Článek
Než se jim budeme věnovat, nezaškodí krátký odborný popis. Jde o optický úkaz – fotometeor – vzniklý lomem a odrazem slunečního světla na vodních kapkách v atmosféře. Zcela mimořádně můžeme duhu spatřit i v noci, to je však nevýrazná, barvy jsou vybledlé.
Když už jsme u toho, hodně lidí si nevšimne, že jsou stále tytéž a jen hrstka zná její správné pořadí. Bráno od vnějšího okraje to je červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá až fialová – může být i indigo. Je zajímavé, že když se objeví ještě druhá, větší (často po nebo při intenzivnějším dešti), má barvy v opačném pořadí.
Jedním z vědců, kteří se věnovali objasnění tohoto úkazu byl zapomenutý český fyzik Jan Marek Marci (1595-1667), který správně vysvětlil okolnosti jejího vzniku. Ty později potvrdil sir Isaac Newton, ten je navíc rozvedl, takže je považován za jakéhosi „otce“ duhy.
Ta se uctívala i jako bohyně, například Iris ve starém Řecku. Podle Homéra nosila štěstí, uměla zastavit válečné konflikty, bojující strany se bály její pomsty, létala rychlostí větru na zlatých křídlech a nosila oblečení v duhové barvě. Sloužila zároveň jako posel Dia a dalších bohů. Na rozdíl od Herma, který je také poslem, jejich příkazy neprovádí, pouze vyřizuje.
Duha obvykle nebyla považována za špatné znamení, naopak se mnohde stala symbolem naděje. Existovaly však výjimky, Japonci ji vnímali jako předzvěst přírodního neštěstí, představovala u nich hada. Stejně to viděli australští Aboriginové (u nich byl navíc plaz zlomyslný) i Estonci, kde pro změnu plival z nebes vodu.
V severské mytologii most z duhy Bifröst překlenoval zemi a domov bohů Asgard, kam mohli vstoupit jen cností lidé. Při bojích bohů s démony, Ragnaröku, ho zničil ohnivý obr Surtr a zároveň sežehl plamenem zemi.
Konflikt přežili jen dva lidé, skryli se v bájném stromě Yggdrasilu. Jejich potomci pak znovu zalidnili svět. V bibli je o ní zmínka až po potopě světa v knize Genesis: „Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi bohem a veškerým tvorstvem na zemi.“
Ve středověku vznikly fámy, že na konci duhy je zakopaný poklad. Lidé totiž občas našli na polích po deštích staré keltské mince a věřili, že padají z nebe. Proto jim začali říkat duhovky a věřili, že přináší štěstí…
Zvláštní význam má výklad barev. Ten se u jednotlivých národů může lišit. Podle nejrozšířenější verze červená značí vášeň, lásku, ale i agresivitu. Oranžová přináší pozitivní energii, prosperitu, vitalitu, nadšení, žlutá radost, štěstí, inspiraci, kreativitu. Zelená je barvou přírody, míru, růstu, důvěry, rovnováhy.
Modrá představuje harmonii a duchovní mír, ale je také monotónní až depresivní. Fialová je spojená s magií, poskytuje očištění těla a mysli. Může sloužit k hledání vnitřního klidu. Indigo symbolizuje upřímnost, respekt, fantazii, individualitu. Nesmíme zapomenout na další symbol – duhovou vlajku. Tu v roce 1978 navrhnul americký LGTB aktivista Gilbert Baker jako symbol hrdosti, naděje a svobody.
Zdroj:
https://library.si.edu/exhibition/color-in-a-new-light/science
https://edu.ceskatelevize.cz/video/5246-proc-je-duha-barevna
