Článek
Oslovil ho tak před spolužáky, mezi kterými byl Karel Heřmánek či Jiří Bartoška s tím, že vypadá jako typická „Janžurka“, ale proč si to myslel a co tím mínil, možná nevěděl ani on sám, prý to ale znamenalo ve valašském nářečí houští a mělo to souvislost s knírem, který nosil od osmnácti let.
I když se Pavel narodil na Vyškovsku, ve Valašském království je ministr všeho, na rozdíl od ostatních, co jsou ministři něčeho a myslí si, že všeho. Nebojí se žádné práce, dědeček byl kovář, otec modelář, on je vyučený švec. Dokonce si navrhl a ušil boty, co poté dlouho nosil. Jeho touhou ovšem bylo být hercem, a to se mu povedlo.
„Já netoužil po velkých, dramatických rolích, můj cíl nebyl Hamlet, jen bavit lidi, rád hraju pro děti, je to nejupřímnější publikum, nic totiž nepředstírají. Když se jim něco nelíbí, zívají, nebo odejdou, pokud tam nejsou s učitelkami.“ Svěřuje se.
Snaží se žít aktivně, už od mládí hraje tenis. V padesáti přestal kouřit. Vysvětloval to tím, že odhulil třicet let a navíc mu cigarety nijak moc nechutnaly. Pokud jde o zdraví, doufá, že že má geny po babičce, ta se dožila 96 let. „A to tady mohla být, déle, jenže se rozhodla, že už ji život nebaví. Tak se se všemi rozloučila a usnula navěky. To byl moc krásný konec,“ líčí svůj zážitek Pavel Zedníček.
V milostných vztazích je a vždy byl romantik: „Když vám v pubertě dala holka pusu, bylo to, jako by se vám rozpouštěl mozek v hlavě – pokud byl tedy vůbec přítomen. Na to nezapomenete do konce života, ani když k ničemu víc nedošlo, kam se hrabe nějaký porno. Všichni u něj navíc řvou jako divadelní herec u výplaty!
Já, protože jsem z filmové branže, tak si vždy představím, jak se moc usilovně snaží souložit a přitom na ně čumí osvětlovači, „režisér“ jim dává pokyny, kameraman se kolem nich plazí a hledá vhodné záběry. Dost mě to pobaví.“
Pavel je podruhé ženatý. S moderátorkou a scénáristkou Hanou Kousalovou, s níž se seznámil v roce 2003, na svatbu nepospíchali, až v roce 2017 je na Floridě přímo na pláži oddal syn Waldemara Matušky. Vlastní děti nemá, Lucii Zedníčkovou (Pokornou) adoptoval v prvním manželství s Tatianou Staudecherovou v jejích osmi letech.
Poté, co se s ní rozvedl, jejich vzájemný vztah dost vychladl, ale časem se stabilizoval. Za syna vždy považoval synovce Jakuba, s kterým i vystupoval. Jeho tragická smrt při autonehodě ho hluboce zasáhla, bylo mu jen 27 let.
To byla zároveň událost, která narušila jeho pozitivní myšlení a bohužel i podpořila jeho motto: „Lidi sů svině, doba zlá, je hanba vystřízlivět.“ Šlo pochopitelně o nadsázku, ale nijak se netají tím, že má rád slivovici.
„I profesor Pirk řekl, že její malý panák po ránu a druhý před spaním zdraví neuškodí. Ale na druhou stranu občasná, a to slovo zdůrazňuju, opilost je dobrá, naučí vás totiž pokoře. Pod vlivem si připadáte nejdřív jako pán světa a druhej den hekáte v posteli se slepenou hubou a je vám blbě,“ líčí Pavel Zedníček svoji filozofii a pokračuje.
„A taky si vezměte, kolik šťastných manželství vzniklo díky tomu, že se nesmělej chlap po pár sklínkách odvázal a šel vyznat lásku dámě svého srdce. A když udržíte lehkou špičku, máte spoustu vzpomínek – o ty vás může připravit jenom pan Alzheimer. Jde o rovnováhu. Opít se do němoty není umění, to zvládne každej blbec, ale udělat si jen dobrou náladu, to je ten pravej kumšt.
Alkohol má pro mě, stejně jako pro spoustu komiků, dost nepříjemný následek, že se lidi při setkání se mnou odvážou a chtějí po mně abych sypal vtipy z rukávu. Myslí si, že jsem samý hehe, chichi, chacha. Přitom když někdo hraje dramatické role, nikdo mu neříká tragéde a nečeká, že bude chodit v černém a tvářit se jako o funuse. Stačí moderovat soutěž, uvádět zábavné pořady a hned si každý myslí, jaký jste srandista.
Pětasedmdesátiny vnímám jako dar, neřeším, jestli od Boha nebo od přírody, je dost lidí, bohužel i z řad mých přátel, kteří se jich nedožili. Mám radost z drobností, toho, že, když se probudím, nic mě nebolí, venku svítí sluníčko. Člověk by měl být vděčný za každý den, nikdy nevíte, jestli nebude ten poslední, může na vás spadnout šutr ze střechy.
To není jen o stáří, i mladí umírají, bohužel. Jen asi vnímají jiný pocity jako já. Se jim nedivím, jako ogar jsem byl stejnej. Když jsem po dvaceti letech potkal třeba rodiče nějakého kámoša, připadalo mi divný, že ještě žijí, pro mě byli prostě tenkrát starý, i když jim bylo třeba 35.“
Pavel, stejně jako ptáci, na zimu odlétá do teplých krajin, nejvíc si oblíbil Mexiko. Má - na muže - hodně netradičního koníčka, rád myje nádobí! Má to prý v sobě odmala, kdy musel doma pomáhat. Typický knír oholil jen dvakrát v životě, Jiří Bartoška ho prosil, ať už to nikdy neudělá a přidal nepublikovatelné slovo…
Zdroj: https://www.kinobox.cz/osobnosti/22697-pavel-zednicek
https://www.csfd.cz/tvurce/1026-pavel-zednicek/prehled/
https://www.ceskatelevize.cz/lide/pavel-zednicek/
