Článek
Jeho paranoia neznala mezí, nikdo si nemohl být jistý životem, kvůli smyšlenému spiknutí nechal popravit politické protivníky, vojenské velitele, lékaře a každého, kdo se mu –třeba i nechtěně – znelíbil.
Pocházel z města Gori v Gruzii. Jeho rodiče byli negramotní, otec Vissarion Vanovič Džugašvili, alkoholik, bil manželku, která byla velice pobožná, ale i děti. Podle všeho zahynul po ráně nožem v hospodské rvačce.
V deseti letech na přání matky nastoupil do církevní školy. Stal se jediným žákem, který dostal stipendium na základě úspěšně složené přijímací zkoušky. Vystudoval s vyznamenáním. Poté ho přijali do pravoslavného semináře v Tbilisi. Tam ale dlouho nevydržel.
Přísný kněžský život nebyl nic pro něj. „Z protestu proti ponižujícímu režimu a jezuitským metodám jsem se chtěl stát revolucionářem.“ Řekl později. Přesto měl na přání své první ženy, Jekatěriny Svanidzeové, svatbu v kostele.
Seznámili se pravděpodobně díky jejímu bratrovi, studoval stejný seminář. Po odchodu z něj se živil se všelijak. Byl sedmkrát ve vězení, obvykle ne dlouhou dobu, i ve vyhnanství. Později přepadl s kumpány banku a ukořistil milion rublů, ty šly ale do stranické pokladny.
Počínal si přitom neobyčejně brutálně, zabil nejen ochranku, ale i nevinné lidi. Protistátní činnost ho pohltila, neměl na nic čas, manželku ale miloval. Zemřela pár měsíců poté, co porodila syna, Jakova. Bylo ji jen 22 let. Stalina její smrt zdrtila.
Na pohřbu skočil za rakví do hrobu a museli ho vytáhnout. Přibližně o 20 let později ale nechal v rámci čistek popravit její sestru a bratra i s manželkou. O syna se nezajímal až do 14 let. Toho později zajali Němci a on ho odmítl zachránit, nakonec spáchal sebevraždu. Stejně jako jeho otec měl problémy s hygienou, mohli trpět i mysofilií, jde o sexuální deviaci projevující se zálibou ve výkalech. V roce 1919 poznal krásnou dívku, patnáctiletou Naďu Alliujevovou a připravil ji o panenství.
Zneužil toho, že její rodiče mu poskytli azyl na útěku, věkový rozdíl (bylo mu 40) ho netrápil. Ale stále byly u něj ženy až na druhém místě, za revolucí. A možná až na třetím, za alkoholem.
Naďa se do něj ale přese všechno zamilovala, měla s ním dvě děti, syna Alexeje (upil se k smrti v 41 letech) a dceru Světlanu – emigrovala do USA, chtěla se stát jeptiškou, aby odčinila brutalitu otce. Manželství nebylo šťastné. Po narození dětí se odcizili, Naďa byla špatná matka, neuměla se o ně starat, ale ani vařit.
Problémy vyvrcholily na večírku na oslavu revoluce, kde ji Stalin tajně přilil do sklenice vodku. Přitom věděl, že je abstinentka. Následně došlo k prudké hádce a po ní odešla do svého pokoje. Ráno byla nalezena mrtvá s průstřelem srdce.
Stalin byl údajně zdrcen a měl uvažovat i o abdikaci. Ovšem podle jiného, celkem věrohodného zdroje, ji zabil nebo nechal zabít. Ještě před tím se ale ve vyhnanství ve vesničce Kurejka seznámil s třináctiletou (!) Lidijí Platonovnou Perepryginovou.
Přes odpor otce s ní měl sex, který nezůstal bez následků. Měla s ním dva syny, první zemřel po porodu. Místní policista na něj vydal zatykač, a tak, aby se vyhnul vězení, slíbil, že si Lidiji vezme za ženu až bude zletilá.
Slovo ovšem nedodržel a zbaběle utekl, lživě prohlásil, že musí narukovat do armády, i když byl zproštěn vojenské povinnosti. Dál se o osud syna a matky nezajímal, nikdy ji nekontaktoval, neposlal alimenty, ta se pak vdala a měla osm dalších dětí.
Na Kurejku ale nezapomněl, postavil tam gulag! V domě, kde bydlel, také vznikl památník se sochou v nadživotní velikosti. O nemanželském synovi se nesmělo mluvit, jeho identita byla neznámá až do roku 2016, kdy důchodce Jurij Davidov, který měl jistá podezření ohledně původu své rodiny, šel na testy DNA.
Ty prokázaly pokrevní pouto s diktátorem. Stalin často flirtoval se servírkami v Kremlu. Zvlášť ho zaujala Valentina Vasilevna Istomina, byla mu „všestranně“ k dispozici. I ji nechal zatknout, ale jen nakrátko. Provázela ho na zahraničních cestách do Jalty, Postupimi, natolik jí důvěřoval. Oprávněně.
Neprozradila nikdy nic, čeho byla svědkyní, ani po jeho smrti, nezanechala po sobě ani deník, či dopisy. O jejím významu svědčí, že byla stranou pověřena úkolem umýt Stalinovo tělo před uložením do rakve. Zemřela v roce 1995, bylo ji 78 let.
Další žena, s kterou měl poměr, byla mladá vdova, Maria Kuzakova. S ní měl syna, jmenoval se Konstantin Stěpanovič Kuzakov a – jaké překvapení – nikdy ho neviděl. Z toho se stal novinář, dožil se vysokého věku (85.) Stalin měl v oblibě i zpěvačku Veru Davydovou.
Její příběh ukazuje, jak probíhaly námluvy velkého vůdce. Po představení na ni čekalo auto a řidič ji vyzval, aby nastoupila. Odvezl ji do jeho bytu. Tam v ložnici ztlumil světa a nakázal: „Soudružko, svlékni se!“
„Jak bych mohla odmítnout? Jediným slovem by moje kariéra mohla skončit, jestli ne život.“ Řekla. Majetnický pud platil i u dcery Světlany, nechal ji od šestnácti let sledovat KGB. Ta zjistila, že chodí s židem, které nenáviděl, Alexejem Kaplerem.
Poslal ho na pět let do gulagu a jí zmlátil. Zajímavý byl postoj k homosexuálům. Ty Lenin, jako první státník v historii dekriminalizoval, dokonce se mohli ucházet o stranické funkce! Stalin to zrušil a zavedl restrikce. Možná ale šlo o „kouřovou clonu“ šuškalo se, že měl mít poměr s velitelem ochranky Paukerem.
Ten byl jeho děvečkou pro všechno, holil ho, bavil vtipy, „vynalezl“ pero něj boty s vysokými podpatky, které ho dělali vyšším. Stalin také na večírcích nutil muže, aby spolu tancovali (pokud nebylo dost žen) a zavedl zvyk líbání při zvláštních příležitostech.
Pohled na otylé politiky, kteří se tímto způsobem vítají, byl, jak říkal Don Corleone, „infamia.“ Americký vyslanec William Bullitt napsal: „Jednou se Stalin víc napil a potom mě políbil naplno na rty – strašlivá politická zkušenost!“ Stalin zemřel i proto, že se nikdo neodvážil neuposlechnout jeho rozkaz.
Po noční pitce se spolupracovníky nechtěl být buzen. I když se z opice probral obvykle do oběda, tentokrát se neozýval. Všichni se ale báli vstoupit do ložnice až do 21.30. Našli ho na zemi, pomočeného, při vědomí, ale nemohl mluvit.
Místo lékařů, kterým nevěřil, přivolali členy politbyra. Protože ale mezitím usnul, rozhodli se vyčkat. To byla osudová chyba, šlo zřejmě o mozkovou mrtvici, kde rozhoduje každá hodina.
Dcera Světlana řekla: „Otec umíral krutě a dlouho, čtyři dny. Jeho obličej ztmavl. V poslední chvíli otevřel oči. Byl to hrozný pohled, buď šílený, nebo plný vzteku či hrůzy.“ Zabíjel i po smrti. Ve frontě na jeho pohřbu byly ušlapány tisíce lidí.
