkou jediné. Ta byla projektem tzv. Tritonské aliance, jejíž vůdčí osobností je neúnavný Dan Blankenship, který na rozluštění tajemství Dubového ostrova pracoval téměř 50 let. Od roku 2006 pak jde v jeho stopách Rick Lagina. Během Blankenshipových výzkumů, vedených s pomocí průzkumných vrtů a radiových vln seizmografu zjistil, že v základní hornině ostrova se nacházejí podzemní jeskyně zatopené vodou.
Při zkušebních vrtech do hloubky šedesáti metrů se zároveň podařilo získat vzorky cementu, porcelánu, kovu a dřeva, jehož rozbor ukázal, že dřevo pochází nejméně ze 16. století – tedy konečně konkrétnější údaj. O čem to svědčí? Nepochybně o značném stáří stavby…
Dan Blankenship s kamerou, kterou použil roku 1971 při průzkumu šachty na Oak Islandu.
Šokující nález
Roku 1970 přistupuje Blankenship k vyvrtání téměř sedmdesáti metrové šachty o průměru patnácti centimetrů a nazývají ji vrt 10X. Pronikají až do dva metry vysoké jeskyně, pochopitelně zatopené a vrt následně rozšiřují tak, aby jím prošla televizní kamera. S její pomocí pak získají velice podivné záběry zvláštních předmětů s oblými obrysy trubkovitého a pravoúhlého tvaru, dle Blankenshipova vyjádření to jsou uměle vytvořené předměty, snad jakési bedny. Co však badatelům skutečně vyráží dech jsou záběry čehosi, co v těchto místech opravdu neočekávají: fragmenty lidské kostry! Jak se dostaly do takové hloubky a komu patří?
Podle pozdějšího vyjádření odborníků se skutečně jednalo o část lidské lebky a to velmi staré. Avšak další průzkumy již úspěšné nebyly. Do jeskyně se sice spustil potápěč, ale riziko bylo tak obrovské, že se muselo od výzkumu tímto způsobem upustit. A jako by toho nebylo málo, kletba ostrova znovu zapracovala. Celá šachta se zřítila sama do sebe. Výzkumy však pokračují i nadále a jak lze usuzovat z dosavadních Blankenshipových činů, nevypadá to, že by se chtěl vzdát. Podaří se mu kletbu zlomit a záhadu rozluštit? Od roku 2007 jsou mu v jeho úsilí nápomocni noví investoři, tzv. Michiganská skupina.
Schéma šachty a okolních prací na Oak Islandu.
Piráti, nebo templáři?
Kdo, kdy a co? To jsou otázky, které si badatelé v souvislosti s prapodivnou šachtou na Oak Islandu kladou nejčastěji. Odpovědí je mnoho a jedna je fantastičtější než druhá. Jedna z hypotéz předpokládá, že šachta je dílem pirátů, kteří zde ukryli své pohádkové poklady, naloupené na cenným zbožím přeplněných španělských lodích, plujících z Latinské Ameriky. Dokonce se mluví o pokladu proslulého kapitána Kidda. Má to ale jednu slabinu. Piráti neměli dostatečné zkušenosti, čas ani disciplínu na to, aby vybudovali něco tak velkolepého.
Druhá z nejpopulárnějších hypotéz hovoří o tajném úkrytu, který zbudovali templářští rytíři pro vzácnou relikvii, kterou měli přechovávat. Je prokázáno, že oblast dnešního Nového Skotska a přilehlé lokality navštívili skotští rytíři už na konci 14. století, a že se zde zdrželi déle než rok. Zároveň disponovali vším, co chybělo pirátům. Měli znalosti, zkušenosti, disciplínu i dostatek sil a času pro zbudování tak důmyslného díla, jakým šachta na Oak Islandu je. Jenomže ani to nemusí nic znamenat…
Další literatura a zdroje:
Hrdina, Jan: Skotsko - Země dávných tajemství, Praha 2017.
Kirchner, Gottfried: Terra X - Výpravy do neznáma, Praha 2000.
