Zakladatel Karel IV.: Stál u zrodu šesti univerzit, devíti hradů a Prahu učinil evropskou metropolí

Ještě jako kralevic a markrabě moravský položil Karel roku 1344, společně s dlouholetým přítelem Arnoštem z Pardubic a svým otcem, králem Janem Lucemburským, základní kámen katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, a to v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavním architektem byl v počátcích francouzský architekt Matyáš z Arrasu, avšak po jeho smrti převzal vedení stavby pozdější Karlův dvorní architekt Petr Parléř. Traduje se, že do Prahy přišel velmi mladý, a aby mu byla svěřena stavba takového významu, musel mít za sebou podporu a zkušenosti významného stavitelského rodu, z něhož Parléř pocházel. V katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. parléřovského typu.

Klášter Emauzy, zvaný též Na Slovanech, založil Karel IV. v listopadu 1347 díky privilegiu papeže Klementa VI. pro řád slovanských benediktýnů. Roku 1371 pak u kláštera založil ještě kostel zasvěcený Panně Marii, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům. O Velikonocích roku 1372 proběhl obřad zasvěcení chrámu a kláštera pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi a za účasti dvou říšských kurfiřtů, několika biskupů, samozřejmě Karla IV. a jeho syna Václava. Aby Karel zdůraznil význam stavby, prosadil vysvěcení pražským arcibiskupem na úkor papežské vyslance.

Praha byla v Karlově době rezidencí králů. Založením Nového Města pražského roku 1348 se Karel IV. snažil učinit toto sídlo jedním z největších měst tehdejšího křesťanského světa. Jeho plán se později ukázal být trochu nad možnosti království, nelze ale vyloučit, že Karel IV. počítal s přílivem nových obyvatel nejen z českého prostředí, ale i ze zbytku říše. To ale zhatila morová epidemie. V počátcích existence Nového Města pražského se měšťané potýkali s nevolí obyvatel Starého Města, kteří se vznikem Nového Města cítili ohroženi. Díky Karlově snaze koncentrovat řemesla v Novém Městě a daňovým úlevám se však mnoho staroměstských měšťanů stalo významnými investory, kterým rozvoj přinášel zajímavý zisk. Spolu s Novým městem vznikla i významná náměstí; Václavské náměstí, původně Koňský trh a Karlovo náměstí, původně Dobytčí trh. Obě prostranství byla součástí Karlovy velkolepé koncepce města.

Karlovo náměstí vzniklo jako centrum jižní části Nového města. Východní částí náměstí probíhala jedna z nejstarších pražských komunikací, Vyšehradská cesta, která spojovala Vyšehrad s Pražským hradem, a jež byla součástí původní Královské cesty. Na projektování náměstí se král osobně podílel. Bylo pojato tak velkoryse, že je doposud největším náměstím v Evropě. Obchodovalo se zde s obilím, uhlím, dřívím, rybami nebo dobytkem. Za Karlovy vlády zde byly každoročně vystavovány korunovační klenoty, jinak uložené na Karlštejně, při té příležitosti se zde konaly trhy. Mezi nejstarší budovy patří Novoměstská radnice. Za vlády Karla IV. se Praha postupně stala jednou z největších metropolí Evropy, svého času dokonce větší než Londýn.

Již král Václav II. se neúspěšně pokusil o založení nové univerzity v Praze. Ve střední Evropě dosud chyběla univerzita, která by se mohla rovnat pařížské Sorbonně nebo univerzitám v Bologni a Neapoli. Proto se Karel IV. rozhodl takovou univerzitu založit i v Praze. U založení univerzity stály tři zakládací listiny: první, vydaná papežem Klementem VI. roku 1347, zaručovala pražské univerzitě stejné výsady, jaké byly obvyklé na jiných univerzitách, ve své podstatě zakládá univerzitu se čtyřmi fakultami.

Druhá listina, vydaná 7. dubna 1348, výslovně uvádí, že univerzita je určena domácímu obyvatelstvu, a že svůj vzor má mít v Bologni a v Paříži. Tu král nechal schválit českou šlechtickou obcí. Třetí listina, tzv. eisenašský diplom Karla IV., byla vydána 14. ledna 1349 a vedle opakování dřívějších akademických svobod zmiňuje i osvobození od daní a poplatků. Svým založením byla tedy univerzita zemským ústavem, který měl stejnou měrou sloužit jak Karlovým českým poddaným, tak všem obyvatelům říše.

Nedobytný králův hrad

Z množství hradů, které Karel IV. nechal postavit nebo přestavět, je bezpochyby nejvýznamnější Karlštejn. Založil jej 10. června 1348 na strmém vápencovém ostrohu poblíž řeky Berounky, 30 km jihozápadně od Prahy. Hradu připadla úloha bezpečné schránky korunovačních klenotů a nejcennějších relikvií římské říše. Hrubá stavba Karlštejna trvala více než deset let, vnitřní úpravy kaple svatého Kříže, která je díky svému obložení malbami světců mistra Theodorika unikátní, trvaly až do roku 1365.

Hradní opevnění mělo ve své době odolat jakýmkoliv útokům, a to se skutečně potvrdilo v roce 1422, kdy Karlštejn marně obléhali husité. Na konci 16. století byly z příkazu císaře Rudolfa II. opraveny poškozené hradní budovy, ale přesto v té době již započal postupný úpadek Karlštejna. Dnešní podobu hrad získal při puristické úpravě v letech 1887-1899. Základní stavební plány navrhl profesor Friedrich Schmidt, s přihlédnutím ke stanoviskům dalších odborníků však byly pozměněny Josefem Mockerem, který současně vykonával vrchní dohled nad probíhajícími pracemi.

Nebyl to ale jen Karlštejn. Karel IV. stál také u zrodu hradů Kašperk (Karlsberg), Radyně (Karlskrone), Hrádek u Purkarce (Karlshaus), Kunžvald, Tepenec (Karlsburg) a zahranicemi to pak byl německý Lauf, toskánský Monte Carlo a Karlsfried na cestě z Čech do 6itavy a Lužice.

Přibližně na místě původního kamenného Juditina mostu, který byl roku 1342 stržen z velké části povodní a bylo jej nutné nahradit pevnějším, nechal Karel vystavět most nový a větší. Na dochované části pilíře Juditina mostu je dosud zazděna podoba vousatého muže „Bradáče“, podle níž byla měřena výše vody. Stavbou byla pověřena huť mistra Oty, později však realizaci stavby převzal stavitel Petr Parléř, jehož dílem je i návrh Staroměstské mostecké věže.

Základní kámen mostu o šestnácti obloucích, délce 515,76 metru a šířce 9,4 metru byl položen Karlem IV. 9. 7. 1357 přesně v 5 hodin a 31 minut. Bylo to prý z toho důvodu, že tomuto datu zrovna odpovídala příznivá konstelace (konjunkce Slunce se Saturnem). Současně datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět. Tedy 1-3-5-7-9-7-5-3-1. Stavbu mostu dokončila katedrální huť roku 1402, celých čtyřiadvacet let po Karlově smrti. Přesto je doloženo, že pohřební průvod Karla IV. přecházel již po plně funkční konstrukci. Karlův most je druhým nejstarším kamenným mostem v Čechách, sochy světců jej ozdobily až v době baroka, převážně v 18. století.

Rozkvět vinařství v českých zemích je spjat zejména s vydáním nařízení Karla IV. o zakládání vinic. To bylo vydáno 16. února 1358 pro Prahu a 12. května 1358 pro ostatní královská města. V nařízení se praví: „Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji: … Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni do vzdálenosti 3 míle kolem Prahy.“ Záměrem císaře bylo mimo jiné podporou vinařství umožnit rozvoj finančně zajímavého odvětví. Kolem královských měst byl v polovině 14. století dostatek nepříliš využívané půdy a vydání králova nařízení umožnilo tuto půdu obhospodařovat. Navíc vytvořilo pracovní příležitosti pro městskou chudinu.

Za panování Karla IV. bylo rovněž založeno roku 1349 město, které dnes známe jako Karlovy Vary. Podle legendy sám Karel IV. objevil karlovarské prameny při lovu jelena, nechal zde tedy založit Horké Lázně u Lokte, které byly později přejmenovány právě na Karlovy Vary. Roku 1370 udělil král městu svobody a práva jako jiným královským městům, navíc s výsadami lázeňských měst.

Císař Karel IV. nechal také zbudovat z místní petřínské opuky v letech 1360 až 1362 tzv. Hladovou zeď. Bohuslav Balbín píše, že „Karel proto tak činil, aby milované město rodné před úkladem nepřátel ochránil a též proto, aby lidu pražskému, hladem právě strádajícímu, výživy poskytl. Císař nazýval dělníky na stavbě zaměstnané svou vřele milovanou rodinou. Každodenně k lidu na Petříně pracujícímu sám docházel. Oblékna pak haleny dělnické sám, Karel při stavbě pracoval po několik hodin denně.“ Takovéto sociální vyprávění je pouhou fikcí, neboť stavba měla jednoznačně obranný účel a hlad vypukl až v době, kdy opevnění bylo rozestavěno. Zeď měla několik bastionů, ale ty se nedochovaly.

Karel IV. nebyl jen významným kulturním mecenášem a zadavatelem staveb v Čechách. Obdobné snahy a stavitelské úspěchy měl po celé Evropě. V Rense, městě na rýnském poloostrově, kde byl Karel IV. 11. července 1346 zvolen římským králem, byl postaven roku 1376 památník zvaný Královský stolec. Karel IV. se zapsal do dějin také založením univerzit v Arezzu, Pavii, Lucce, Orange a Ženevě, jiným evropským univerzitám udělil privilegia. Nedaleko Norimberku v městečku Lauf na řece Pegnitz zřídil českou mincovnu a vybudoval hrad Wenzelsburg. V něm bylo objeveno na 130 erbů českých pánů, příslušníků Karlova dvora.

Další literatura:

Kuthan, J. - Royt, J.: Karel IV.: císař a český král - vizionář a zakladatel, Praha 2016.

Šmahel, František – Bobková, Lenka (eds.): Lucemburkové, Praha 2012.

Stejskal, Karel. Dějiny umění - Umění na dvoře Karla IV., Praha 2003.

Žůrek, Václav: Karel IV. Portrét středověkého vládce, Praha 2018.