Článek
Měla dvě tváře. Byla intelektuálka, milovala knihy a sama také jednu - detektivní román Paraple paní Černé - napsala, ale i rázná žena s jasnými názory, bývala kritická a když na to přišlo i sarkastická. Když na ni jednou v Luhačovicích křičely dvě ženy: ‚Soudružko, kolik ti je let?‘ Odpověděla hlasitě na celou ulici :„Tak do toho je vám úplné ho…o.“
Původně se chtěla stát novinářkou, ale její otec měl jakýsi škraloup, strávil dokonce dva roky ve vězení, čímž měla na žurnalistiku dveře zavřené. Tak se přihlásila na DAMU, kde o přijetí rozhodoval talent, nikoli původ. Toho měla na rozdávání, přijímací zkoušky zvládla hned napoprvé bez odborné přípravy, což je vzácné. Po absolutoriu nastoupila do divadla S. K. Neumana (nyní Pod Palmovkou) kde vydržela třicet let.
Ve filmech a seriálech dostávala díky své dobrácké tváři většinou role hodných tetiček nebo starostlivých maminek, tu úplně první ve slavném dramatu Karla Kachyni. Už zase skáču přes kaluže, kde byl jejím filmovým synem fenomenální Vladimír Dlouhý. Hrála je velice přesvědčivě, přitom sama děti nejen neměla, ale ani nechtěla. Důvod asi spočíval v tom, že se k ní vlastní matka chovala velmi rezervovaně, takže ji mateřský cit nic neříkal, vychovávala ji převážně babička.
„Byla to moje volba. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych měla svoje vlastní děti. Mnohokrát jsem přemýšlela, jak by se mi život změnil, kdyby se narodily a pak se třeba „nepovedly.“ Jde o celoživotní úvazek a někdy, jak vidím kolem sebe, je to nejen radost, ale občas to bývá velmi složité. Zvlášť u herců, kteří na ně obvykle nemají moc času,“ říkala.
Vdala se jenom jednou, za studentskou lásku, ale manželství se, tak jak to často v těchto případech bývá, brzy rozpadlo. Později žila s kameramanem a dokumentaristou Jiřím Průchou. Jejich vztah vydržel dlouho díky obrovské vzájemné toleranci a možná proto, že měli volnost, žili spolu na „psí knížku.“
Celý život ji provázela i jiná láska - k psanému slovu. V šedesátých letech psala velmi čtené fejetony z cest po Evropě do tehdy respektovaných Literárních novin. Navíc pro Divadlo Na Zábradlí přeložila hru irského dramatika Briana Friela s názvem Afterplay, ovládala totiž plynně nejen angličtinu, ale i francouzštinu a italštinu.
I když byla velmi žádaná herečka - natočila 112 filmů a 18 seriálů - užívala si vždy a dosyta divadelní prázdniny. Jezdila dlouhá léta do Výhně u Kaplice, kde měla domeček. „Ten projektoval snad brouk Pytlík, byl totiž strašně ošklivý. Navíc byl v dezolátním stavu. Díky polistopadové atmosféře, kdy byli lidé ještě ochotní pomoci i tehdy poměrně přijatelným cenám se mi povedlo dát ji do přijatelného stavu.“ Pochlubila se.
Měla ještě jednu chalupu, na Jablonecku, v Horních Lučanech. Tam jezdila v zimě a užívala si lyžování. Byla obrovsky aktivní, stáří si prostě nepřipouštěla. I dlouho po sedmdesátce hrála tenis, plavala, jezdila na kole, do schodů chodila jedině pěšky, s oblibou pouštěla v tramvaji mladší sednout. Také na sebe dbala, utrácela za parádu i drahou francouzskou kosmetiku, odvážně se oblékala, chodila často v kšiltovce.
Nedávala na sobě znát negativní emoce. „I když jí třeba nebylo dvakrát do smíchu, jak vešla do ateliérů, všechny starosti a trable hodila za hlavu. Celá se rozzářila, rozdávala úsměvy, s Jaruškou Obermaierovou byly na place i v zákulisí sehranou dvojkou, která bavila celý štáb. Nikdy na ni nezapomeneme,“ řekla producentka seriálu Ulice Janka Maršíková.
Její role v tomto seriálu byla divácky oblíbená, bohužel musela skončit kvůli občasným výpadkům textu, což těžce nesla. Nicméně, i když už nehrála, ve scénáři se o její postavě často mluvilo. O Vánocích 2022 prodělala cévní mozkovou příhodu. Přátelé, kteří ji přišli navštívit, ji nalezli částečně ochrnutou s očima v sloup. Lékaři ji sice zachránili doslova za minutu dvanáct, nicméně od té doby nebylo nic jako dřív.
Z nemocnice se domů už nevrátila, její stav se však nelepšil, stala se zcela nepohyblivou, nedokázala se o sebe postarat, musela být dopravena do pečovatelského domu, který nabízel nepřetržitou péči. Tam prožila posledních a smutných osm měsíců života. Odešla klidně, ve spánku, na celkové selhání organismu. Smrt pro ni byla vysvobozením. To, co nejvíc milovala, herectví, už nemohla dělat a život pro ni ztratil smysl.
Zdroj: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10118379000-udalosti-v-regionech-praha/223411000141120/cast/1012397/
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zdena-hadrbolcova-smrt.A231120_100422_filmvideo_ts
https://dvojka.rozhlas.cz/zavzpominejte-na-herecku-zdenu-hadrbolcovou-v-archivni-rozhlasove-hre-z-roku-9117169
