Článek
PhDr. Michal Florian, který žije už desetiletí v Anglii, tvrdí, že kdo má herectví v sobě, najde si k němu obvykle cestu. Dítě většinou přivede - mnohokrát aniž by o to stálo - nekritická matka, podle které je tím nejroztomilejším a nejkrásnějším tvorem na světě. I kdyby nakrásně bylo, vůbec nic to neznamená.
Podobně k úspěchu nevede učení teorie nebo výrazových technik v dramatickém kroužku. Hraní dětí je totiž založené na přirozenosti, bezprostřednosti, hravosti, protože takové prostě jsou. Dospělý se musí do postavy vcítit, zahrát přesvědčivě i zápornou nebo duševně složitou roli, kdo nemá talent, daleko to nedotáhne.
Existuje mnoho absolventů DAMU, o kterých nikdo neví, nikoho nezaujmou, nenadchnou, i ti, co herecké vzdělání neměli a stali se legendami - namátkou pánové Kemr, Hrušínský, Vlasta Burian, Voskovec, Werich, z dnešních Nárožný, Svěrák a další.
„Natáčení filmu ovlivňuje vývoj dětské psychiky, jde o proces učení. Pokud některé scény vybočují z norem běžného chování, zobrazují násilí, týrání, sexuální aktivity, vždy působí záporně, i kdyby šlo o nadsázku. Dítě totiž nerozumí vtipům dospělých!
Na druhou stranu se naučí trpělivosti, musí čekat na svůj záběr, to je zvlášť pro aktivní jedince trest, to, že si sám vydělá peníze a mnohdy ne zrovna malé, mu zvedne sebevědomí, jenže někdy až moc, zvlášť když se proslaví, to je opravdová zkouška charakteru!
Je totiž snadné podlehnout iluzi o vlastní výjimečnosti, lidé se s ním fotí, ukazují si na něj, dostává zamilované zprávy, na sociálních sítích má tisíce přátel. Filmový štáb se k němu chová nepřirozeně, patolízalsky, dítě je zvyklé být poučováno, i káráno.
Místo toho je rozmazlováno, chváleno za každou maličkost, gesto, úsměv do kamery. Na druhou stranu mu vrstevníci závidí nebo podlézají. Tím, že ve škole hodně chybí, přijde o přátele, kamarádství se utužuje každodenními společnými zážitky.
Naopak se u něj často projeví nadřazenost, povýšenost, narcisismus, nebo je přes davy ctitelek i obdivovatelek v podstatě samotářské, jenom o tom nějaký čas neví - přesně řečeno do puberty, kdy se mu změní rysy, roztomilost zmizí,“ podotýká Michal Florian.
Ke kladům herecké kariéry podle něj patří, že se dítě ocitne ve společnosti výjimečných osobností, ti ho, aniž si to uvědomí, ovlivňují a inspirují. Osvojí si i důležité vlastnosti, které v dětství nepatří mezi priority - dochvilnost, disciplínu, odpovědnost. První krize se objeví v dospívání.
Najednou vyroste a není proto vhodný pro dětské role, nebo se mu výrazněji změní vizáž, zestárne. Přestane být o něj zájem, čeká ho pád z výšin do bezvýznamnosti. Vyrovnat se s tím je hrozně těžké. Bývá znuděný životem, má všechno - a zároveň nic. Někdy trvá desetiletí, než se ze slávy vzpamatuje, odstrašující příklad je Macaulay Culkin, alias Kevin ze Sám doma.
Tomu je dnes 43 let. Teprve když před sedmi lety potkal svou osudovou ženu, herečku Brendu Song, začalo se mu zase víc dařit. A to jak v soukromí, tak i v profesním životě. V roce 2021 se jim narodil syn Dakota a je konečně šťastný. Předtím si prošel depresemi a drogovou závislostí.
Jiné dětské hvězdy takové štěstí neměly. Brad Renfro, který zazářil ve dvanácti v thrilleru Nebezpečný klient, zemřel v pětadvaceti na předávkování drogami. Přitom byl jedním z mála dětí, které pokračovaly dál v kariéře, a to velmi úspěšně. Podobně dopadl ještě ještě před ním River Phoenix.
Další dětský idol, Jonathan Brandis (Nekonečný příběh II. aj) se oběsil, zřejmě proto, že jeho roli v dramatu Hartova válka, od které si sliboval, že ho v 27 letech vrátí na výsluní, celou vystřihli. Jsou i výjimky, kdy dítě hraní i sláva přestane bavit a v pubertě nebo krátce po ní skončí.
Výjimkou byla sága o Harry Potterovi, kde představitelé stárnuli se svým postavami až do dospělosti. Nicméně nikdo z nich v herecké kariéře úspěšně nepokračoval, Daniel Radcliffe se snažil, ale moc neuspěl - i kvůli malé výšce, měří jen 164 cm, méně než Emma Watson alias Hermiona. Ta jako jediná nabídky na filmování má, ale odmítá. Rupert Grint hrál po Ronovi v jen pár béčkových filmech.
U nás skoncoval s herectvím například Tomáš Holý, Roman Čada (Můj brácha má prima bráchu.) Jiní - Karel Smyczek, Filip Renč, či Jiří Strach - přesedlali na jinou profesi v oboru a jsou známí jako režiséři. Je pochopitelně řada těch, co nehrají velké role, takže nejsou moc známí, u nich záleží na povaze, jak je film ovlivní.
„Naučí se předstírat city, přetvářka je vlastně podstatou herectví, pokud k ní mají sklony, začnou ji i bezděčně používat. Jenže život není stříbrné plátno a netrvá dvě hodiny, ostatní je brzy prokouknou, stanou se nedůvěryhodní, těžko navazují přátelské i milostné vztahy. To všechno by si měli rodiče uvědomit, než vezmou dítě na casting,“ varuje Michal Florian.
Pokud dítě herectví už odmalička baví (jenže ani to, bohužel, nezaručí úspěch v dospělosti) nemá smysl mu je zakazovat, spíš připomínat, že jde jen o laciné pozlátko, iluzi, herecký svět není skutečný, ten reálný je o něčem úplně jiném. Zvláštní kapitolu také tvoří děti herců.
I zde jsou extrémy. Často je rodiče více či méně prosazují, nebo naopak odrazují. To platí zvlášť v případech, kdy jsou oba také herci. Ale i ty „normální“ děti by se měly snažit, aby mohly žít co nejvíc přirozeně, nepřišly o kamarády, naučily se odmítat nabídky, kdy mají točit denně pár měsíců za sebou, či místo prázdnin.
Výchova a morální vlastnosti jsou jinak klíčové, pomohou odolat svodům slávy. Příkladem je Marek Eben, jako dítě ho v roli Válečka znala celá republika, přesto se to na něm negativně nepodepsalo, slouží jako vzor džentlmena. Bohužel, takových moc není…
Zdroj:
Osobní rozhovor s Michale Florianem
https://www.businessinsider.com/child-stars-how-fame-affected-them-2021-1
https://www.buzzfeed.com/noradominick/actors-who-were-actually-child-stars
https://celebrity.nine.com.au/latest/child-stars-then-and-now/ebb8cd45-c4eb-4738-8bc9-9af8c6a2d6a2
