Článek
Ve skutečnosti se to stalo úplně jinak. Mystifikace byla, stejně jako mnoho jiných, dílem jeho manažera „colonela“ Parkera, jemuž vděčil za mnohé. Vybudoval mu například pověst skromného hudebního selfmademana.
Tu ještě podpořil v roce 1958, kdy mu doporučil, aby na vrcholu popularity nastoupil dvouletou vojenskou službu v Německu. Kalkuloval s tím, že splnění vlastenecké povinnosti – místo toho, aby se jí elegantně vyhnul – přiláká nové příznivce a popularita stávajících vydrží.
To mu vyšlo. Aby se na něj nezapomnělo, zásoboval rádia jeho songy, novináře krmil smyšlenými historkami, kina zaplnil muzikál King Creole, který před narukováním dotočil. Jeho pověst byla zdánlivě bez poskvrnky. Jenže opravdu jen zdánlivě.
Elvisův život byl zvláštní, pocházel z dvojčat, ale starší bratr porod nepřežil. Později řekl, že se kvůli tomu cítil„neúplný.“ Vyrůstal v chudobě, když byl ještě batole, otec dostal za padělání směnky dva roky vězení, matku vystěhovaly z bytu.
Společně putovali po příbuzných, kde hledali azyl. Tak možná vznikla nesmírně silná fixace na ni, byla pro něj modla. Za první vydělané peníze jí koupil růžový Cadillac a plnil jí všechna přání. Když ve 46 letech zemřela – kromě jiného i kvůli pití alkoholu – obrovsky ho to zasáhlo.
Čím dál častěji se pak u něj projevovala sexuální úchylka, hebefilie, erotické zaměření na dospívající dívky. Na turné si jich pár bral jako doprovod. S nimi ale neměl sex, preferoval polibky, mazlení, i v těsné blízkosti intimních míst. Matka čtrnáctileté Jackie Rowland popsala, jak ji líbal „dospělým způsobem.“
Další přítelkyni, Dixie Locke, oblékal do šatů, které jí vlastnoručně vybral. Té měl být nevěrný s chlapcem, ale je otázka, zda k tomu vůbec došlo, choval se totiž spíš jako homofob. Na druhou stranu to mohlo být následkem špatné zkušenosti.
Nemusel se namáhat se sváděním fanynek, dohazovala mu je tzv. memphiská mafie, ochranka složená z kamarádů a spolužáků. Zájem stát se členkou jeho „harému“ byl obrovský, jeho sláva dosahoval nebeských výšek. Toužil si však „vychovat“ nevěstu, což se mu povedlo, když se na vojně seznámil s čtrnáctiletou Priscillou Beaulie.
Šlo o nevinnou, snadno ovladatelnou dívkou. Její rodiče nebyli z nerovnocenného vztahu (bylo mu 24) nadšeni, milenci spolu také trávili příliš mnoho času. Když se jí zhoršil prospěch, Elvis ji dal lék Dexedrin, stimulant používaný k léčbě ADHD. Priscilla také žila v Německu a on se musel vrátit se do Ameriky. Prosil ji, aby zůstala „nedotčená,“ v čemž mu vyhověla. Dělal s ní všechno možné, co se dalo, kromě toho, že by do ní pronikl. Milostná předehra pro něj znamenala hodně.
Hebefilové totiž mají rádi doteky, osahávání, líbání, olizování, ty jsou pro ně stejně důležité jako pohlavní styk, někdy i víc. Měli okázalou svatbu v Las Vegas. Elvis, posedlý panenstvím, si právo první noci zřejmě užíval.
Intimně se ale zřejmě moc dlouho nestýkali, za devět měsíců se jim totiž narodila dcera. Není známo, jaký měl vztah k souloži s těhotnou, ale přiznal, že se nikdy nedokázal milovat s ženou poté, co počala dítě.
Jednalo se zřejmě o fobii. Jak to ale poznal u náhodných známostí je záhada. Priscilla mu byla logicky po nějaké době nevěrná. Když mu to řekla, byl bez sebe vzteky, dotklo se toho jeho nebetyčného ega a za trest ji znásilnil. Měl u toho vykřiknout: „Takto skutečný muž miluje svou ženu!“
Nakonec se rozvedli, ale i přesto zůstali dál přáteli. U Elvise se projevovala i další sexuální deviace, voyerismus. Do ložnice sídla v Palm Springs nainstaloval kamery a jednosměrné zrcadlo. Díky němu tajně špehoval souložící páry, které pozval, aby u něj strávili noc.
Velice rád pozoroval i lesbičky. To tajné sledování mohlo souviset s tím, že vzhledem k nadužívání léků se u něj vyvinula porucha erekce. A protože by ve své ješitnosti neunesl selhání při sexu s ženou, mohl se uspokojovat alespoň tímto zvláštním způsobem.
Podivně se choval k Miss Tennessee 1972 Lindě Thompson. Byli si tak blízko, že mu ujídala sousta přímo z úst. Jeho netradiční sexuální chování dobře zmapoval Joel Williamson, profesor na University of North Carolina.
Elvisova kariéra se vyvíjela. Po davovém šílenství v padesátých letech přišel pokles zájmu v půlce šedesátých. Díky Beatles vznikl boom hudebních skupin, ty nahradily sólové zpěváky a zájem o něj poklesl.
Navíc nevystupoval nikde jinde než v Americe, přestože v Evropě by byl o něj rozhodně zájem. Nicméně se dokázal vrátit ve velkém stylu. V roce 1973 uspořádal na Havaji koncert, který se jako první díky satelitům přenášel do celého světa, viděla ho neuvěřitelná miliarda diváků.
To byl ale poslední záchvěv slávy. I když dál vystupoval, vypadal na pódiu jako tělo bez duše. Na tom měly největší podíl léky, které užíval. Jeho lékař odebrali licenci poté, co mu předepsal během půl roku téměř 200 receptů a tisíce pilulek!
Bral snad všechno, antihistaminika, opiáty, trankvilizéry, hormony, hypnotika. To mělo vliv i na zvýšení hmotnosti, vážil až 160 kilogramů! Časem se projevily i další potíže. Například inkontinence, musel nosit plenky, chronická zácpa, což je častý vedlejší účinek opiátů.
Kvůli tomu následně zneužíval laxativa, což pravděpodobně vedlo k pověsti, že zemřel, když seděl na WC. Ve skutečnosti ležel poblíž tváří k zemi. Měl na sobě zlatý župan, oficiální příčinou úmrtí byl infarkt. Bylo mu 42 let. Pitva odhalila v těle stopy po čtrnácti různých lécích.
Tělo našla jeho snoubenka (vzít se nestačili) Ginger Alden, která s ním žila neradostná poslední léta a následně i dcera Lisa Marie, tu to psychicky poznamenalo. Ginger byla v Elvisově životě výjimečná, už tím, že nesplňovala jím preferovaný věk, bylo jí dvacet, když s ním začala žít.
Neměla to s ním vůbec snadné, byl čím dál víc paranoidní, v pamětech píše, že jednou vystřelil z pistole na televizi a pak také ji nad hlavou, když mu předtím odmítla dát jogurt. V té době byl na nich závislý, jedl jich desítky denně.
Přes všechny excesy je dodnes zbožňován, skalní fanoušci míří do Gracelandu, jeho sídla, kde je pohřben. Z něj se stalo muzeum, jde po Bílém domě o nejnavštěvovanější sídlo v Americe! Navštívili ho různé celebrity, včetně hlav států, anglických princů Williama i Harryho.
Paul McCartney mu nechal na hrobě položené trsátko, aby si mohl zahrát v nebi. Někteří skalní příznivci však návštěvu odmítají. Věří, že je Elvis nezemřel, žije v paralelním vesmíru, přetrvává ve své usedlosti jako duch.
Objevil se i snímek, který ho údajně zachycuje. Nenajde se na světě moc osobností, které by měly po smrti tak silný kult uctívačů, to jen dokazuje jeho výjimečnost.
