Článek
Jenže se ukázalo, že se svojí výškou nemá šanci se v tomto sportu výrazněji prosadit – a možná zapůsobily i geny – v každém případě zamířil na DAMU. Po ukončení studia narukoval na vojnu do Armádního uměleckého souboru, odkud byl však odvelen až do Humenného na východním Slovensku.
Podepsal totiž petici za propuštění Václava Havla z vězení a protikomunistický dokument Několik vět, a to soudruzi neodpouštěli. Naštěstí přišel poměrně brzy listopad a když se vrátil do Prahy, byla už jiná situace a dostal nabídku z Národního divadla. O jeho povaze svědčí, že ji odmítl, nepovažoval se za tak dobrého herce.
Svůj osud místo toho spojil s tehdy nepříliš známým Dejvickým divadlem, kde za 27 let ztvárnil velké množství divadelních rolí, za tu v dramatu Oblomov si v roce 2000 odnesl prestižní cenu Thálie. Působil i v Českém rozhlase, kde si ho vyhlédl legendární režisér Karel Weinlich.
Ivan Trojan vzpomíná: „On měl své „koně,“ na které sázel a nebylo snadné se mezi ně dostat. Pak kolega propařil noc a já byl první náhradník. Takže za skvělou práci vděčím alkoholu. Rozhlasové herectví je jiné, ale pro mě stejně fascinující. Má výhodu, můžete přijít třeba v teplákách a neoholený. Tím, že nejste vidět, se ale mnohem víc zaměříte na přednes textu, ne gesta, grimasy, pohyby rukou či těla. Hodně vás to naučí.“
Nicméně se ve filmu či na televizní obrazovce dlouho nemohl prosadit. První rolí, kdy na sebe výrazněji upozornil, byly až Samotáři v roce 2000. „Já měl z toho docela nos nahoru a představoval si, jak mě po projekci budou obléhat davy , novináři a fotografové, což se ale k mému zklamání nestalo. S odstupem času jsem rád, na slávu musíte být připraven, není vždy snadné ji unést.“ vylíčil své začátky Ivan.
Pak už přišel seriál Četnické humoresky, který ho katapultoval na výsluní popularity, kde je dodnes. O výjimečnosti jeho talentu hovoří jedenáct nominací na Českého lva, kterého sedmkrát získal za herecký výkon ve filmech Musím tě svést, Smradi, Jedna ruka netleská, Václav, Ve stínu, Díra u Hanušovic a Šarlatán. Tím vytvořil rekord, nikdo jich nemá víc.
Není fanouškem sociálních sítí. Vadí mu, že lidé spolu v dnešní době hodně málo mluví a místo toho využívají počítače, mobily. „Vytrácí se obyčejný pokec s přáteli, možnost být s nimi, povídat si o filmech, ženách, životě, potřást si rukama, obejmout se, to počítač nenahradí. No teda teoreticky ano, ale co z toho budete mít? Zamýšlí se Ivan Trojan.
Je šťastný, že se mu vyplnila dvě životní přání, tím prvním bylo vyběhnout jako hráč v mistrovském zápase týmu Bohemians, jehož je věrným fanouškem. „Byl jsem z toho naměkko, on je rozdíl mezi diváky v divadle, kde jich je pár stovek a plného stadionu s tisícovkami příznivců. Takový potlesk jsem nikdy nezažil, hodně mě to dojalo.
Koncem minulého roku se mi vyplnil i druhý sen. Nastoupil jsem v prvoligovém utkání v dresu basketbalového BK Opava a povedlo se mi dokonce přispět čtyřmi body k vítězství týmu. “ Svěřuje se Ivan. Výtěžek ze vstupného putoval na konto Klubu cystické fibrózy, jehož je letitým patronem.
21. 8. oslaví opožděně oslaví šedesátiny, které měl 30.6. Na jeho počest se totiž uskuteční charitativní zápas mezi týmem známých osobností Real Top Praha a starou gardou Bohemians, kam divácky srdečně zve. https://www.livesport.cz/zpravy/herec-trojan-si-pri-oslavach-sedesatky-zahraje-exhibici-v-dolicku-i-s-vitezem-ligy-mistru/Aen97KEq/
„Sport je pro mě vedle divadla a filmu stále velkou vášní. Kolektivní disciplíny jsou fajn, ale hodně si vážím sportovců, co dělají individuální. Neměl bych takovou víru v sebe sama, abych hrál třeba závodně tenis. V týmu máte oporu ve spoluhráčích, když něco zmastíte, jiný to může napravit, na dvorci jste sám. Přiznává se Ivan Trojan.
Když se dozvěděl, že mu letos Jiří Bartoška na Festivalu v Karlových varech předá cenu za mimořádný přínos české kinematografii, byl překvapen a přiznal se, že je podle něj na takovou poctu ještě mladý. Má čtyři syny, nejstarší, František (25) pracuje jako novinář a nedávno se oženil, Josef (23) je také herec a výrazně na sebe upozornil ve snímku Šarlatán, kde hrál stejnou postavu jako otec, jen v mládí.
„Byla to pro nás zajímavá zkušenost, ale já mu do hraní nekecal. Taky jsem si v mládí někdy myslel, že mi nikdo nemá co radit a vím všechno nejlépe. Ale potěšilo mě, jak si s tou tak složitou rolí poradil. Scénu, která byla emočně náročná a pro film jedna ze stěžejních zvládl perfektně tak, že ji mám uloženou v archivu.“ Chlubí se Ivan Trojan synovým úspěchem.
A je zvědavý, jakou životní cestu si zvolí dvě nejmladší ratolesti, čtrnáctiletý Antonín a dvanáctiletý Václav. Obecně jsou dva druhy herců, první jsou rádi ve společnosti, druzí hledají naopak klid a samotu. Ivan patří spíš mezi ty druhé. Přiznává, že má sklony k fetišismu, rád se obklopuje různými předměty, některé mu připomínají lidi, od kterých je dostal.
Manuálně je nezručný, ale v tom není mezi herci výjimka. Chlubí se že životním výkonem, dokázal přibít na zeď hmoždinku. U auta ho zajímá jen to, že jezdí, díky čemu neřeší. Na narážku, že Miroslav Horníček odpověděl na otázku, jaký má jeho auto obsah: „Čtyři lidi, pohodlně“ reaguje souhlasným smíchem.
Je hráčem, propagátorem a dokonce i spoluautorem netradičního sportu Woodkopf. Podstatou je chůze s fošnou na hlavě a cílem je vzájemným dotykem ji srazit soupeři na zem, aniž by se vzájemně dotkli.
Závodníci, takzvaní kebuláči, nemusí mít placatou hlavu, i když může trochu pomoci, jde spíš o nalezení rovnováhy tělesné i duševní. Woodkopf je jedna z mála her, kde je povolen doping. Ukázalo se, že v podobě alkoholu závodníky nezvýhodňuje. 6.10 se pak uskuteční Mistrovství světa v této převratné disciplíně.
https://www.csfd.cz/tvurce/1439-ivan-trojan/prehled/
https://www.dejvickedivadlo.cz/umelecky-soubor?ivan-trojan
