Článek
Mládí neměl snadné. Matka zemřela v jeho čtyř letech - bylo jí jenom 26. Otec se už znova neoženil a staral se o tři děti, s výchovou mu pomáhala teta. Žili velmi skromně, takže na studium střední školy - pokud by na ni měl intelekt - mohl zapomenout. Vyučil se tedy zámečníkem a stal se z něj proletář. V komunistické straně se začal angažovat v sedmnácti letech. Byl aktivní na schůzích, šířil propagandu i mezi lidmi, kteří mu naslouchali.
Byl přesvědčivý řečník, mluvil, jak mu „zobák narostl“. Stranické práci věnoval veškerý čas. Jako mladý přežil svou smrt. Když měl jako strojník na starost vytápění budovy, došlo z neznámých příčin k výbuchu. „Hořely mi ruce i šaty. Vyběhl jsem rychle ven, tam popadl konev s mlékem, pil a zároveň se snažil uhasit plameny. Naštěstí ještě nebyly velké, vyvázl jsem bez větších následků,“ zavzpomínal později.
Po nástupu nacistů se aktivně zapojil do odboje. V roce 1941 byl zatčen gestapem a poslán do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dožil osvobození. V té době už byl ženatý, s manželkou, Boženou, se znali od dětství. Po dobu jeho uvěznění se musela sama starat o syna Antonína, což neměla lehké, musela vykonávat podřadné práce, ale zvládla to. Byla mu vždycky oporou, rozuměli si i ideologicky. Oba byli přesvědčiví marxisté - leninisté.
Prosadil u funkce presidenta oslovení soudruh, jeho předchůdci používali slovo pan. Jeho žena se na Pražském hradě necítila dobře. Vyhýbala se veřejnému životu, soustředila se na to, že mu vedla domácnost. Politicky se nijak neprojevovala. V srpnu 1968 ale osnovala schůzku, během níž ona a další stále žijící první dámy - Marie Zápotocká a Hana Benešová - podepsaly tvrdě odmítavé stanovisko k sovětské okupaci a poslali ho státním orgánům!
Nevěděla, co si počít s penězi, které choť vydělával, navíc vše dostávali zdarma. Neměli záliby, ničemu se nevěnovali. Výsledkem bylo, že si Antonín drasticky snížil mzdu. „Při nástupu činil plat prezidenta 240 tisíc měsíčně. Mně se to zdálo přehnané, prosadil jsem zkrácení na 170 tisíc. Chtěl jsem jít ještě níž, ale soudruzi v předsednictvu protestovali, že nemám právo kazit svým následovníkům jejich mzdu,“ vyprávěl později.
Většinu peněz vracel do stranické pokladny! V roce 1960 inicioval změnu názvu státu na Československou socialistickou republiku a státního znaku, kde vystřídala korunu nad lvem rudá hvězda. Při této příležitosti vyhlásil rozsáhlou amnestii, poměrně velkoryse zahrnovala i politické vězně, zrušil Pomocné technické prapory neboli pétépáky. Také prohlásil, že socialismus u nás už zvítězil. Došlo pak ke značnému uvolnění poměrů.
Jeho syn Antonín mezitím nastoupil do podniku zahraničního obchodu, Artie. Zabývala se obchodem s kulturními statky, starožitnostmi, tedy na Západě žádaným luxusním zbožím. Odmítal, že by šlo o protekci.„Táta ji neměl rád, při nástupu jsem do kádrového dotazníku jako jeho povolání uvedl státní zaměstnanec. A já taky začínal jako obyčejný kmán. Teprve po jedenácti letech usilovné práce, jsem se dostal do funkce generálního ředitele.
Já s ním také nikdy nebyl v zahraničí, nebral mě s sebou a vysvětlil to tak, že tam nemám co pohledávat, protože nejsem stranický funkcionář. Když jsem si opatřil dům, smál se mi, že jsem majitel realit. K tomu neměl vztah.“ Antonín Novotný se stal kvůli nevzdělanosti častým terčem posměchu, nechával si ve svých projevech přepisovat cizí výrazy foneticky, protože by je jinak nezvládl vyslovit a stal se směšným.
I tak se do něj lidová tvořivost ráda trefovala. Když v jednom projevu slíbil, že „maso bude vbrzku“, vznikl vtip, kde Brzko leží. Neměl rád intelektuály, cítil se vůči nim méněcenný. Na druhou stranu nebyl až takový hlupák, hendikep, co se týče nevzdělanosti, si připouštěl a naslouchal těm, kdo se nad něj nepovyšovali. V druhé polovině šedesátých let se tak úzce spřátelil se spisovatelem a scénáristou Janem Procházkou, začali si dokonce tykat.
Měl na něj pozitivní vliv, díky jemu byly do kin uvedeny či natočeny filmy, které by jinak nedostaly nejmenší šanci. I když, podle Janova svědectví, často při neveřejném promítání vzteky lezl po stropě, nakonec je povolil. Vznikla tak pověstná Československá nová vlna, katapultovala na vrchol tvůrce jako byl Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Evald Shorm, Vojtěch Jasný. Šlo o jedno z nejplodnějších období naší kinematografie.
V roce 1965 se přes odpor starých struktur zasadil o přijetí převratných reformních návrhů ekonoma Oty Šika, označených později za kontrarevoluční. Byl chráněnec Chruščova. Po smrti Zápotockého se stal favoritem na prezidenta Viliam Široký, jenže on to změnil. Když ho pak svrhnul Brežněv, nastaly komplikace. Neměli se rádi, v boji o moc totiž podporoval rivala, Kosygina. A měl odvahu se mu postavit, rezolutně odmítl jeho plán na přítomnost sovětských vojsk na našem území!
K tomu došlo paradoxně až po nevydařeném experimentu se socialismem s lidskou tváří. S ním přišel Alexandr Dubček, jeho nástupce v čele strany. To si bral hodně osobně, hlavně proto, že nesnášel Slováky. Když už tam musel cestovat, spal na Moravě. Podle něj nebylo politicky, ani kulturně na sebeuplatnění slovenského národa žádné místo. Omezil proto i pravomoc Slovenské národní rady. Když jeho ženě nabídla Matice slovenská dary, řekl jí: „Božka nic neber, jedeme domů.“
V roce 1960 pronesl na Valném shromáždění OSN i na západě oceňovanou řeč, samozřejmě nešlo o jeho dílo, až na některé myšlenky. Časopis Stern uveřejnil anketu, v níž byl zvolen nejpohlednější hlavou státu na světě a dostal přezdívku Schöne Tonny (Krásný Tony.) Zajímavě se zachoval, když se postavil proti kambodžskému komunistickému diktátorovi Pol potovi a udělil azyl synovi svrženého monarchy, Norodomu Sihamonimu, žil u nás od roku 1962 do roku 1975. Dnes je král a jediný panovník na světě, který mluví plynně česky.
Antonín Novotný nebyl zcela jistě bez chyb. Věrnost komunistickým myšlenkám měl vždy na prvním místě, opovrhoval Západem, o kterém si myslel, že je dekadentní, demogracie, jak toto slovo vyslovoval, pro něj představovala prázdný pojem. Když spisovatel Vladimír Škutina řekl v hospodě u Jelínků, že je vůl, gauner a vyložený despota, odseděl si za to osm měsíců. Kumuloval ve svých rukách veškerou moc, jako prezident i první tajemník ÚV KSČ měl dvě nejvyšší funkce ve státě.
Na druhou stranu lze konstatovat, že jeho vláda nebyla vůbec ničím proti extrémně tuhém režimu, který přišel v sedmdesátých letech, tehdejší čistky se daly - až na rozsudky smrti - přirovnat k neblahým padesátým létům. Nebyl trapnou loutkou, jako jeho nástupce Ludvík Svoboda - zejména ve druhém funkčním období - dokázal se ozvat i v Kremlu. Zemřel 28. ledna 1975, jeho žena ho následovala krátce poté. Je pohřben na Malvazinkách.
Zdroj: https://denikn.cz/1500775/tata-z-hradu-jake-byly-osudy-deti-ceskoslovenskych-prezidentu/
https://www.totalita.cz/vysvetlivky/o_novotnya.php
https://plus.rozhlas.cz/vsechno-zna-vsechno-vi-je-soudruh-novotny-6541539
