Vraždou ke sjednocení aneb Vybíjená v nejvyšších kruzích

V souvislosti s vraždou knížete Václava se nabízí pozoruhodná paralela v osudu anglického krále Edwarda Mučedníka. I on byl zákeřně zavražděn a poté kanonizován za svůj příkladný křesťanský život. Obdarovával prý chudé a žil životem světce. Mladý Edward, nejstarší syn krále Edgara, byl po otcově smrti zvolen z vůle tradičního sněmu šlechticů a duchovních anglickým králem. Proti však byla jeho nevlastní matka Ælfthryth, která chtěla na trůn prosadit svého vlastního syna Æthelreda. Krátce po Edwardově nástupu v zemi vypukl hladomor, což vedlo některé vlivné šlechtice k útokům na kláštery, jejichž půdu obdrženou od předchozího krále chtěli získat pro sebe. Edward však pevně stál při církvi a hájil její právo. Proto se někteří šlechtici rozhodli krále odstranit a na trůn dosadit jeho mladšího bratra.

Příležitost přišla v březnu 978, kdy mladý král vyrazil na lov a cestou zpět se rozhodl navštívit svého mladšího bratra, jenž žil se svou matkou. Do hradu Corfe přijel sám. Uvítala jej nevlastní matka Ælfthryth a nabídla mu pohár medoviny. Zatímco ještě seděl v sedle a pil, jeden z královniných družníků ho zezadu probodl. Edwardovy ostatky byly již následujícího roku slavnostně přeneseny do opatství v Shaftesbury a roku 1001 znovu pohřbeny na významnějším místě opatství. Tehdy byl Edward Mučedník svatořečen.

Ne vždy vedlo vraždění ke svatosti, o to větší ale mohlo mít efektivitu. Roku 841 definitivně vyřešil dynastické spory v dnešním Skotsku král Kenneth Mac Alpin (gael. Cináed mac Ailpin). Zemi tehdy ovládala dvě dominantní etnika – irští Skotové a domorodí Piktové. Ti mezi sebou vedli nekonečné války o svrchovanost nad zemí. Kenneth Mac Alpin, po otci Skot a po matce Pikt, se rozhodl věc vyřešit jednou pro vždy. Poté, co porazil Pikty v bitvě, pozval jejich krále Drusta IX. a dalších sedm předáků na hostinu, kde měl být dohodnut mír. Když se však Piktové dostavili, byli lapeni do pasti a do jednoho pobiti. Tak vzniklo sjednocené království Alba, dnešní Skotsko. Alespoň podle pozdějších zpráv… Skutečnost možná tak dramatická nebyla.

Skotský způsob nastolování králů vycházející z odkazu Kennetha Mac Alpina byl narušen počátkem 11. století, kdy v rukou třímal otěže vlády osmý král z Alpinovi linie Malcolm II. Ten se rozhodl, že poruší starý systém a zachová následnictví po vlastní rodové linii. V tomto sporu nechal roku 1005 zavraždit svého předchůdce Kennetha III. Vraždy tehdy nebyly ničím neobvyklým, naopak byl to běžný způsob, jak řešit spory o moc. Ze čtrnácti skotských králů, kteří vládli v letech 943 - 1097, zemřeli jen čtyři nenásilným způsobem.

Vraždou byla roku 980 sjednocena také Kyjevská Rus, když po několikaletých sporech o moc odstranil kníže Vladimír I. svého staršího bratra Jaropolka, který se již dříve ujal vlády vraždou bratra Olega.

O českém knížeti Boleslavovi I. se obecně soudí, že se českého knížecího stolce zmocnil vraždou bratra Václava. Tento scénář se vší barvitostí přiživily křesťanské legendy o mučednické smrti knížete, až by z toho měl člověk pocit, že šlo o výjimečně hanebný a vskutku ojedinělý zločin. V daných souvislostech ale nebyl Boleslav I. ani zdaleka tak zlověstnou postavou. Jeho vnuk Boleslav III. rozkázal svého mladšího bratra Jaromíra vykastrovat a nejmladšího bratra Oldřicha zabít. Zatímco Jaromír neunikl, Oldřichovi se podařilo vyváznout.

Aby toho nebylo málo, nařídil Boleslav III. první vraždění Vršovců, čímž Vršovce utvrdil v jejich nenávisti vůči Přemyslovcům. Byli to potom naopak Vršovci, kteří stáli za vraždou bezmocného knížete Jaromíra roku 1035, „když onen slepec seděl na záchodě v hodině noční, vyprazdňoval břich, proklál ho ostrým oštěpem zezadu až do útrob břišních“. Vršovci také patrně stáli za vraždou knížete Břetislava II. roku 1100 a knížete Svatopluka roku 1109. Svatoplukovo zabití bylo nepochybnou odvetou za třetí vyvraždění Vršovců, kdy roku 1108 bylo z rozkazu knížete zlikvidováno údajně na 3 000 členů rodu.

Vybíjená v nejvyšších kruzích se hrála i ve Velkomoravské říši. Kníže Rostislav, znepokojen ambicemi a politikou synovce Svatopluka, jej hodlal vlákat do pasti a odpravit, byl to ale nakonec Rostislav, kdo byl Svatoplukem roku 870 lapen a odstraněn. Za podporu křesťanství byl Rostislav pravoslavnou církví prohlášen za svatého. Podobný osud měli již dříve i králové na Západě.

Roku 523/4 byl v rámci mocenského boje mezi Franky a Burgundy zavražděn burgundský král Sigismund (Zikmund) svým bratrancem Chlodomerem, jedním ze čtyř synů Chlodvíka I. a spolu s ním i jeho žena a děti. Všichni pak byli svrženi do studny. Krátce poté se stal Sigismund svatým a jako takový nabyl velkého významu pro České království roku 1366, kdy jeho ostatky přenesl do Prahy Karel IV. a učinil z něj zemského světce a patrona. Zrádně zavražděn na lovu byl roku 679 i francký král Dagobert II., jenž byl v 11. století prohlášen za svatého, podobně jako jeho otec Sigebert III., velký zakladatel klášterů, kostelů a nemocnic.

Další literatura:

Collins, Roger: Evropa raného středověku 300 - 1000, Praha 2005.

Charvát, Petr: Zrod českého státu, Praha 2007.

Třeštík, Dušan: Vznik Velké Moravy, Praha 2001.