Článek
Vládce věčného města v letech 211 až 217 Marcus Aurelius Severus Antoninus, kterému se tajně přezdívalo Caracalla (podle galského pláště s kapucí, který rád nosil) se ovšem rozhodl dát svým poddaným mnohem praktičtější dárek - veřejné lázně.
A nejen tak ledajaké, architekti se vytáhli a vymysleli mamutí stavbu, která se rozkládala na ploše 150 000 m2. Na rozdíl od jiných vládců, kteří mysleli jen na sebe a své blízké, byly lázně přístupné každému a v dobách největší slávy se v nich mohlo pohodlně koupat, případně využívat skvostného vybavení naráz až 1 600 lidí! A že měli z čeho vybírat!
Byly tu kryté a nekryté bazény, ponorné místnosti s horkou vodou, parní koupele, odkud se odcházelo do frigidaria, což byl bazén na ochlazení, podobný jako při sauně. Ale to nebylo ani zdaleka všechno. V zázemí nescházely tělocvičny, poblíž i stadión, šatny byly bohatě zdobené, věřící mohli využít baziliku, vzdělanci zase knihovny.
Nacházely se tu i obchody - s potravinami, vonnými oleji, či sexuálními pomůckami. Milostné hrátky se odehrávaly běžně v odpočívárnách, ale i při různých očistných kůrách, sloužila tu celá „armáda“ masérů, někteří si přivydělávali i prostitucí.
Lázně byly pro čistotné Římany nejdůležitější místo. Domlouvaly se v nich obchodní záležitosti, plánovala spiknutí. I proto se dával důraz na výzdobu, těm Caracallovým vévodily fresky, mozaiky, sochy, většina míst byla obložena mramorem, kamenné vany z jediného kusu žuly či jiného nerostu jen zářily.
Délka pobytu nebyla nijak omezena, svobodný Říman mohl strávit v lázních celý den a hodně z nich to také dělalo, zvlášť ti, co městem jen projížděli. Architekti mysleli na všechno, sklepy a chodby se větraly, aby dřevo neplesnivělo.
Byly tu i vysoké stropy, aby se do nich vešly povozy tažené koňmi s nákladem dřeva. I když ženy hrály ve starém Římě spíš podřadnou roli, Caracalla byl pokrokový a chtěl dopřát lázně i jim. Pochopitelně chodily v jinou dobu než muži.
Stavební raritou se stala jeden a půl kilometru dlouhá síť chodeb a sklepů, sloužily pro vytápění a rozvod vody, která neustále protékala. V zimě, ta v Římě není moc krutá, se vytápěly horkým vzduchem, proudil obvykle pod podlahou, ale ve stěnách, i stropech.
Poblíž lázní stálo i divadlo, myslelo se nejen na potřeby těla, ale i ducha. Byly v provozu nepřetržitě do roku 537, kdy Řím ovládli barbarští Gótové. Ti zničili pro ně nezbytný přívod vody. Zkázu dokonalo při zemětřesení v roce 847, kdy se sesunuly klenby a z monumentálního komplexu zbylo torzo. Přesto ho dodnes obdivují turisté z celého světa, konají se tu koncerty i společenské akce.
Zdroj: https://www.coopculture.it/en/poi/baths-of-caracalla/
https://smarthistory.org/baths-of-caracalla/
https://caracalla.eu
