Článek
Navíc tamní firma Michelin každoročně vydává vysoce prestižního gastronomického průvodce, uznávaného jako světově nejvyšší ocenění kvality restaurací. Pro ně jsou hvězdy, které uděluje, obrovskou reklamou.
Tento věhlas souvisí i s tím, že konzumace jídla a k němu vína, je pro Francouze rituál, vychutnávají si ho nejen vybraným jazýčkem, ale i očima. Večeře, kdy se obvykle sejde rodina pohromadě, trvá normálně hodinu, o víkendu třeba i tři, hospodyně vždy dává na stůl pečlivě upravené jídlo i z estetického hlediska.
Neodbývají ani snídani, sice není tak slavná jako rivalská, anglická, ale spíš jen proto, že si nedávají na talíř množství různých pokrmů, většina místních ráno preferuje sladké. Asi nemá cenu psát, že na stole nesmí scházet celosvětově známý croissant, nebo brioche – nadýchané pečivo z kynutého těsta, to se většinou rozlomí a namáčí do kávy.
Bez ní si začátek dne Francouzi neumí představit. Ve dnech volna se často podává crêpes, tenká palačinka vyrobená z pšeničné mouky, vajec, mléka, másla a špetky soli s různými přísadami. Ta, ale slaná, často slouží i jako hlavní pokrm k obědu, pro Francouze není až tak důležitý, odehrává se totiž obvykle v práci, a i když ani tam netrvá obvyklou půlhodinu, „není to ono.“
Často se spokojí s bagetami - musí mít ale odlišné ingredience, aby si chuťové buňky přišly na své - čerstvými zeleninovými saláty s různými omáčkami a pochopitelně sýry. K večeři se jako první chod podává předkrm (hors d'œuvre) pak hlavní jídlo (plat principal) a na závěr dezert, obvykle právě v podobě sýrů, těch je až 400!
U nás nejvíc známe Camembert a Brie, ale výtečné jsou i další, modrý Bleu d´Auvergne, tvrdé bochníky např. Beaufort, Comté, kozí (Chèvre) nebo Époisses, ten se namáčí do brandy.
Gastronomie se liší krajově, na pobřeží vládnou ryby, ústřice, slávky, hřebenatky, kraby, humry, langusty, jinde zase maso (jehněčí, skopové, hovězí, telecí, vepřové, zvěřina.) Vyhlášený je kohout na víně - obvykle ho ale nahrazuje kuře, je mnohem měkčí. Jedno z nejtypičtějších jídel jsou dále žabí stehýnka, křepelky, drozdi a šneci (Escargot.)
Cuisses_de_grenouille_de_la_côte_d'azur_varoise žabí stehýnka
Obvykle jde o hlemýždě zahradní, jsou po zabití očištěni, vyjmuti z ulity (do té se vrátí, ale už uvařené s česnekovým máslem či kuřecím vývarem, vínem, tymiánem, piniovými oříšky). Obsahují velké množství proteinů a minimum tuku a odpovídají zdravé výživě, pro jejich vyjímání z ulity se používá speciální vidlička. Servírují se po tuctu nebo půltuctu.
Oblast Provence je zase známá bylinkami, ale vyrábí tu i výtečný med, sušené klobásy, oblíbené jsou i lanýže (nejen zde.) Pro Alsasko je typická kombinace místních a německých pokrmů. Pojmem nejen v okolí Marseille a Toulonu je buillabaisse (bujabéza).
Jde sice o polévku, ale bývá často tak sytá, že může sloužit i jako hlavní jídlo, je hodně aromatická a složitá na přípravu. Minimálně čtyři druhy ryb se dusí ve vývaru s rajčaty, cibulí, česnekem, petrželkou, bobkovým listem i dalším kořením, ale hlavně šafránem, díky němu má žlutooranžovou barvu….
Zdroj: https://www.ecoleducasse.com/en/blog/history-french-cuisine
https://www.lefoodist.com/paris-cooking-class/a-very-short-history-of-french-cooking
