Článek
Jde asi za oceánem o nejpopulárnější svátek, vítají ho hlavně děti, které se převlékají za různá strašidla a monstrózní postavy. Skoro před každým rodinným domem je také vydlabaná dýně a v ní svíčka, aby duše mrtvých, které se ten večer vrací, nebloudily.
Pokud jde o historii, musíme se vrátit hluboko do minulosti, tradice vznikla za časů Keltů, kteří 31. října v noci slavili Samhain, začátek Nového roku. Zároveň to pro ně znamenalo konec úrody i krátkodobý odpočinek od práce na poli.
Právě tento den se stírala hranice mezi světem živých a mrtvých. K nepostradatelným symbolům Samhainu patřilo obilí a ovoce. Věřili také, že duše zesnulých se krátce vracejí na zemský povrch, a živí mohou nahlédnout či navštívit podsvětí. Druidové zapalovali obrovské posvátné ohně.
Tam se lidé scházeli, aby symbolicky pálili úrodu a obětovali zvířata božstvům. Během oslav nosili Keltové různé kostýmy, obvykle se skládaly ze zvířecích hlav nebo kůží a pokoušeli se navzájem sdělit své osudy.
Také se převlékali do starých cárů, nosili hrůzostrašné masky nebo si podobné motivy namalovali obličej, aby se chránili před zlými duchy. Ti totiž chtěli využít situace a odnést těla, hlavně pochopitelně hříšná, do podsvětí.
Svátek na památku zesnulých vznikl roku 998 ve francouzském klášteře Cluny, který byl tehdy významným poutním místem. Věřilo se také, že modlitby mnichů jsou jednou z nutných podmínek spásy duše, jinak by se až do konce věků trápila v očistném ohni. To poté posvětil i papež Řehoř III.
Ten zároveň oficiálně určil 1. listopad jako čas k uctění památky předků. Někde bylo zvykem prostírat u večeře i příbor pro příbuzné, kteří se odebrali na onen svět, kdyby se rozhodli rodinu navštívit.
Jednou z dalších tradic bylo plnění lampy máslem, kterým si duše ze záhrobí mohly pomazat rány, které utrpěli v očistci. Pomoci od utrpení jim mělo také sypání mouky nebo různých pokrmů do ohně a příprava speciálního pečiva, kterým se mohly duše nasytit.
Kdo si na ten zvyk vzpomněl a „exportoval“ ho za oceán, se neví, ale uchytil se hodně rychle. Název ale vznikl zkomolením a nedopatřením. Původně se jmenoval podle vzpomínky na předvečer svátek všech svatých All Hallow´ Eve.
Ovšem Američané, s touhou vše, pokud možno zkracovat, to spojili do jednoho slova a All prostě vynechali. Z toho se také namísto vzpomínky na naše blízké, co už opustili tento svět, stala lidová taškařice pro děti, kteří se převlékají i do kostýmů filmových postav.
Tradice vyřezávání vznikla v Irsku jen za pomocí tuřínu místo dýně. Údajně je založena na legendě o muži jménem Stingy Jack, který opakovaně chytil ďábla do pasti a pustil ho jen pod podmínkou, že nikdy nepůjde do pekla.
Když ale zemřel, dozvěděl se, že ani nebe nechce jeho duši, a tak byl nucen putovat po zemi jako duch na věčnost. Ďábel dal Jackovi hořící hroudu uhlí ve vydlabaném tuřínu, aby mu posvítil na cestu. Místní nakonec začali vyřezávat děsivé obličeje do vlastních vodnic, aby zastrašili zlé duchy.
Dnes je ale obzvlášť populární Batman, kterému není vidět do tváře, ale i další. U nás se zatím masově nerozmohl, navíc dýně často nahrazují lampióny, pocházející zase s Asie. Ovšem to, co je dodnes významným společným rysem Samheinu, Halloweenu i Dušiček, je element ohně.
Ten není pouze symbolem očisty a ochrany živých, ale zejména dává světlo zesnulým, aby nezbloudili ze své cesty. A tak i kdybyste neměli cestu na hřbitov nebo čas vydlabat dýni, nezapomeňte v tyto dny alespoň zapálit svíčku ve svých domovech.
Zdroj: https://www.history.com/topics/halloween/history-of-halloween
https://www.brown.edu/Departments/Joukowsky_Institute/courses/13things/7448.html
https://blogs.loc.gov/headlinesandheroes/2021/10/the-origins-of-halloween-traditions/
